Co jste si o Srí Lance nejspíš nepřečetli

by - 26.10.16


Je zima. Což je velmi překvapivé a objevné sdělení takhle na konci října, ale nějak ten článek začít musí a začátky jsou vždycky nejtěžší. A taky konce. Ty mi jdou vůbec nejhůř. Ale zpět k věci. Jelikož je ta zima, přišlo mi jako dobrý nápad se na blogu přenést do teplých krajů a zavzpomínat na naší nejteplejší a nejexotičtější dovolenou, konkrétně na Srí Lanku, kde jsme před pár lety na nějakých čtrnáct dní byli. Trochu kuriózní tehdy bylo složení naší výpravy – já, David, naše tehdejší spolubydlící, moje máma, jedna ségra a druhá ségra s přítelem a to celý jelo navštívit další ségru, která tam pobývala delší čas. Než se tenhle kolos vždycky někam vypravil, mohl u toho David přečíst minimálně půlku Vojny a míru (kdyby teda četl), ale o úskalích rodinné dovolené tady psát nechci. Spíš o nějakých těch kulturních rozdílech.

Na Srí Lance bylo plno lidí z mého okolí a napsalo se toho o ní docela dost. Je to ideální místo pro dovolenou na vlastní pěst, když nejste zas až tak dobrodružné povahy. Je tam bezpečno, mluví se tam anglicky a je tam krásně. Čistý moře, starobylé památky, čajové plantáže. Můžu jen doporučit. Pokud ovšem nejste tvor úplně společenský, trochu tam budete trpět. Čím blíž jste ke stavu „otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi“, tím víc budete trpět, protože tady za vámi lidi budou chodit furt.

David v sarongu. Sluší mu to, co? Nebo si to aspoň myslel, každý Srílančan, co ho potkal.
Tady u nás, i když pojedete metrem s rozmazanym ho čokoládou na čele, nikdo na vás nebude zírat. Všichni sice budou strašně chtít, ale budou to dělat tak nějak diskrétně a potají. Na Srí Lance nemusíte mít na obličeji nic a klidně budete mít zírajícího Srílančana nalepenýho pět centimetrů od obličeje. Vaší kvalifikací je, že jste bílý. A i když je na Srí Lance turistů dost a dost, pořád jste tam něco jako černej lední medvěd (a chodící peněženka). Když jste holka, je to ještě o chlup horší. A sarong si radši brát nezkoušejte. David tuhle chybu udělal. Řekněme si upřímně, tahle sukně pro kluky má v teplých krajích dost smysl. Hezky to větrá a nepaříte se v tom jako v kalhotách, ale když vám asi tak stý člověk za den řekne, jak vám to sluší a jak je bezva, že nosíte sarong, případně jestli si nechcete ještě nějaký koupit, máte chuť ten kus hadru hodit do koše.

Prostě u nás si hledíme nějakého svého osobního prostoru a moc si do něj nelezeme. Má to samozřejmě svoje nevýhody, ale já mám svůj osobní prostor vcelku ráda a nejsem zrovna člověk, co jednoduše navazuje kontakty s cizími lidmi a z takových náhlých kamarádství jsem nesvá. Teď nemyslím jen to, že vám každý chce nabídnout své služby, takže když vám někdo kamarádsky ukáže chrám, chce za to taky kamarádsky zaplatit, ale měli jsme tam taky svého „stalkera“. Teda to je ošklivá přezdívka. Pán nás provázel komplexem Magul Maha Viharaya a ani za to nic nechtěl. Nebo tedy jen dobrovolný příspěvek na údržbu areálu dle našeho uvážení. A potom nás ještě pozval na čaj. A když nás potkal o pár dní později v sousedním městečku vypadal upřímně rád, že nás vidí, a pořád chtěl, ať mu napíšeme email. Na jednu stranu se cítím trochu provinile, že jsme mu nikdy nic nenapsali, na druhou si ze svého studeného středoevropského pohledu nějak neumim představit, co bych mu vlastně psala.

Srí Lančani si jisté rozdíly uvědomují a jelikož hodně podporují turistický ruch, můžete se pak setkat s takovým rasismem na ruby, kdy bude pláž rozdělená na část pro bílý (cizince) a pro tmavý (místní) a strážník od bílých bude ty tmavý odhánět. Nevím, jestli je to všude, ale byli jsme v muslimské části, kde se místní holky zrovna v plavkách nekoupou, takže cizinky v plavkách jsou pro místní kluky něco jak bonbony pro vosy. A turistky nejsou moc šťastný, když jim někdo z těch pěti centimetrů kouká na prsa. Nebo si je vyfotí a vylepí na záchod. Proto ten strážník a to rozdělení. Ale zážitek to byl fakt divný.


Takže tohle píšu, abyste se při případné cestě na Srí Lanku nebo do okolních zemí (to bude v zásadě podobný asi) připravili na hodně kontaktu a nebyli třeba zaskočeni. A pokud moc kontaktní nejste a fakt byste radši tu hospodu na mýtince, tak se vydejte asi spíš někam na sever.








Na Srí Lance potkáte hodně zvířat...krávy...

...buvoly...

...ptáky, který se při doslovném překladu z angličtiny jmenují "malovaný čáp" (česky nepoeticky nesyt indomalajský)...

...slony...

...opice...

...a krokouše.

Na čajových plantážích



Může se vám líbit

0 komentářů