Některé věci vás
ovlivní na celý život. Události, výjevy ze života, obrazy, úsměvy, chutě, vůně
a samozřejmě knihy. A možná někde v dětství začala moje láska
k secesnímu umění (a třeba i k umění obecně), i když jsem o původci
toho všeho dlouho netušila a už vůbec neměl žádné jméno.
Jsou dětské knížky,
které milujete i v dospělosti, vzpomínáte na ně a chcete, aby je četly i
vaše děti. Pro mě to je třeba Trnkova Zahrada. Sprostý kocour je moje životní
láska a jsem strašně ráda, že i Tonička už sama od sebe chce číst tu o těch
klucích. Pak je tu ještě Kubaštův Cvrček a mravenci. Vůbec Kubaštovy pop up knihy jsou mistrovský díla, který miluju i dneska. Ale pak tu byla ještě jedna
knížka, kterou jsem si matně pamatovala a marně se po ní pídila.
Neměli jsme ji
totiž doma, ale měla ji teta. Ano, samozřejmě by bylo nejjednodušší se tety
prostě zeptat, ale vždycky jsem si na to vzpomněla někdy pozdě večer, takže
jsem se obrátila na strejdu Googla. Výchozí bod pátrání nebyl úplně ideální.
Pamatovala jsem si, že to bylo něco o Matičce Zemi a byly tam obrázky malých
dětí, který vlastně symbolizovaly koloběh roku. Jakože zima, jaro… Nakonec se
mi po několika takových večerních seancích v průběhu dlouhé doby podařilo
vypátrat knihu Aleny Vrbové Maminka Země. A jako jo, nějak to byla ta knížka,
ale úplně mi to nesedlo. V mých vzpomínkách bylo míň textu a víc obrázků.
Vzpomínky teda můžou klamat, ale pak jsem jednoho dne šla do knihovny a byla
tam.
Teda nebyla tam TA
knížka. Byla tam úplně jiná, ale ty ilustrace byly ze stejný ruky. Krásný
secesní ilustrace, obrázky v dekorativních rámech, poznala jsem to hned. Teď
už jsem na strejdu Googla šla s naprosto jistym dotazem. Sibylle von
Olfers. A našla jsem Kořenové děti. Ať už jsem v dětství četla cokoliv,
tohle prostě byla TA knížka, po který jsem fakt dlouho pátrala.
Nastala ovšem další
část pátrání. Kde ji koupit? Poslední vydání z nakladatelství Malvern bylo
beznadějně rozebraný, antikvariáty nic, prostě po volnym výtisku se slehla zem.
Až nedávno jsem něco hledala a najednou tu byla. Nové vydání z roku 2018.
O pár dní později byl dětský sen doma.
Knížka je vcelku krátká
veršovaná básnička, ale ilustrace jsou prostě přenádherný. Děti v podzemí
si šijou barevný šatičky, aby mohly vykvést, malujou broučkům krovky (to se mi
obzvlášť líbí), pak to všechno vykvete, ožije a s podzimem se zase vrátí
pod zem. Koloběh roku na pár stránkách. V secesi obecně příroda ožívá, ať
už je to na fasádách domů nebo na stránkách knih. Kořenové děti vyšly roku 1906
a přesně se trefily do vkusu tehdejšího publika. Vlastně mě tak napadá paralela
s Karafiátovými Broučky, kteří na přelomu století slavili úspěch
v českých zemích a stejně jako knihy Sibylle von Olfers jsou oceňováni pro
svůj novátorský přístup k dětskému světu.
Sibylle von Olfers
se narodila roku 1881 do dobře situované rodiny a pravděpodobně mohla prožít
život plný zábavných večírků, kdyby se nerozhodla pro Boha a umění (i když prý nápadníků
i nabídek k sňatku měla dost). Roku 1906 vstoupila do řádu sester sv.
Alžběty a posléze byla poslána do Lübecku, aby tu působila jako učitelka v
katolické škole. Lübeck už nějaký ten pátek navštívit chci a údajně tam po
Sibylle nějaký obrazy ještě zbyly. O důvod víc, proč tam jet, i když
předpokládám, že v kostelních obrazech Sibylle nemohla naplno popustit
uzdu svý fantazii. Bohužel při práci na křížové cestě u ní vypukla plicní
choroba a úplné vyléčení na italský Gardě jí překazilo vypuknutí první světové
války. Zemřela začátkem roku 1916. To znamená hodně mladá (asi jako já, pokud
by se vám to nechtělo počítat).
Kořínci (nebo
Kořenové děti – vyšlo to u nás tak i tak) byla její druhá knížka a hned úspěch
jak vrata. V Německu se prý vydává furt dokolečka a patří ke stálicím jak
ti naši Broučci. Kromě toho v Čechách vyšly její knížky: Marjánčino dobrodružství, Motýlí království a Princeznička v lese. Všechno
to vydává nakladatelství Malvern. Tu Princezničku jsme měli doma půjčenou z
knihovny a je taky krásná. Určitě zakoupim a začnu budovat sbírku dětských
knížek s nejkrásnějšími ilustracemi. Máte nějaký další tipy? Pro krásně
ilustrovaný knížky pro děti mám velkou slabost. A kdyby se náhodou někdo chtěl
zbavit Broučků s ilustracemi Vojtěcha Preissiga, ozvěte se!
PS: Radovala jsem
se, jak mám krásný fotky a že jsme to sfoukly za pár minut během cesty na
hřiště. Jo, vyfotila jsem krásnou princezničku v lese, ale ten čárovej kód
jsem z tý korunky sundat mohla. Nechápu, jak se mi povedlo ho přehlídnout.
Teď, když jsem si ho všimla, už nevidim nic jinýho, takže otevřeně přiznávám,
že jsem jelito.
PPS: A jelikož mám hodnou kamarádku, co mě čte a navíc se ve svym životě obtěžovala naučit pracovat s Photoshopem, tak mi ten čárovej kód vymazala. Ale jako bonus pro pobavení tu původní nephotoshopovou fotku házim na konec :)
PPS: A jelikož mám hodnou kamarádku, co mě čte a navíc se ve svym životě obtěžovala naučit pracovat s Photoshopem, tak mi ten čárovej kód vymazala. Ale jako bonus pro pobavení tu původní nephotoshopovou fotku házim na konec :)
 |
| Tahle ukázka už je z Princezničky. Verš s princeznama za školou mě fakt dostal |
 |
| Tohle není Photoshop |
0 comments