Pionýři moderní architektury v Chicagu (a itinerář našeho americkýho road tripu)

by uneseni - 1.8.18

Když jsem se před lety chystala do Chicaga, samozřejmě jsem hledala, co všechno ve městě vidět a taky s čim se tu potkaly dějiny umění. V Chicagu jsem byla víc jak 14 dní, takže jsem měla dost času na věci, na který většinou při cestování čas nemáte. Jako chodit do kina nebo na bowling, jít na stand-up comedy, ale taky na nerušený bloumání po galerii (článek o Art Institute zde) a architektonických krásách. Protože na ty je Chicago obzvlášť bohatý.

Pokud máte rádi architekturu, bude se vám tu líbit, a pokud se vyžíváte v době konce 19. a první polovině 20. století, bude se vám tu líbit ještě víc. A vlastně se tu budete cítit trochu jako doma, protože roku 1938 se do Chicaga uchýlil slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe. Ano, ten, co postavil brněnskou vilu Tugendhat. V Evropě už na růžích ustláno neměl a chicagská univerzita ho přijala s otevřenou náručí. Nedaleko Chicaga se nachází další z jeho proslulých vil, Farnsworth House. Kousek Chicaga a jeho architektury si zase nejen do svých českých realizací přivezl ze svého pobytu Adolf Loos (kuk pražská Winternitzova vila).

Já tehdy ale sledovala stopy jiného architekta, Louise Sullivana. Jeho jméno není až tak známé a je spjato s pojmem chicagská škola a prvními mrakodrapy. Přesně Chicago je to město, které je světu dalo. Za úplně první mrakodrap bývá označována Home Insurance Building z roku 1885, která byla bohužel v roce 1931 zbořena. Tyhle první mrakodrapy jsou hrozně fascinující věc. Architektonický prim tehdy jasně hrála Evropa, takže dekor mrakodrapů vycházel ze zdejších trendů. Budovy byly tedy často oblečeny do historizujícího kabátu, takže si představte třeba 36 pater v neogotickym stylu.

Sullivan byl ale architekt mnohem modernější a originálnější a jeho budovy můžeme přiřadit spíš k evropské secesi. Kromě mrakodrapů je jeho důležitým dílem Auditorium Building (dokončeno 1889), což je taková multifunkční budova – kanceláře, hotel a hlavně divadlo. Sullivan inspiraci ke správnýmu technickýmu řešení hledal i na evropskym kontinentu. Jeho tehdejší společník Dankmar Adler (architektonickou kancelář měli pánové spolu, dokud jim to nepřestalo klapat) se vydal mimo jiné i na obhlídku pražskýho Národního divadla.

Hlavně je ale Sullivan autorem věty, která je zaklínadlem architektury a designu 20. století. Ta věta je tak klíčová, že o ní bylo napsáno nespočetně knih a článků (třeba i tahle v češtině), a zní: „form follows function“, tedy: „forma sleduje funkci.“ Ke zdem prostých ornamentu a funkcionalistický architektuře už je odtud jen krůček.

Sullivanova Transportation Building na dobovym akvarelu Charlese Grahama, repro dle: www.chicagomag.com

Louis Sullivan se také podílel na Světový výstavě v Chicagu, která se konala roku 1893 u příležitosti 400. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Pro tuhle příležitost bylo vybudováno velkolepý zářivě bílý město. Sullivan nebyl z těch, kteří by měli při navrhování areálu hlavní slovo. Areál byl budován tehdy módnějšími jmény v honosnym neoklasickym stylu, kam se Sullivan a jeho barevná Transportation Buliding moc nehodili. V každém případě událost to tehdy byla velkolepá. Objevilo se tu třeba první ruský kolo, který zde postavil George Washington Gale Ferris Jr. Proto se to v angličtině taky řekne Ferris Wheel (proč my říkáme ruský, ví bůh…).

Taky se tu objevil jeden z prvních zdokumentovaných sériových vrahů a celý tohle šílenství kolem Světový výstavy je naprosto výborně popsaný v knize Ďábelv bílém městě. Doporučuji všema deseti! Čte se to jako beletrie, ale jsou to samá tvrdá fakta. V knize se kromě Louise Sullivana mihne i jeho žák, mnohem slavnější architekt Frank Lloyd Wright. Ten totiž jako mladý ve firmě Adler & Sullivan pracoval a sbíral zde zkušenosti. Sulivan si ho vzal pod křídlo (dokonce mu půjčil peníze na dům) a Wright ho později tituloval jako „Lieber Meister“. Vzhledem k Wrightovu nákladnýmu životnímu stylu mu ale plat přestal stačit, takže začal brát tajně bokovky. Jeho smlouva mu práci bokem zakazovala a když se to dozvěděl Sullivan, Wright dostal padáka a musel se postavit na vlastní nohy, což se mu teda nakonec podařilo vrchovatě.

Mnoho z Wrightových raných domů, na kterých už pracoval samostatně, stojí ve čtvrti Oak Park na předměstí Chicaga. A to včetně toho Wrightova baráku, na který mu Sullivan půjčil. Ten rozhodně doporučuji neminout. Oak Park je vůbec architektonicky bohatý a domů od Wrighta nebo v podobném stylu (tzv. prérijní architektura) tu najdete požehnaně. Požehnaně je i Wrightový architektury v Chicagu. Nejradši bych obešla všechno (všechny možnosti prohlídek najdete tady), ale s dětmi si o tom můžu nechat jen zdát. Snad tentokrát zvládnem aspoň Unity Temple. Tam je to s audioguidem po vlastní ose, tak děti nebudou rušit ničí výklad. A tím se dostávám konečně k otázce:

Kam to vlastně jedeme?

Hodím sem stručný itinerář naší cesty, abyste věděli, na jaký články se budete moct těšit, až se vrátíme. Rozhodně o tomhle road tripu něco pořádnýho sepíšu!

Letíme z Budapešti do Chicaga, kde máme rande s mojí kamarádkou (a s Frankem Lloydem Wrightem samozřejmě, kamarádka je z Oak Parku). Potom se budeme sunout na západ přes tak atraktivní lokality jako Iowa a Nebraska, až dorazíme do Boulderu (Colorado), kde nás čeká jedna svatební veselka. Kromě svatebního veselí chceme zvládnout taky výlet do národního parku Rocky Mountains. No, a pak zase nabereme kurz směr Chicago a tentokrát to vezmeme přes Kansas City a St. Louis. V St. Louis taky stavěl Louis Sullivan, takže se tam obzvlášť těšim. Celý je to dost kilometrů a bude nám to trvat čtrnáct dní.

Celou tu naší show můžete sledovat na facebooku a instagramu, Ukážu vám krásy světa, jaký jste ještě neviděli, určitě budou i zvířátka, kytičky a samozřejmě nějaká ta kvalitní architektura. Budu ráda, když se k nám na naší cestě přidáte a zatím přeji krásný zbytek léta!

Z některých Sullivanových staveb zbyly pouze části. Kusy Chicago Stock Exchange Building jsou ve sbírkách Art Institute včetně celé zrekonstruované místnosti.