S vodou svádí Holanďani odvěký boj. Velká část země leží pod hladinou moře, a tak byli zdejší obyvatelé nuceni vybudovat důmyslný systém hrází, poldrů, větrných mlýnů, čerpadel a kanálů, který je chránil před záplavami. Tenhle důmyslný systém taky umožňuje, že si prakticky celé Holandsko můžete projet na lodi a poznat tak zákoutí, kam by vás asi jinak ani nenapadlo zajet. Malá městečka, ležící mimo hlavní turistické cesty, starobylé domy a domky, větrné mlýny, nádherné zahrady, dřeváky na plotě, zvedací mosty a všudypřítomná voda. Podle mě neexistuje lepší způsob poznávání krajiny, kultury i historie Holandska než z lodi.
Vydat se na plavbu holandskými kanály byl náš sen poměrně dlouho. Obecně nejsme moc statický turisti, vyvalit se na týden na pláž je pro mě spíš noční můra, jsem radši v pohybu a pokud se zároveň hýbe i náš domeček tím lépe. Neustálé vybalování a zabalování během road tripů je dost únavný, zvláště s dětmi.
Zatímco cestování obytňákem nás s Davidem až tak nenadchlo, lodím jsme vcelku propadli. Po naší druhé plavbě po Baťově kanálu, tentokrát konečně i s dětmi, jsme se rozhodli, že když nám to společně na tý lodi už vcelku jde, můžeme vyrazit na kanály do Holandska. Loni v létě tedy David rezervoval loď a letos v červenci jsme mohli vyrazit. A řekněme si upřímně, holandský kanály rozhodně nejsou Baťák.
Kapitánův deník, den první
Do loděnice ve Sneeku jsme dorazili v pátek někdy po jedný hodině a čekal nás lehký šok. Na jednu stranu to byl šok pozitivní, protože oproti Baťáku byla naše loď vyloženě luxusní. Slušná kuchyň, prostorná sprcha, dvě kajuty na spaní, bylo tu všechno, co potřebujete k plnohodnotnýmu bydlení. Na druhou stranu to taky znamenalo, že loď byla o dost větší a celá ta manipulace taková jiná.David se na celou akci sice důkladně připravoval, ale přece jen, když vám tu loď najednou dají a pluj si, jak uznáš za vhodný, jsou to na začátku trochu nervy a vyvstane před vámi plno otázek, který vás předtím ani nepadly. Otevře nám někdo most sám od sebe nebo někomu musíme dát vědět? Co znamená, že zrovna tady máme očekávat i velké rychle plující nákladní lodě? Jak velké, jak rychle plující a kolik? Kam máme vlastně jet? Bude jednoduchý najít místo na přenocování? Povede se nám s tou lodí vůbec v pohodě přistát? Nehledě na to, že já se úplně důkladně nepřipravovala a o svých požadovaných schopnostech poněkud pochybovala.
První vyplutí tak byl trochu stres. I když si David stáhl lodní navigaci a měli jsme připravený cíl první cesty, vyznat se v tom vůbec nebylo lehký. Nutno říct, že já jsem schopná ztratit se i v navigaci pro osobní automobily a tuhle věc pro vodu jsem zpočátku nepobírala vůbec. Kupodivu jsme ale nakonec vcelku bez zádrhelů dopluli na ostrůvek Marchjepolle, který byl naší první zastávkou a nocovištěm.
Z ostrova na náměstí (Marchjepolle – Blokzijl)
Zpočátku jsme se rozhodli držet připraveného itineráře cesty včetně doporučených nocovišť. Čekaly nás tedy zhruba čtyři hodiny plavby do městečka Blokzijl. Cesta probíhala poměrně fajn, vyzkoušeli jsme si další záludnosti jako plavební komory, který byly oproti metrovým rozdílům na Baťáku spíš takový malý flusnutí, a pak taky placení za zvedání mostu.Za zvednutí některých mostů se totiž platí a funguje tu velmi důmyslný systém, kdy vám obsluha mostu pošle na palubu jedoucí lodi dřevák zavěšený na prutu, vy do něj vložíte mince a pošlete ho zpět. Je nutný mít připravený drobáky, na vracení už tu prostor není a i tak jsem úplně nevěřila, že ten proces zvládnem. A úplně jsem nechtěla zkoušet, co se stane, když ty tři eura zaplatit nezvládneme. Ale zaplatili jsme vždycky, vymyšlený to mají dobře a děti chytání dřeváků milovaly.
Cesta nás vedla přes krásnou přírodní rezervaci Weerribben, kde můžete pozorovat staré domky s doškovými střechami, zelený trávníky, lekníny a kvetoucí hortenzie, prostě romantika a balzám pro duši. Tady snad ani nemůžou žít nešťastný lidi. Cíl naší cesty, městečko Blokzijl, pro změnu jako by vypadlo z obrazů klasických holandských mistrů 17. století. Jako hlavní náměstí tu funguje městský přístav, loď tak zaparkujete v úplném centru dění. Akorát to přistání a vyvazování lodi tu bylo trochu komplikovanější, ale nakonec nám pomohl místní zkušený námořník a loď jsme nakonec měli vyvázanou jak ze žurnálu.
