Prokopské údolí – základní okruh pro hospodské povaleče - uneseni

Prokopské údolí – základní okruh pro hospodské povaleče

by - 29.3.16

Sice bych se ráda podívala do celého světa, ale nejsem ten typ, co by zavázal boty, hodil mimino a milého do baťohu a vyrazil. Takže mě těší, že bydlíme v blízkosti Prokopského údolí, což je krásný kout Prahy a i tam se neustále dá něco objevovat. Jedna z výhod mateřské dovolené je, že když počasí dovolí, můžu tam chodit na procházku každý den. Což je fajn, protože o víkendech tam bývá vcelku dost lidu na kolech, bruslích, s kočáry, se psy i bez a kolikrát je z toho hotová promenáda. Letos první krásné počasí vyšlo na tuto velikonoční neděli, takže jsme vyrazili uvítat jaro takovým naším základním okruhem, na který většinou bereme návštěvy, protože je to větší zábava než sedět doma, dítě je třeba provětrat na čerstvém vzduchu a navíc to začíná i končí v hospodě.

Zastávka číslo jedna bývá v restauraci Černý kohout v Klukovicích, kde se posilníme na „cestu“. Obsluha tu sice bývá pomalá, ale nikam nespěcháme, tak co. Letos jsme tedy začali velikonočním zeleným pivem a výbornou škvarkovou pomazánkou. Potom se přesouváme ke Klukovickému koupališti, které bylo postaveno ve 30. letech 20. století jako součást slunečních lázní. Hloubka tam tedy byla dost malá, pouze něco málo přes metr, takže ho slavná budoucnost nečekala a v roce 2013 byly jeho zchátralé pozůstatky odstraněny. Na břehu potoka bylo ale postaveno dětské hřiště a jsou zde i tábořiště a stoly na piknik. Za hezkého počasí tu je beznadějně plno.

Prokopské údolí dostalo svůj název podle svatého Prokopa, který tu údajně v jedné z jeskyní poustevničil a právě zde ho pokoušel ďábel. Nad vstupem do jeho jeskyně byl v 18. století vybudován kostelík, který mu byl zasvěcen, a každoročně se zde konala svatoprokopská pouť. V 19. století se v údolí začal ve velkém těžit vápenec a jeden z lomů byl právě u Prokopské jeskyně, která byla nakonec kompletně odlámána. Zničení se nakonec nevyhnul ani kostelík. Ten byl kvůli pokračující těžbě a špatné statice zbourán v 60. letech 20. století. Jako památka byl na skále vztyčen alespoň kříž, který ho připomíná. Na místech někdejšího lomu a jeskyně svatého Prokopa je dnes přísně tajný a střežený vojenský objekt. Taková pražská Oblast 51. Koluje mnoho teorií, kam se z něj tajnými chodbami můžete dostat. Říká se, že minimálně do metra a možná až na Pražský hrad. Pokud nastane zombie apokalypsa, půjdu sem klepat na branku, i když si moc nedělám naděje, že mi někdo otevře.


Další obveselení na cestě je statek, kde chovají kozy a ovce, které se nechají velmi rády od výletníků krmit. Dětí tu je vždycky dost. A potom už se dostaneme k Prokopskému jezírku, které vzniklo zatopením bývalého lomu. Jako malá jsem se tu i koupala, ale už to ráda přenechám labutím a kachnám, které tu bydlí. Párkrát jsem tu ovšem potkala statečnější jedince, kteří do vody vlezli. A to už se blížíme na dohled k viaduktům Pražského Semmeringu a k finální hospodské zastávce v Hurdálkově jedové chýši, kde jsem se sice zatím bála zeptat, kam se tam chodí na záchod, ale pivo mají dobrý a má to tam skvělou atmosféru. 













Může se vám líbit

0 comments