Porto, baby!

by uneseni - 6.6.18

Jsou města, o kterých toho víte dost, i když se nijak zvlášť nesnažíte. Nějaký vyprávění a příběhy furt lítaj ve vzduchu. Paříž má Eiffelovku, New York Sochu svobody, Londýn Big Ben, Verona Juliin balkón, v Barceloně je zase Sagrada Familia a tak by se dalo pokračovat dál a dál. O Portu jsem sice věděla něco jako, že to je hezký město a ty sklepy s tim portskym, ale vlastně jsem o něm netušila zhola nic. Když jsme koupili letenky do Lisabonu a začali nějak víc promýšlet itinerář cesty po Portugalsku, ani se mi do Porta moc jet nechtělo. Do sklepů s dětma stejně popíjet nepudem a navíc mi portský nikdy nijak nezachutnalo, tak co tam?

UNESCO památek je blízko Lisabonu taky vcelku dost (koukněte na Tomar), takže já propagovala projet to, co je nejblíž Lisabonu a sever si nechat na jindy. David byl ovšem neoblomnej, takže jsem svůj původní plán musela trochu překopat. To je ta láska tyhlety kompromisy, že jo. Ale zaplaťpánbůh, že jsem sklopila uši, protože pokud se mě zeptáte, jestli je lepší Porto nebo Lisabon, řeknu vám: Vykašlete se na Lisabon! No, zase nebuďme tak přísní. V Lisabonu jsme měli blbý počasí, dražší a horší ubytování, prostě jsme si nějak nesedli. Porto bylo pohádkový.

Ulice Porta nedaleko našeho dočasnýho bydliště

Za prvé se mi povedlo najít v Portu skvělý ubytování. Pokoj pro nás čtyři za tři tisíce na tři noci, v docházkový vzdálenosti do centra (20 minut, takže jsme nepoužili žádnou veřejnou dopravu), s parkovánim a ještě ke všemu zahradou s dětskym hřištěm. Prostě bingo! A teď teda k tomu, co vidět v Portu. Vlastně náš původní itinerář zas tak bohatej nebyl. Byl tu most Ponte de Dom Luís I, promenáda kolem řeky, pár odlaždičkovanejch kostelů (protože portugalský azulejos jsou prostě nádhera), knihkupectví Lello (protože jsem knihomol a tohle je jedno z nejkrásnějších knihkupectví na světě – víc ve staršim článku) a nakonec bylo nutný ochutnat místní specialitu, francesinhu.

S tou francesinhou to úplně nevyšlo. Měla jsem tip na tu údajně nej. Podnik ani nebyl daleko od našeho ubytování, ovšem když jsme se tam dohnali, měli zavřeno. Jakože otvírali snad v sedm nebo v osm, prostě za hoďku. Což jako s dětma na chodníku čekat nebudu, že jo. Ani se tahat tam a zpět. Naštěstí se nám zadařilo jindy jinde (o týhle osobitý portugalský pochoutce si přečtěte ve staršim článku).

Předvánoční Porto (byli jsme začátkem prosince)

A teď k tomu mostu. Nějak se k nám dostalo, že jedna z těch hlavních atrakcí most Ponte Luís I je od Gustava Eiffela (jako od toho, co postavil pařížskou Eiffelovku). Čemuž teda nahrává i fakt, že tam začíná ulice Av. Gustavo Eiffel. Tak jsme v tom žili. Vlastně jsem v tom žila do tý doby, než jsem začala psát tenhle článek. Inu, tak Eiffel má na svědomí jiný most – železniční most Ponte Maria Pia, který je o nějaký kilometr dál. Je fakt, že když jsme poprvé přejížděli autem řeku Douro, říkali jsme si, že tu je těch železných konstrukcí z 2. poloviny 19. století nějak víc, než jsme čekali. Takže Eiffelův most má jen jedno podlaží (horní), jezdili po něm vlaky a od roku 1991 už se nepoužívá. Vlaky se přesunuly na nový most kousek vedle. Ponte Luís I, který je tim hlavnim turistickym cílem, navrhl Théophile Seyrig, což byl Eiffelův žák a bývalý zaměstnanec, takže jistý Eiffelův vliv na vzhled je tu nepochybný. No, prostě mosty jsou si podobný, akorát ten ne-Eiffelův má podlaží dvě, nahoře jezdí metro a jak spodem, tak horem ho můžete přejít pěšky. A hlavně z něj je překrásnej výhled na Porto.

Pokud jako my navštívíte Porto s dětmi, nevynechejte lanovky. Portugalci jsou lanovkama snad posedlý, přišlo mi, že na ně narážim úplně všude, ale tak aspoň v Portu jsme si je užili. On přece jen ten sešup dolu do údolí je slušnej, takže ta lanovka vám pomůže ho překonat.

Lanovka, kam se podíváš

Sklepy jsme bohužel s dětmi nedali. Portský jsme si koupili aspoň večer na pokoj a musim říct, že v Čechách jsem asi ochutnala jen chcánky, co si říkaly portský, protože portský je něco tak dobrýho! Značku si samozřejmě nepamatuju, ale David říkal, že jsme určitě měli portský z vinařství Kopke. A řekněme si upřímně i ty sklepy s portskym jsou jeden z důvodů, proč se do Porta chci vrátit. Nejlíp bez dětí. Jít do sklepů. Projít pobřeží řeky Douro až k moři. Prostě si tak pít, jíst a být. A nejlíp k tomu zvládnout ještě výlet do údolí řeky Douro na všechny ty vinice. Prostě sen.

Co vy a Porto? Byli jste? A podělíte se o nějaký další tipy, co vidět, až se tam jednou na tu svoji portskou seanci s Davidem vypravíme?

PS: Než jsem to stihla dopsat, na blogu Pohled za hranice se objevil článek o Portu, portskym a údolí Douro. V podstatě nějak takhle bych si ten příští výlet představovala.

PPS: Porto je také jedna z nejlepších destinací, které byste měli v létě 2019 navštívit. Aspoň podle tohohle článku.