Benátky severu Japonci milované (Blokzijl – Giethoorn)
Počasí nám nepřálo a odpoledne to vypadalo dost na dešťovou divočinu, takže jsme ráno jen nakoupili nezbytné jídlo a vydali se na další cestu. Ani jsem si nestihla Blokzijl nafotit, což mi bylo líto, ale zase jsem se těšila na nejkrásnější a nejfotogeničtější vesničku Giethoorn. Jen kdyby to počasí přálo.Pokud jste stejně jako já o vesnici Giethoorn nikdy neslyšeli, tak v mezinárodních turistických vodách je to zřejmě stejný pojem jako rakouský Hallstatt. Ikonická vesnice, kam se sjíždí mraky turistů především z Asie. Vesnice, která vznikla na bažinách, si zachovala svůj historický vzhled a veškerá doprava se tu odehrává na vodě. Také se jí přezdívá Benátky severu. Nejsou tu silnice, nejsou tu chodníky, jsou tu jen kanály, dřevěné mosty, úzké cestičky, doškové střechy a záplavy barevných květin.
Prostě perfektní místo pro váš Instagram, a tak je tu v sezoně plno a kanály jsou přecpané bezradnými turisty, kteří si sice půjčili lodičku, ale teď úplně neví, co si s ní vlastně počít. To, že nás v Giethoornu chytil déšť, tak bylo vlastně štěstí. Koupili jsme si lístky na turistickou plavbu s průvodcem a celou vesnici si mohli v klidu projet a prohlédnout. I průvodce říkal, že za normálních okolností zvládnou kvůli provozu na kanálech objet jen zlomek míst.
Prší a prší (Giethoorn – Steenwijk)
Ráno jsem tomu chtěla dát ještě šanci, projít si Giethoorn aspoň trošku pěšky a udělat nějaké ty krásné fotky. Počasí bylo ovšem proti, takže z toho byla akorát návštěva muzea a sýrárny, kde jsme se schovávali před deštěm.Dál jsme pokračovali do města Steenwijk, kde jsme zakotvili v městském přístavu přímo v centru mezi historickými domy ze 17. století. Zajímavý, jak každý den máte takhle jiný sousedy a Holanďanům, kteří moc nepoužívají záclony a závěsy kolikrát koukáte z lodi přímo do talíře.
Secesní poklad (Steenwijk – Marchjepolle)
Steenwijk je pěkné město, které jsme prošli poměrně křížem krážem. Největší pamětihodností je tu ovšem secesní vila Rams Woerthe, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Secesi miluju a všem návštěvníkům tuhle návštěvu hodně doporučuju. Prohlídka vily je s audioprůvodcem, takže máte neomezené množství času a navíc se tu klidně můžete pohodlně rozvalit do křesla a kochat se. Dokonce i kafe nám na prohlídce nabídli! Pro děti měli zase připravené pracovní listy s hledačkou a v parku mají ještě jeleny, co můžete krmit. Boží.Na spaní jsme zamířili opět na ostrůvek Marchjepolle, který je oblíbeným piknikovým místem Holanďanů. Za hezkého počasí sem jezdí grilovat a koupat se. Nedivim se jim.
Nejkrásnější místo na spaní (Marchjepolle – Sloten)
Den plný zážitků. Hlavní bodem programu bylo město Lemmer a zdejší D. F. Woudova parní čerpací stanice, která je na seznamu UNESCO. Jde o největší parní čerpací stanici na světě, která je stále provozuschopná, i když se vlivem mnoha okolností používá už jen příležitostně. Je to velkolepá technická památka a nám teda dost velkolepě trvalo, než jsme k ní došli.Z lodi to vypadalo vzdušnou čarou jako kousek, ale museli jsme všechno pěšky dost obcházet, děti cestou přes pláž zapadly do vody, takže šly v mokrých botách, hlad jsme měli. Hotová pouť, ale stálo to za to. Jestli jste technický nadšenci, tak tohle je rozhodně must see a dozvíte se toho během prohlídky opravdu hodně. Pokud technickým věcem plně nehovíte, tak sice části nebudete úplně rozumět jako já, ale i tak to bylo fascinující. Na seznamu UNESCO nebývají blbý místa. A případný hlad nebo únava materiálu se dá naštěstí zahnat v místní kavárně.
Původně jsme plánovali nocovat v Lemmeru, ale nakonec nám celkem zbýval čas, tak jsme se rozhodli posunout do městečka Sloten, kde se dá vyvázat a nocovat přímo pod větrným mlýnem. Poslední místo, jako by tu zázrakem čekalo přímo na nás a teda, jestli bych vám měla doporučit jedno holandský městečko, byl by to právě Sloten. Městečko je to maličký, má asi jen 800 obyvatel, ale taková esence Holandska se snad nikde jinde nenajde. Jsou tu všechny ty hezký věci, který si s Holandskem spojujete a skvělá restaurace k tomu.
