Santa Maria delle Grazie a šifra mistra Leonarda
![]() |
Repro dle: Wikipedia |
Škoda, že se nedá do psaného textu propašovat italský přízvuk naší průvodkyně. Obecně mám s přízvuky jižních národů v angličtině poněkud problém. Nedávno jsem byla na konferenci a z příspěvku řecké kolegyně jsem si odnesla tak Pablo Picasso. Což bylo velmi cenné vzhledem k tomu, že příspěvek byl o Picassovi. Naštěstí na tu italskou průvodkyni jsem se byla schopná vcelku adaptovat.
Obecně služeb průvodců nebo jakýchkoli organizovaných skupin v zahraničí nevyužíváme. Už jen proto, že všechno zkoumám, všechno fotím, prohlídka galerie mi trvá milion let a jsem prostě ten, na kterého pak čeká celý autobus a spolucestující ho chtějí ukamenovat. Pokud jsme ovšem chtěli vidět Poslední večeři od Leonarda da Vinci v milánském klášteře Santa Maria delle Grazie, neměli jsme jinou možnost.
Poslední večeře ze soli v polském solném dole Wieliczka |
"Záhada" Poslední večeře
A teď
už k samotnému obrazu. On tedy i celý klášter je nádherným příkladem
italské renesance a částečně je autorem významný architekt Donato Bramante,
který se podílel třeba i na Svatopetrském chrámu v Římě. Poslední večeře
se nachází v refektáři kláštera. Refektář se rovná jídelna, takže je tak
nějak logické, že námět výzdoby souvisí s jídlem. Jestli budete někdy
hledat v klášteře obraz s Poslední večeří, jděte hledat jídelnu.
Poslední večeře je ta scéna, kdy Ježíš – kromě toho, že se naposled navečeřel –
oznámil svým učedníkům, že jeden z nich ho zradí. A navíc požehnal chleba
a víno a byla z toho krev a tělo Páně.
A
proč o tom vlastně píšu. Jsou knížky, které si nikdy nepřečtu, protože mě
vytáčí už zápletka. Já vím, že se říká „nesuď knihu podle obalu“, ale
v tomhle případě klidně soudit budu. Šifra mistra Leonarda od Dana Browna sice obrazu
zvýšila popularitu, ale celá stojí na hrozné blbosti, že vedle Ježíše je na
obraze Maří Magdaléna, protože to vypadá jako ženská, a Leonardo tuhle šokující
informaci, že milenci se milujou a mají děti, zašifroval příštím generacím.
Popravdě
proti knihám, co si lehce upravují realitu, zas až tak nic nemám. A
kunsthistorické detektivky Iana Pearse mám i vcelku ráda, ale čeho je moc, toho
je příliš. Když se kouknete do základní ikonografické příručky, uvidíte tam
napsáno, že „Jan, učedník, kterého Ježíš miloval, je obvykle vedle Krista a
obvykle sedí s hlavou spočívající na Spasitelových prsou. Je zobrazen jako
mladík, hladce oholený, s dlouhými vlasy a poněkud zženštilých rysů.“ Takže "ženskou" vedle Ježíše najdete na větším množství obrazů. A někde i
v překvapivějších pózách. Minimálně je tolik tulicích obrazů, že se člověk
až diví, že si Brown vybral ten od da Vinciho.
![]() |
Fra Angelico, repro dle: Getty images |
0 komentářů