Baťův kanál

by uneseni - 3.7.23

Plavit se na lodi mi vždycky přišlo takový romantický. Zároveň ale jaksi nedosažitelný. Přece jen řídit loď není jen tak, potřebujete k tomu nějaký zkoušky a vůbec je to celý složitý. Pak se kamarádky máma vydala na plavbu lodí po holandských kanálech. Prostě si tehdy několik padesátnic jen tak bez zkoušek půjčilo loď, na který se nějaký čas plavily, spaly tam, bavily se a byly schopný ji i sebe vrátit na souš vcelku, i když to nejsou žádný ošlehaný mořský vlčice. Tehdy jsme si s Davidem řekli, že tohle taky někdy musíme zkusit. Ono totiž na určitý lodě ty zkoušky vůbec nepotřebujete.

Začali jsme tedy snít o plavbě po holandských kanálech, jenže pak přišlo jedno dítě, druhý dítě. Přece jen lepší počkat, až trochu vyrostou a dokážou se bezpečně pohybovat po palubě. Úplně nejlíp, aby třeba i plavat uměly, a vůbec pojďme se přeorientovat na něco bližšího. Proč bychom vlastně jezdili do Holandska, když máme na Moravě nádherný Baťův kanál.

vjezd do Baťova kanálu v Uherském Hradišti

Co je vlastně Baťák?

Pokud jste o něm ještě neslyšeli, tak Baťův kanál je unikátní technická památka neboli historická lodní cesta vybudovaná v letech 1934–1938. Původně byl určený k přepravě lignitu z dolu v Ratíškovicích do Otrokovic. Velkolepá stavba ke svému účelu ovšem příliš dlouho nesloužila. Válečná léta vodní cestu těžce poznamenala. I když po válce ještě došlo k nákladné opravě, v roce 1961 se tu zastavil provoz úplně a neudržovaný kanál třicet let chátral. Pokusy o živení tohohle unikátního místa přišly po sametové revoluci a dneska je z Baťáku neuvěřitelně krásný místo s obrovskym turistickym potenciálem.

Vodní cesta se jmenuje Baťův kanál, ale pro upřesnění jen část je opravdu kanálový úsek, který je tak úzký, že jsem si nedovedla představit, jak se tam vyhnou dvě lodě, a průměrná hloubka je tu 1,5 metru. Část plavební cesty pak tvoří řeka Morava. Samozřejmě ty kanálový části jsou ty estetičtější, magičtější, kouzelnější a úplně nejvíc tohle všechno je prý část kanálu mezi Strážnicí a Petrovem. A přesně tam jsme nebyli. Úplně skvělý zážitek to byl i tak, jen na to doporučuji při plánování myslet.

Nejvyšší povolená rychlost na kanálových úsecích je totiž 8 km/hod a když si k tomu připočtete čas strávený zdoláváním plavebních komor, vyjde vám, že pěšky byste ty vzdálenosti dali rychleji. Pokud si tedy půjčíte loď na jednom konci, nemáte šanci během víkendu doplout na druhý konec a vrátit pak loď na původním místě.

Kde a kdy si půjčit loď?

Půjčoven na Baťáku je víc než dost a upřímně váš výběr se bude určitě hodně odvíjet od toho, jestli chcete po kanálu plout jen pár hodin nebo na něm strávit týden. Zároveň se od toho bude odvíjet i to, jak dlouho předem loď rezervovat. My si povětšinou vzpomněli, že bychom ten Baťák chtěli zkusit, někdy na začátku letních prázdnin, kdy pro nás přijatelný termíny byly už dost zabitý. Hlavně máme Baťák poměrně z ruky, takže nám jen jeden den nedával smysl.

naše loď v přístavu ve Veselí nad Moravou

Proto jsme taky chtěli loď s kuchyňkou a záchodem, na který budeme moct pár dní bydlet. Nakonec jsme si plavbu nadělili k Vánocům a květnový termín rezervovali už začátkem roku. Výběr pojízdných věcí obecně nechávám na Davidovi, takže ten v tomto ohledu udělal jakýsi výzkum a nejvíc se mu zalíbila půjčovna Jacht Morava, která má přístaviště v Babicích.

Můžeme jen doporučit. Majitelé jsou moc sympatický lidi, lodě i celý přístaviště mají hezký, zaškolení taky proběhlo dobře a mají dobře zpracovanou i časovou náročnost jednotlivých úseků plavby, různý tipy na výlety, vybavení jednotlivých přístavišť, no pro představu koukněte k nim na web, kde najdete fakt všechno.

