Malé holky si rády
hrají na princezny. Dnešní článek bude tak trochu o tom, na co si hrají
princezny, a vydáme se do jednoho z nejkrásnějších a nejpřepychovějších
zámků, tedy do Versailles. Zámek a jeho zahrady stojí minimálně za jedno
pořádné povídání, na které určitě v budoucnu dojde (fotek k tomu mám
naštěstí víc než dost), ale tentokrát ho vynecháme a vydáme se do útočiště
Marie Antoinetty, do Hameau de la Reine, její vesničky, která se nachází
v zahradách Versailles kousek od Malého Trianonu.
 |
| Mlýn |
Marie Antoinetta byla nejmladší
dcerou naší velké císařovny Marie Terezie. Ve čtrnácti letech musela vyměnit Schönbrunn
za Versailles a stala se v rámci rakouské sňatkové politiky manželkou budoucího
francouzského krále. Ve třiceti osmi letech pak bohužel musela vyměnit
Versailles za gilotinu. I když Francouzi módu milují a Marie Antoinetta si na
módu hodně potrpěla, příliš populární ve své druhé domovině nebyla. Naopak byla
její vášeň pro drahé látky, šperky a okázalé večírky pokládána za důvod
astronomických francouzských dluhů. Pro Francouze v podstatě ztělesňovala
všechno, co bylo na monarchii špatné, a její údajný výrok, že když nemá lid na chleba,
ať jí koláče, jí fanoušky také nezískal. Samozřejmě nic takového patrně neřekla
a ani ve své vesničce ve Versailles nepořádala orgie, jak říkaly další zlé
jazyky.
Vesnička byla zřejmě postavena, aby
si královna mohla odpočinout od přísných pravidel dvorské etikety a být sama sebou, prostou venkovankou v přírodě. Ovšem prostou venkovankou dle
jejích idealizovaných představ. Velmi módní tehdy byly spisy filozofa
Jeana-Jacquese Rousseaua, který tvrdil, že člověk se rodí dobrý a kazí ho
teprve společnost. V přírodě a vesnických lidech nedotčených civilizací
bylo tedy viděno dobro a civilizovaní lidé se naopak chtěli zpět k přírodě
a souznění s ní vrátit. Podobné vesnické stavby na šlechtických sídlech
byly tedy vlastně pokusem o takovýto návrat. Šlo ovšem o návrat k přírodě se všemi
výdobytky civilizace a vesnička poskytovala královně a jejím přátelům veškerý
luxus.
Jeden z důvodů, proč jsem se
chtěla vypravit do Versailles znovu, byla právě vesnička Marie Antoinetty.
Obecně mám slabost pro stavby (hlavně) z 19. století, které jsou vlastně
jen jako. Jakože se šlechtici rozhodli mít na svém panství rustikální vesničku,
turecký minaret, antické ruiny a podobně. Proto ráda navštěvuji různé zámky
jako třeba Lednice či Veltrusy s promyšlenými krajinnými zahradami, kde je
mnoho podobných staveb a pečlivě inscenovaných zákoutí. Vždy je to idealizovaná
představa, jak by to vypadat mělo, vlastně jsou z toho takové pohádkové
kulisy. A tak nějak je to i ve vesničce Marie Antoinetty. Vezmete krásu starých
francouzských vesniček, odmyslíte si špínu a smrad ze zvířat, zatékající
střechu a máte to. Ještě tedy tu a tam necháte ze střechy vyrůstat trsy trávy,
aby to celé bylo tak nějak autentičtější a malebnější. Vesnička jako
z obrázku. Vlastně je to taková reklama na vesnici, která jakoby vypadla
z některého dobového obrazu s oblíbeným tématem pastýřů a pastýřek.
Při naší návštěvě ještě celou pohádkovost podtrhla jasně modrá obloha a svítící
sluníčko.
Vesnička byla vybudována
v letech 1782–1783 a tvoří ji několik domů. Je tu třeba mlýn, ovšem
nefunkční, a také opravdová farma. Na té se chovají zvířata i teď. Kdysi odtud
královna měla čerstvé mléko a vajíčka, a když se krávy vykoupaly do voňava, tak
občas v rámci své hry na venkovanku i nějakou podojila. Hezkou scénu toho,
jak mohl život ve vesničce vypadat, ukazuje film Marie Antoinetta. Opravdoví
farmáři nejdříve vyčistí vajíčka od slepičinců, vše patřičně uloží a teprve
poté jde sbírat vajíčka královna s malou princeznou.
 |
| Tolik kaprů jsem neviděla snad ani před Vánoci |
Samozřejmě i tohle bylo trnem v oku tehdy hladovějícím Francouzům. Venkované, kteří neměli co jíst, považovali královniny hry za výsměch prostému lidu. Během Francouzské revoluce byla vesnička částečně poničena a opuštěna. Kompletně zrenovována byla teprve koncem devadesátých let. Dnes je přístupná veřejnosti a až na ty bály vlastně funguje podobně jako před staletími. Zvířata tu jsou, akorát místo Marie Antoinetty a jejích přátel se tu mezi domy a okolo rybníka procházejí turisté. Kouzelnou atmosféru to místo ale rozhodně neztratilo.
A co dalšího můžete potkat ve Versailles? Vydejte se se mnou na procházku po Versailles v tomto článku. Jestli míříte do Paříže, možná vás bude zajímat, jak si užít Louvre (skoro) bez turistů. Bon voyage!
0 comments