Carlsbadské jeskyně - uneseni

Carlsbadské jeskyně

by - 16.2.16


Popravdě nevím, jak jsou na tom se světovým věhlasem karlovarské lázně dnes, ale na přelomu 19. a 20. století to byla dobrá značka. Svědčí o tom i to, že ve Spojených státech najdeme Karlovy Vary pod někdejším názvem Carlsbad hned troje a všechny vděčí za svůj název tomu, že zde byly objeveny prameny údajně stejně léčivé a blahodárné jako ty karlovarské. Kalifornské Vary s těmi českými udržují vzájemné vztahy a ty v Novém Mexiku daly název rozsáhlému jeskynnímu komplexu a národnímu parku, který je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.


Informační centrum
Centrem je Carlsbadská jeskyně, která byla objevena jako první a dala celému parku jméno. Jen pro představu celý park má rozlohu 189 km2 a aktuálně je známo 120 jeskyní, ale číslo se s postupujícím průzkumem stále mění. Přístupný je samozřejmě pouze zlomek. Největší jeskyně Lechuguilla je veřejnosti nepřístupná, některé jeskyně jsou přístupné pouze v rámci „dobrodružných výprav“ a Carlsbadská jeskyně je upravena pro turisty, takže si část lze prohlédnout po vyznačených cestách i bez průvodce. Je zde vybudováno dokonce podzemní informační centrum, kam se návštěvník dostane buď tříkilometrovou cestou od ústí jeskyně, nebo výtahem, který za méně než minutu klesne o výšku Empire State Building.


Existují doklady, že jeskyně byla známá už indiánům, ale když něco objeví bílý muž, je z toho jiná pohádka. A jako v jiných případech i tady je celý seznam lidí, kteří si objev nárokovali. Za objevitele je ale tradičně považován James Larkin White, lépe známý pod jménem Jim White. Což je dáno i tím, že byl prvním, kdo jeskyně začal systematicky zkoumat, mapovat a dal názvy mnoha místům a krápníkovým útvarům, které se používají dodnes.

Oficiálně tedy byla Carlsbadská jeskyně objevena roku 1898. Tehdy šestnáctiletý kovboj Jim White takhle jednou navečer sháněl dobytek, když tu náhle uviděl v dálce sloup kouře. Chtěl vědět, jak silný požár je, aby o tom mohl informovat v táboře. Jel tedy blíž a blíž, až nakonec zjistil, že nejde o kouř, ale o tisíce netopýrů, kteří vylétávají z ústí jeskyně. Stejnou podívanou je zde možné za soumraku od května do října zažít dodnes. My jsme ji bohužel vzhledem k nedostatku času propásli. I tak jsme v jeskyních strávili víc než půl dne a zůstat do večera už jsme si prostě nemohli dovolit.

Přirozený vchod do jeskyně

Díky netopýrům se velmi záhy po objevení jeskyně stala zlatým dolem, přesněji řečeno guanovým dolem. Četná populace netopýrů (dnes se odhaduje na 400 000) samozřejmě zajistila velké množství guána, netopýřího trusu, a to bylo žádané hnojivo. Začalo se tedy s těžbou. Byla vybudována šachta, kterou se spouštěly obrovské železné kbelíky, ve kterých se dolů vozili dělníci, a zároveň se do nich sbíralo guáno. A kromě toho všeho sloužily jako dopravní prostředek prvním turistům, které sem vodil Jim White.

Dnes už je tento přirozený vstup do jeskyně uzpůsoben pěším turistům a jde o vcelku příjemnou cestu, na které si návštěvník všechny ty podzemní krásy může prohlédnout svým tempem. To samé platí o okruhu pro turisty ve Velkém dómu, což je největší takto přístupná jeskynní komora v Severní Americe. Vyplatí se nechat si na všechny ty roztodivné útvary v podobě krápníkového Lustru, Čínského divadla či Haly obrů čas. Takovou krásu na povrchu jen tak nenajdete. Rozhodně si ale nenechte ujít ani prohlídku s rangerem, který vás zavede i do nepřístupných míst a hlavně vše obohatí o zajímavý a zábavný výklad. 







Share
Tweet
Pin
Share
Tags : , , ,

Může se vám líbit

0 comments