pondělí 26. června 2017

Léto s Vysočinou startujeme v Telči


            V sobotu se stěhujeme na letní byt k dědovi na Vysočinu (nebo teda já a holky, někdo musí zůstat v Praze a vydělávat korunky na Kinder vajíčka). Co se narodila Tonička a já mám vlastně pořád dovolenou, trávíme tam přes léto podstatně víc času než dřív. Přece jen starej barák vedle zámku je na letní žití poněkud lepší než rozpálenej panelák na sídláku. Na zahradu se dá strčit dětskej bazének, za rohem je pivovar, za dvěma rohy přehrada a když vyběhnu na kopeček můžu se kochat tim, jak sluníčko zapadá za chladicí věže jaderný elektrárny. A velkou výhodou je strategická pozice na různý výlety.

            Dřív jsme toho využívali hlavně k cestám do Vídně na výstavy a podobně (Schönbrunn, Neziderské jezero). Za dvě hoďky tam, za dvě zpátky a ještě jsme většinou zvládli tu kulturu odlehčit ve Freeportu na Hatích. V posledních dvou letech jsme teda dali jen ten Freeport. V dobrém dosahu je ale také poměrně slušný množství UNESCO památek – Vila Tugendhat v Brně (článek někdy bude), Santiniho Zelená hora u Žďáru nad Sázavou (článek taky někdy bude), Lednicko–valtický areál (kuk článek), Telč a nakonec Třebíč. Ta je coby kamenem dohodil a brzo o ní napíšu. Dáme si asi takové léto s Vysočinou (vždycky ke čtení přikusujte ten salám) a začneme Telčí. 

            Tohle město mělo tu čest být první UNESCO památkou, kterou Tonička navštívila. Byly jí tehdy asi tři měsíce a na to léto jsme nic moc neplánovali. Přece jen jsme netušili, do čeho s tím dítětem jdeme, takže jsme se nechtěli pouštět do žádných větších akcí. Proto mám upřímně řečeno k Telči značné dluhy a z města jsme si prohlédli pouze exteriéry, i když na zámku jsou prý dosti zajímavé i interiéry (kuk zde).

            Ale ty exteriéry stojí za to. Jen těžko narazíte na takovou renesanční galerii pod širým nebem a každá z fasád na hlavním náměstí Zachariáše z Hradce stojí za důkladnou prohlídku. Každá je krásná a každá jinak. Právě za Zachariáše z Hradce dostala Telč svojí renesanční podobu, která se bez výraznějších pozdějších zásahů dochovala až dodnes. Stavbu zdejšího zámku má za prvé na svědomí Antonio či Antonín Vlach neboli Tonda Ital. Vlach rovná se ve starší češtině Ital. Tehdy se ještě na příjmení moc nehrálo a umělci mívali přízviska podle místa původu (kuk třeba na článek o Mantově). Ono vůbec to s těmi jmény bylo celé takové divoké, takže tenhle Tonda se v různých pramenech objevuje jako Ericer, Drican, Dryczan, Erichzan, Tryczan… Dneska by ho za takový vystavování faktur hnali.

            Za druhé má pak zámek na svědomí slavnější architekt Baldassare Maggi někdy uváděný s přídomkem de Arogno. Tady je taky vidět, že prameny jsou jak hra na tichou poštu, protože toho najdete i jako pana Majo da Vomio. Však kdo měl těm Italům rozumět, když se představovali. Maggi zasáhl podstatným způsobem do jihočeské renesance a podílel se na takových zámeckých skvostech jako je Český Krumlov, Kratochvíle nebo Jindřichův Hradec. V pramenech se také občas můžete dočíst, jak byli tehdy stavitelé placeni. Maggi měl podle smlouvy s Petrem Vokem z Rožmberka dostat za „nové stavení“ v Bechyni 1150 kop míšeňských a k tomu 88 strychů žita, 10 strychů ječmene, hrachu, 10 centnýřů sýra, 88 žejdlíků másla, 15 věrtelů bílého piva, z každé várky pak jeden věrtel řídkého piva, šaty a nocleh nad spilkou. Přepočítat to na dnešní koruny neumim, ale prostě i takový byly kdysi počty.

            V Telči se tehdy žilo blaze a i další zámožní měšťané chtěli mít renesanční dům po Zachariášově vzoru. Italští umělci pracující na zámku se pravděpodobně podepsali i na některých domech na náměstí. Jedním z nejkrásnějších příkladů je dům č. p. 61 s nádhernou sgrafitovou výzdobou, který patřil pekaři Michaelovi. V jednotlivých polích na štítu jsou zobrazeni různí bojovníci Starého zákona jako David, Goliáš, Saul či Holofernes. Ale těžko vybrat nejkrásnější dům. Ostatně kouzlo náměstí je v tom, jak se jednotlivé domy, barvy a prvky doplňují, jak se žádný nesnaží být dominantní a překřičet ostatní. Prostě, jak se zpívá v jedné písničce: Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc.


PS: Jak moc budu v létě produktivní, záleží na značném množství absolutně nepředvídatelných proměnných. Třeba na tom, jak moc budou děti ohrožovat své fyzické a mé psychické zdraví. Chtěla bych ale vytvořit aspoň dva články o Třebíči a okolí a k tomu jeden Žďár. Ostatní krásy Vysočiny, který uvidíme, navštívíme a ochutnáme, ale (zatím) o nich články nenapíšu, můžete sledovat na facebooku nebo instagramu.






Jedna pěkná atika neboli zeď, která kryje pohled na střechu. Takový maskování.







Žádné komentáře:

Okomentovat