Skalní kostely v Ivanovu

by uneseni - 5.4.16

Někdy se při cestování cizími zeměmi dozvíte něco o své domovině, o čem jste neměli ponětí. Nebo se dozvíte o českých rodácích, které neznáte. A musím říct, že mě tyhle české stopy v zahraničí hodně baví, protože odhalují úplně jiný úhel pohledu na nás a naši zem. Někdy ty stopy cíleně vyhledávám, třeba když jdu v cizině do české hospody. Někdy na ně narazím úplnou náhodou. Když jsme se vyšplhali v Bulharsku do skalního kostela poblíž vesnice Ivanovo, vážně jsme nečekali, jak vřelého přijetí se nám od zdejšího průvodce dostane kvůli Karlu Škorpilovi. Hlavně jsme tedy vůbec netušili, kdo je Karel Škorpil.

To si potom připadáte trochu jako blbec, protože pan průvodce vypadal, že Karel Škorpil je pro něj největší Čech. Ale z jeho výkladu jsme pochopili, že šlo o archeologa, který se velmi silně zapsal do výzkumu regionu a podílel se i na výzkumu zdejšího klášterního komplexu a kostelů ve skalách. Zbytek jsme potom doplnili doma, takže jsme se dozvěděli, že jestli nebyl Škorpil největším Čechem, tak byl určitě největším bulharským archeologem. Uvádí se, že 4/5 památek zapsaných do archeologické mapy Bulharska jsou právě výsledkem jeho výzkumu. Archeologií a muzei byla poznamenána celá rodina Škorpilů, která pocházela z Vysokého Mýta. Pět z devíti sourozenců se věnovalo práci v muzeu a nejen v tom vysokomýtském, ale i v Plzni a samozřejmě v Bulharsku. Kromě Karla tu působil i jeho bratr Hermenegild. Karel inicioval založení muzea ve Varně a také v Ruse, což je město na hranici s Rumunskem a právě toto muzeum skalní kostely v Ivanovu spravuje.

Před vstupem do kostela

Skalní klášter svatého archanděla Michaela byl založen zřejmě ve 20. letech 13. století mnichem Joakimem, který se později stal bulharským patriarchou. Leží v údolí řeky Rusenský Lom, kde je rovněž stejnojmenná přírodní a archeologická rezervace. I příroda je zde moc krásná. Ve srovnání s okolní krajinou to bylo, jak kdybychom se najednou ocitli v oáze. Vysoko ve skalách mniši zvětšili přirozené jeskyně a niky a proměnili je v kostely a klášterní cely. Kdysi bylo údajně osídleno až 60 jeskyní v celém údolí, ale část podlehla běhu dějin a hlavně osmanským nájezdům. V šesti kostelech se ale dochovala i nástěnná výzdoba. Nejkrásnějšími freskami se pyšní kostel Matky Boží, který jsme navštívili. Ostatní kostely jsou, jak jsme pochopili z výkladu, nepřístupné.

Vstup do jeskyně/kostela nevypadal tehdy zrovna slibně, ale uvnitř je to opravdu zážitek. Nádhernými freskami jsou poryty všechny stěny. Bohužel v plné kráse se dochovaly jen ty na stropě, ale stejně vám to aspoň dá představu, jak nádherně výzdoba musela kdysi vypadat. Kromě toho je z kostela krásný výhled na celé údolí, což za ty schody nahoru rozhodně stojí. A po prohlídce kostela, který je maličkatý, se můžete ještě podívat na zdejší vyhlídku. Akorát mám dojem, že v přírodní rezervaci vedle chráněných druhů ptactva bydlí taky nějací ti hadi, tak pozor, kam šlapete.

Výhled z kostela

Do Bulharska se jezdí spíš vyvalit se na pláž než za památkami. Ale rozhodně stojí za to udělat si čas i na ně, protože je to skvělý zážitek. V každém případě na Karla Škorpila nakonec narazíte i na té pláži. Právě on kdysi začal společně s varenským Archeologickým spolkem budovat přímořské letovisko – dnes známé jako Zlaté Písky.