Naše plavba Baťákem den za dnem

Začalo to poněkud neslavně. Loď jsme půjčovali pro celou rodinu, plavba měla být rodinný dobrodružství. Jenže končící spála a začínající angína byly jinýho názoru. Bylo ve hře, že celou plavbu zrušíme, což nám bylo dost líto, takže nakonec jsme se rozhodli, že nemocný děti necháme u babičky s dědou a pojedeme jen my s Davidem. Což mi ve finále ušetřilo asi dost vrásek na čele a možná i bezesnou noc, protože jsem neměla čas studovat manuál k lodi a hysterii „jak tu loď doprdele zvládneme nerozflákat“ mohla spustit až po cestě autem na Moravu. A hlavně jsme opravdu měli čas a prostor se v klidu nechat proškolit v řízení lodi, aniž bychom museli hlídat, zda některý z menších členů posádky neskáče přes palubu.

Ve čtvrtek odpoledne jsme tedy přijeli do Babic, dostali školení, zvládli zkušební plavbičku i uvázání lodi v přístavišti a až do neděle byla Anabela naše. Jelikož jsme se na Baťův kanál vydali ještě před začátkem hlavní sezóny a provoz plavebních komor začínal až v pátek ráno, byl náš čtvrtek na lodi omezený poměrně krátkym plavebnim úsekem mezi komorami Babice a Spytihněv, ale na to seznámení to bohatě stačilo.

Pátek ráno jsme začali v pražírně Coffee Spot v Babicích, což byl neplánovaný, ale velmi příjemný bonus. Přece jen s dobrym kafem jsem na Baťáku až tak nepočítala. A pak už šup směr jih a obávaná první plavební komora, do který jsme vpluli s legendou Baťova kanálu, čistící lodí Jožin. Kupodivu nebylo zdolání plavební komory vůbec tak hrozný, jak jsem si představovala, naopak to bylo překvapivě v pohodě. Ke komorám bych jen dodala, že je příjemnější, když se z nich voda vypouští a vy s lodí klesáte. Opačně to bylo trochu nepříjemnější a s lodí to víc házelo, takže bylo fajn, že na začátek jsme naprosto náhodou jeli tim lepšim směrem.

Jelikož jsme byli bez dětí, chtěli jsme tu plavbu pojmout trochu vinařsky a doplout až k Petrovu k vinným sklípkům. Plánovali jsme se tedy dostat co nejdál. Někdy po druhý hodině jsme dopluli do Veselí nad Moravou, zakotvily v přístavišti a vyrazili do města na oběd. Když jsme se vrátili na loď, která tam k mýmu překvapení byla stále tak, jak jsem ji uvázala, začalo pršet, což jaksi pro plavbu není úplně nejpříjemnější. V plavební komoře totiž naši loď jeden musel držet z přídě a dřepět na přídi v dešti úplně nechceš. Nehledě na to, že na Baťáku jsou poměrně nízký mosty a u některých (měli jsme je vyznačené na mapě) jsme museli mít komplet sklopenou střechu, abychom projeli.

Vyhlídky na počasí hlavně v neděli nevypadaly dobře, navíc loď jsme chtěli vracet už kolem třetí, abychom se stihli v rozumný čas dostat do Prahy a vyzvednout děti. No, vycházelo nám, že plout až do Petrova by mohl být ve finále spíš stres a rozhodli se zůstat v přístavu ve Veselí, který je hlavně fakt pěkný, se sprchama a dvojkou dobrýho moravskýho vína za 38 Kč v nedaleký kavárně V parku. Ale přesvědčil nás hlavně ten komfortní přístav. Takový na Baťáku jen tak nenajdete.

Sobotu jsme tedy věnovali vlastně jen klidné plavbě zpět do Babic, kde se nám místo na přenocování líbilo, takže jsme se rozhodli být zase tam. Pauzu jsme si udělali akorát Uherskym Hradišti, kde nám na jídlo a kafe přišel velmi vhod Kafec U Komína, který je hned u přístaviště. Lehce jsme se zvládli i kouknout do města, kde jsme zrovna měli štěstíčko a v rámci projektu Otevřené brány se mohli podívat do kostela Zvěstování Panny Marie. Jelikož v Babicích se nám pak povedlo zakotvit poměrně brzo a měli jsme tam zaparkovaný auto, rozhodli jsme se ještě pro výlet na souši. Poměrně nedaleko autem je totiž ikonická rozhledna Salaš, hvězda všech těch Instagramů. Když už jsme byli poblíž a neměli žádný brblající děti, chytla jsem příležitost za pačesy. Upřímně s dětma by to byl trochu boj, protože to stoupání od parkoviště k rozhledně bylo fakt pořádný.

