Záchod s nejhezčim výhledem v Náměšti nad Oslavou (Léto s Vysočinou V)
Z letního sídla už jsme se přestěhovali
zpět do Prahy a tak nějak jsem se z toho přesunu, milionu praček a bordelu
stihla vzpamatovat. Dokonce natolik, že za chvíli to zas zabalim a pojedem si zapět
na Vysočinu takovou labutí píseň. Prostě si užijeme ještě trochu babího léta na
vsi. Je tu taky čas na další článek o krásách tohohle kraje. A když už jsme
u těch letních sídel, tak se pojďte kouknout domu k Benešovi. Jako k
prezidentu Benešovi. Renesanční zámek v Náměšti nad Oslavou totiž po druhé
světové válce prodělal přestavbu na jeho letní sídlo. A že to měla být
přestavba velkolepá. V rámci všeobecnýho poválečnýho nadšení prý Náměšť
málem dostala i nový fresky s námětem „tažení proti Hitlerovi“.
Přestavba se nakonec držela při zemi
a Náměšť skončila bez Hitlera. Může se pochlubit tak akorát Masarykovou bustou
od sochaře Vincence Makovského a taky prvotřídními záchody. Tedy ne těmi pro
dnešní návštěvníky. Ty jsem popravdě nezkoumala. Ale ty pro Benešovy návštěvy,
dovedně ukryté ve zdi, jsou fakt dobré. A nejlepší je pak Benešův záchod
s výhledem. Jo, tam se musely číst noviny.
Je skvělý, že se součástí
prohlídkového okruhu stala i tahle nedávná minulost zámku a průvodci se ve svém
výkladu neomezují na suchý výčet dat, jmen a na seznamy věcí v jednotlivých místnostech.
Řekněme si upřímně tyhlety klasické prohlídky ve stylu – „v rohu vidíte kamna
z 18. století, vedle dveří portrét pana X (jehož jméno nikomu
z návštěvníků nic neříká) od pana Y (jehož jméno nikomu z návštěvníků
taky nic neříká)…“ – jsou důvod, proč plno lidí vnímá návštěvy zámků jako těžkou
prudu. Velmi milým překvapením také bylo, že prohlídka v Náměšti je
ozvláštněná ještě expozicí, která přibližuje stolování šlechty v 19. a
raném 20. století. Takže se dozvíte něco o tom, jak vypadala sváteční, všední i
postní tabule či jak se prostíralo dětem. Upřímně řečeno tyhle dějiny
každodennosti jsou poměrně zajímavé a zdá se mi to jako velmi dobrá cesta, jak
často poměrně nudné prohlídky ozvláštnit a zároveň provětrat depozitáře.
Abych ale přidala pár těch suchých
výčtů a letopočtů. Náměšťské panství v polovině 16. století získává rod
Žerotínů. Jan starší ze Žerotína měl tehdy vysoké postavení jako zemský hejtman
a samozřejmě chtěl nějaké reprezentativní sídlo. Prostě nemůžete hosty vídat
v nějaký díře, chtělo to pořádný zámek podle poslední renesanční módy. Přestavba
tedy proběhla. Máme tu pěkné arkády, psaníčkové sgrafito, půdorys připomínající
italské kastely a hlavně jedno parádní mohutné schodiště, jaké jinde
v Čechách nenajdete. Kromě Žerotínů se v 19. století na Náměšti
podepsal nějakými úpravami také rod Haugwitzů, které pak vyhnal až ten Beneš. A
když i ten odešel (a že tu moc nepobyl), přivezly se sem gobelíny, zámek se
otevřel veřejnosti a taky tu párkrát komunisti nechali přespat soudruha Brežněva.
Kromě zámku se skočte dojít dolu do podzámčí projít po baroknim mostě, podél řeky Oslavy a zaskočit do jedný ze zdejších fajn kaváren. Na dobrý kafe je Náměšť vůbec bohatá a vlastně i tak Vysočina obecně. Prostě na Vysočině
je krásně a barevný podzim láká ještě na dovolenou, takže se podívejte třeba na
hotely.cz a vydejte se na výlet. Konkrétně nabídku hotelů na Vysočině najdete
tady. Mívají vcelku fajn akce a různý pobytový balíčky.
Benešova pracovna s Masarykovou bustou |
A tady ty záchody - vlevo pro návštěvy a vpravo pro Beneše se skvělym výhledem |
Expozice stolování |
Další stolování s gobelínem v pozadí |
Gobelín s parádnim šnečkem |
Zámecká kaple |
Schodiště |
Z tohohle na mě úplně dýchala Itálie |
Kavárna |
4 comments