Cesta zpátky (Sloten – Sneek)
Ve čtvrtek už nás čekala jen pomalá cesta do domovské loděnice ve Sneeku. Loď se totiž vracela v pátek v devět ráno a vzhledem k tomu, že v devět začínají svůj provoz i mosty, jiný možnosti nocování úplně nejsou. Byli jsme vcelku šťastný, že jsme skrz Sneek nepluli hned ten první den. Samý úzký místa, otevírací mosty, vyhýbání se, na rozkoukání by to bylo dost náročný.A i z toho vyplývá, že je dobrý nechat si poradit. Původně jsme totiž měli namyšlenou jinou loď i jinou oblast. Samozřejmě jsme chtěli vidět hlavně známý města, kdo by chtěl někam na venkov do Fríska? Kdo vůbec kdy slyšel o Frísku?
Rady nad zlato
Nakonec jsme ale byli neskutečně šťastní, že jsme si poradit nechali. Loď byla praktická (měli jsme tuto), s dětmi jsme během plavby mohli být společně a měli je pod kontrolou, oblast byla (až na Giethoorn) klidná a neturistická, na lodích samí milí důchodci, takže večerka v deset a žádný halekání ve dvě ráno a návštěvy policejní hlídky, jako známe z našich luhů a hájů.Loď jsme měli půjčenou přes Holandsko na lodi a začátečníkům můžu rozhodně doporučit. Loď si sice můžete půjčit přímo i od loděnice, ale co David koukal, tak by to levněji nevyšlo a hlavně Holandsko na lodi má hodně dobře zpracované plavební manuály, připravené itineráře cest a různá videa. Všechno jsme opravdu využili.
Pár praktických tipů na závěr
Nebudu tu zabíhat do podrobností o tom, jak funguje vypouštění odpadní vody nebo jak velká je lednička. Ona každá loď je jiná, takže to ani nemá smysl. Ale pár obecných praktických tipů hodim.Určitě si neberte kufry. Příšerně by vám překážely. Naopak si určitě vezměte nepromokavou větrovku. Déšť nebo vítr, případně obojí dohromady, zaručený. Stejně tak se vyplatí mít ve výbavě něco na hlavu a dobrý opalovací krém. Když sluníčko vysvitne, má celkem sílu a na palubě lodi se snadno spálíte. Taky si opatřete repelent a další přípravky proti hmyzu. Přece jen jste u vody. I když v tomhle směru jsem to čekala mnohem horší a štípanců jsme si odnesli jen pár. Doporučuji taky krém na ruce, který jsem měla během pobytu na vodě příšerně vysušený.
Ne všechno je sluníčkový
Možná se to z napsaných řádků zdá jako poměrně idylická dovolená, ale všechny chvíle nebyly sluníčkový a všechna přistání nebyla hladká. Navíc děti oplývaly zázračným talentem dožadovat se nabíječky nebo prodloužení limitu na mobilu ve chvílích, kdy jsme někam zajížděli, vyjížděli, prostě se potřebovali soustředit. A i když jsme neměli žádný vyložený karambol, loď se nám povedlo škrábnout. Ani nevíme jak a stálo nás to 200 Euro, které jsme naštěstí dostali zpět z našeho cestovního pojištění.I s těmito věcmi je potřeba počítat. Ale zároveň se tím nenechte odradit. Jestli vás Holandsko na lodi láká, jděte do toho. Zážitek je to úžasný. Další fotky a taky videa můžete najít na mém Instagramu ve výběru ze stories „Holandsko loď“. Budu ráda za sledování a třeba se někdy uvidíme na další plavbě. Už vymýšlíme, kam se na lodi vydat příště.
 |
| Městečko Blokzijl a plavební komora, na jejímž břehu byla restaurace. Všechny moje manévry měly obecenstvo. |
 |
| Hlavní náměstí městečka Blokzijl |
 |
| Giethoorn, zrcadlo napovídá, že tu provoz bývá hustý. |
 |
| Tou krytou turistickou loďkou jsme se vydali na plavbu vesnicí Giethoorn. |
 |
| Zkoušení tradičních oděvů v muzeu v Giethoornu |
 |
| Skoro jak Benátky |
 |
| Steenwijk |
 |
| Secesní vila Rams Woerthe |
 |
| Bambi za secesní vilou |
 |
| Ostrůvek Marchjepolle, tady jsme kotvili |
 |
| Písečná pláž na ostrůvku Marchjepolle. Počasí na koupání jsme tu bohužel úplně neměli. |
 |
| Zvednutý most pohled z vody |
 |
| Zvednutý most pohled ze souše |
 |
| Město Lemmer |
 |
| Když takhle hopsaly v mokrym písku na pláži, tak se těm mokrým botám nešlo úplně divit. Ale zapadly tu pěkně teda. |
 |
| D. F. Woudova parní čerpací stanice |
 |
| UNESCO kafe |
 |
| Městečko Sloten a my vcházíme do pohádky |
 |
| Tradiční holandský větrný mlýn a tamhle někde kousek je i naše loď. Nejkrásnější místo tohle. |
 |
| Malebný most, zlatá hodinka a hned vedle "největší kopec Holandska", ze kterýho holky válely sudy. |
 |
| Poslední den na lodi a město Sneek |
