Holašovice, vesnička jak z pohádky

by - 14.5.17


            Znáte to, ve filmech a pohádkách je všechno tak nějak hezčí a malebnější. Praha a kulisy v barrandovských ateliérech zahrají Paříž tak pařížovatě, až je turista z té skutečné trochu zklamán. Média a sociální sítě staví Potěmkinovy vesnice ve všech koutech světa, takže místo romantický liduprázdný zátoky, kterou znáte z tolika fotografií, na vás čeká asi taková liduprázdná romantika jak nákup ráno v Lidlu, když je akce na dětský oblečení. Tak samozřejmě  i vy přidáte svojí trošku do mlýna a tu liduprázdnou romantickou fotku tam taky urvete. No, a pak najednou přijedete na místo, který vypadá, jako kdybyste se ocitli uprostřed kulis jedné z těch pohádek, co dává každou neděli po poledni ČT1. Vlastně i tak nějak čekáte, že z tůňky na návsi vyskočí Josef Dvořák a udělá „brekekeke.“ Jo, tak přesně tohle jsou jihočeské Holašovice.

            Nejvíc si to tu užijete, když si za hezkého počasí sednete na zahrádku Jihočeské hospody, dáte si něco dobrého k jídlu a prostě se budete kochat tou krásou kolem. Takovou klidnou a krásnou náves už dnes jen těžko zažijete. A vaří opravdu skvěle. Kynuté borůvkové knedlíky můžu doporučit (když zrovna budou na menu) a hlavně nezapomeňte ochutnat holašovické koláčky. Pochybuju, že jste někdy jedli tak dobrý. Popravdě bych tam klidně mohla prosedět celý den. Ještě si tam tak číst Hájíčkovo Selský baroko a jsem už snad v úplnym ráji.

            Vlastně tak trochu kvůli Hájíčkovi jsme se do jižních Čech vydali. On je ve svých knížkách vykresluje tak, že se do všech těch malebných vesnic se zdobenými štíty musíte zamilovat. A mě ty jeho knížky prostě baví. Nejeli jsme tedy jen kvůli Hájíčkovi. Oni Holašovice jsou na seznamu UNESCO, takže jsem si je chtěla přidat do sbírky. Vesnice je totiž jedinečnou ukázkou lidového architektonického slohu, kterému se říká selské baroko. Jelikož novinky se kdysi šířily pomaleji, mezi lidem se baroko stalo populární (samozřejmě značně překroucené, zohýbané, přetvořené) až ve chvíli, kdy už klasické baroko mělo dávno po funuse. Takže zatímco se v Praze pokládal základní kámen k pozdějšímu novorenesančnímu Národnímu divadlu, v jihočeských vsích se nosil lidový odvar z baroka. Odvar je to ale dosti malebný, což se nedá říct o mnohem mladším podnikatelském baroku. To se na seznam UNESCO těžko zapíše, i když jeden nikdy neví.

            Holašovice jsou unikátní svojí komplexností, protože i když jsou v jižních Čechách selského baroka vcelku hromady (k výletům za selským barokem vám poskytnou inspiraci tyhle stránky), takovouhle „kompletní“ náves jen těžko najdete. Tohle je opravdu cesta zpět do 19. století. Ale hlavně Holašovice nejsou žádný skanzen, ale stále živoucí vesnice. Domy jsou v rukou soukromých majitelů, takže zevnitř přístupné nejsou, ale zase v té hospůdce můžete sedět u stolu s lidmi, kteří tu ve vesnici opravdu bydlí. My jsme to štěstí měli a jen to celý zážitek umocňovalo. I jsme místním trochu záviděli, že můžou bydlet zrovna tady v pohádce. I když je jasné, že skutečnost už asi tak pohádková není a realita bude podobná jako všude jinde. Ale zase má krásnou fasádu.


PS: Na náves je zákaz vjezdu, takže vaši potomci si tu můžou hrát a vy si v klidu vypijete pivo. Tonička si udělala prolejzačku ze stojanu na kola. Hlídat musíte tak maximálně, aby se děti nevrhly do rybníka. Ten je pro děti velkou atrakcí, protože v koloniálu lze koupit pečivo a krmit ryby, což byl u nás hit dne.













Může se vám líbit

0 komentářů