Krakov a okolí s dítětem a s kočárkem

by - 19.5.16

          
         Nedávno jsem zjistila, že kromě fashion blogů, food blogů nebo travel blogů existuje samostatná kategorie mama blogů a navíc je i soutěž o nejlepší mamablog. Každý, kdo mě zná, moc dobře ví, že tohle je něco, co jsem vždycky chtěla vyhrát. Začínám tedy s mama články a doufám, že příští rok to mám díky vašim hlasům v kapse.
  
          A teď vážně. Máme roční dítě a jezdí s námi, takže to prostě občas trochu o dětech bude. Nebudu tedy zabíhat do detailů typu, jak si poradit s posranou plínou v solném dole, ale říkala jsem si, že pár informací ohledně těch jednotlivých míst, co jsme v Krakově a okolí navštívili, někomu třeba v budoucnu pomůže.   

Osvětim

            Pár lidem asi přišlo jako dost blbý nápad jít do koncentračního tábora s ročním dítětem. Moje teorie byla, že roční dítě je intelektuálně někde mezi kokršpanělem a šimpanzem (šimpanz se na rozdíl od naší Toničky pozná v zrcadle) a předpokládám, že ani jednomu z těch zvířat by návštěva Osvětimi žádné trauma nezpůsobila, protože prostě neví. Strašné je to místo kvůli tomu, že víme, co se tam dělo. Samozřejmě to byla jen teorie, hlubším výzkumem jsem to potvrzené neměla, takže jsem z toho, zda nebude působit nějaký „duch místa“, byla trochu nervózní.

            U vstupu do Osvětimi II – Březinky nás na informační tabuli přivítal kromě přeškrtlého psa, zmrzliny a dalších položek i přeškrtlý kočárek. Nosítko jsme ten den zapomněli samozřejmě v Krakově na pokoji. Už jsme se chystali vzít dítě do náruče a kočárek odvézt zpět do auta, když nám hlídač řekl, že dovnitř s kočárem můžeme, ale nesmíme s ním vcházet do jednotlivých budov (tak to ostatně uvádí i na webu). To stejné pravidlo platí i v Osvětimi I, kde ale ještě projdete bezpečnostní kontrolou a nezkoušejte tam projít s žádnou taškou větší než A4. Jediná výjimka je taška s věcmi pro dítě. Toničky kabelka s plínkami prošla, moje byla dost nemilosrdně vykázána do úschovny zavazadel.

            Osvětim I je možné navštívit od desíti do tří pouze s průvodcem. Tou desátou si nejsem jistá, tou třetí ano, protože to jsme šli my. Skupinové prohlídce s průvodcem jsme se radši chtěli vyhnout, protože nikdy nevíte, jak se na ní dítě bude chovat a povídání o plynových komorách bych opravdu nerada někomu zpříjemňovala protivným dítětem. I když to tam evidentně není až tak neobvyklé. Přečetla jsem si o páru, který svému miminu během celé tříhodinové prohlídky Osvětimi zpíval, aby ho uklidnil. Zbytek skupiny to překvapivě neuklidnilo. U nás tedy žádná scéna neproběhla a Tonička jen potvrdila mojí kokršpanělovo-šimpanzí teorii. Samozřejmě jde o malý vzorek na nějaké obecnější závěry.





Solný důl Wieliczka   

            Tady jsem měla taky trochu obavy, protože do dolu se dalo jít jen ve skupině s průvodcem a navíc jsem netušila, jak se Toničce v podzemí bude líbit. A ještě ke všemu šlo o premiéru v nosítku. Ale říkali jsme si, že v nejhorším tam jsou určitě nějaké únikové východy, kterými nás průvodce milerád vykáže, a že to riskneme. Kdybych věděla, do čeho jdeme, tak bych to neriskovala ani za nic, takže jsem ráda, že jsem to nevěděla.

            S Toničkou problém nebyl, ta si vysloužila metál za statečnost, protože byla celou dobu v klidu a nenastal ani náznak nějaké krizové situace. Ale prohlídka byla jedna velká zácpa a trvala díky tomu dvě a půl hodiny. Těsně před vámi jde jedna skupina s průvodcem, za vámi se tlačí další. Často musíte čekat, než se skupina před vámi posune někam dál, a jako bonus v jedné komoře zhasnou. Což některé děti nesnáší moc dobře. V Carlsbadských jeskyních jsme takhle byli svědky vcelku slušného záchvatu.

            Nakonec ještě čekáte milion let na výtah nahoru, a když už se do něj dostanete, tak zjistíte, že jste se ocitli v jakési plechové kleci beze světla. Být malé dítě, tak se po tomhle začnu strachy počurávat. Do Wieliczky tedy jen se superhodným a statečným dítětem. A pokud vaše dítě ještě pořádně nechodí, tak si určitě vezměte nosítko. Před námi ve skupině byl pár, který dítě celou prohlídku nesl v náručí, a všichni tři vypadali, že každou chvíli pojdou.


Centrum Krakova




Prohlídka města s kočárem žádnou zásadní výzvu nepředstavuje a určitě bude i mnohem pohodlnější v den, kdy se tam neběží maraton. Kromě prohlídky centra pro nás byly zásadní dvě položky – obraz Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinciho, který je vystavený v královském zámku na Wavelu, a Mariánský oltář od Veita Stosse v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Do kostela se bez problémů dostanete s kočárkem a na Wavelu mají bezplatnou úschovnu zavazadel, kde kočár můžete nechat a vydat se na jednu z prohlídek. K Dámě s hranostajem to zvládnete pohodlně i s dítětem v náručí.


Kalvárie Zebrzydowska
           
Jde o poutní místo, komplex sakrálních staveb zasazených do krajiny, takže kromě toho, že občas budete muset zdolat nějaký ten terén, na vás zde žádné zásadní překážky nečekají a je to moc pěkná procházka. Šli jsme tedy cestu Ježíše Krista a poslední kopec jsme vynechali.

PS: Všem místům samozřejmě věnuji samostatné články, některým dříve a některým později. A nějaké střípky z Krakova najdete také na facebooku



Může se vám líbit

0 komentářů