Poslední den už jsme věnovali jen misi „doplnit vodu a vylejt čuránky.“ Loď se má totiž vracet s plnou nádrží vody a prázdnou odpadní nádrží. Což se ukázalo jako poměrně výzva. Na mapce jsme sice měli, že by tyhle úkony měly jít udělat v přístavišti v Napajedlech. Když jsme ovšem dorazili do Napajedel, tak jediný člověk v přístavišti, byla obsluha kavárny, která tak akorát bezradně pokrčila rameny a udělala mi cappuccino. Takže takhle – ty úkony se tu asi provést dají, ale musíte vědět jak.

Z mapky v přístavišti jsme vyčetli, že odpadní voda by se ještě měla dát vylejt v Otrokovicích. Času jsme měli dost, tak jsme se rozhodli zajet tam. V otrokovickym přístavišti to vypadalo o poznání nadějněji, protože kromě bistra tu bylo i infocentrum, kde ovšem pani taky nic nevěděla. Byly tu ovšem veřejný splachovací záchody, odpadní vodu jsme mohli tedy vypustit do kanystru a vylejt tam. K čemuž bych jen poznamenala, že kdybychom neměli tak krásný a klidný víkend plný romantiky, David by moji účast na vypouštění odpadní vody nesl o poznání hůř.

V Otrokovicích jsme i doplnili nádrž s vodou, dali si v kiosku oběd, růžovýho Hoegaardena a vyrazili zpět do Babic vrátit loď.

občerstvení v přístavišti v Otrokovicích

Co mě překvapilo

Hlavně ten klid a mír. Na Baťáku se nespěchá. Nikdo nervózně nepoklepává nožičkou, když vjíždíte do plavební komory moc pomalu. Zvlášť zezačátku jsme byli z komor nervózní a nechtěli svým nemehlovstvim nikoho zdržovat. Brzo jsme pochopili, že každýmu je to fuk. Všechno hlavně v klidu a pohodě. Hodně osvěžující.

Poměrně malý množství lidí. Ano, byli jsme před sezonou ale měla jsem pocit, že Baťák je turistický hit, že na plavební komory se třeba bude čekat fronta, bude tam více lodí. První den, tedy v pátek, jsme ale kromě zmiňovanýho Jožina přojížděli komorama sami.

Přístaviště jsou prostě jen místa, kde zaparkujete loď. Moje představa byla něco jako vodácký kempy na Vltavě. Skutečnost je kus břehu, možnost píchnutí do elektřiny a případně jedna toika. Nějak jsem si od těch piktogramů na mapičce slibovala víc. Moji představu naplňoval jen přístav ve Veselí nad Moravou, kde to ale bylo fakt krásný a bylo mi líto, že tam s námi děti nejsou. Tam by si to užily.

Přístaviště v Uherském Hradišti

S výše zmíněným souvisí právě i ten problém s vylitim odpadní vody, který jde uspokojivě zřejmě provést jen v přístavech, takže vlastně jen ve Veselí a v Petrově. Což je třeba od Babic docela dost hodin cesty. V zájmu čistoty řeky Moravy by bylo fajn na poskytování týhle služby trochu zapracovat.

Na mírný houpání jsme si poměrně rychle zvykli, dokonce až tak, že nám pak dělal trochu problém pobyt na souši. Kejvala jsem se ještě v pondělí v práci.

Pár doporučení na závěr

Pokud máte, vezměte si s sebou dalekohled. Líp pak uvidíte na semafory u plavebních komor. Občas nám to dělalo problém rozeznat, co tam vlastně svítí. A určitě nezapomeňte na repelent.

Jinak kolem Baťáku vede plno cyklistických stezek. Naše loď měla i držák na kola. Takže jo, na kola je to tu fakt fajn.

No, a nebojte se toho. Zvládli jsme to my, zvládnete to i vy. A kupodivu to bylo lehčí, než jsem po přečtení manuálu čekala. A hlavně to bylo celý hrozně fajn.