Šumava za každého počasí
Někdy mám pocit, že
cestovat jsem pořádně začala až s příchodem dětí. Díky tý obrovský motivaci
ukázat jim aspoň kousek krás tohohle světa, ho vlastně teprve pořádně poznávám
já. Třeba takovou Šumavu jsem předtím neznala prakticky vůbec. Teď bych se za
znalce taky úplně neoznačila, ale přece jen už jsem tu párkrát byla a trochu vim,
jak to tu chodí. Dokonce i nějaký ten článek už jsem sepsala (podzimní tady a
zimní tady) a po letošní návštěvě a objevení dalších skvělých míst jsem nabyla
dojmu, že je čas na další.
V prvý řadě bych ráda upozornila, že na Šumavu je asi nejlepší jet na podzim. Nebo na jaře. Prostě mimo letní měsíce, mimo hlavní sezonu. Když jsem viděla, kolik lidí (přesně tak akorát) je na Turnerově chatě 27. září, trochu jsem se vyděsila představou, kolik jich tu asi je během letních měsíců. Ten podzim na konci září máme už poměrně spolehlivě vyzkoušenej. Když máte kliku, zvládnete se i opalovat, když máte menší kliku, může taky pršet nebo rovnou sněžit. Ale nestalo se, že by z těch každoročních několika dnů aspoň jeden hezky nevyšel a navíc zajímavý věci se tu daj dělat, i když je hnusně.
Co na Šumavě, když je hnusně
To jsme si vyzkoušeli letos. Počasí mělo totiž ultrahnusnou formu i na ten sníh došlo a sníh v září to jsem teda dlouho neviděla. Díky tomu jsme ovšem zabrousili do muzea v Kašperských Horách, na který jsme teda dle mýho skromnýho názoru měli velmi málo času, a ze kterýho jsem byla opravdu unesena. Jeden z důvodů, proč jsem tenhle článek chtěla i napsat.Výhodou maloměstských muzeí je, že to povětšinou nejsou úplně největší turistický lákadla, takže tam nepotkáte moc lidí. Nevýhodou může být, že tam toho někdy nebývá úplně moc k vidění. Prostě památky regionu, který na smeťák nevyhodíš, ale díru do světa s tim taky neuděláš. Já si třeba ráda prohlížim lecjakej střep, ale chápu, že podobný zájmy se mnou moc lidí nesdílí.
Šumava ovšem kdysi byla poměrně bohatej kraj, což přinášelo různý gotický madony a jiný pěkný sochy. Sklářstvim byla Šumava taky poměrně proslulá, no prostě je tu na co koukat. Bohatý informace o historii a navíc je celý druhý patro věnovaný šumavský přírodě, takže vycpaná zvěř, vylisovaný kytky, různý houby a navíc i nějaký kamení. Velkou zajímavostí jsou potom takzvaný umrlčí prkna (víc o nich zde).
Muzeum jsme prolítli asi za hodinu a kousek, protože nás tlačil čas, ale rozhodně bysme snesli delší návštěvu (možná zase v zimě). Hodina vám nejspíš bude stačit na Muzeum Dřevák na Modravě, kde se teda můžete dozvědět něco o dřevu samotnym, ale hlavně tam spíš ze dřeva můžete něco koupit nebo si třeba něco vyrobit (konkrétně nějaký kus dřeva pomalovat). Pokud na tvoření dost nejste, tohle muzeum asi moc neoceníte, ale minimálně se jim dá dobře proložit procházka s dětma po Modravě, když to venku na procházky moc není.
A když se na vás konečně usměje sluníčko
Můžete jít prakticky kamkoliv, protože Šumava je naprosto kouzelná. To jsou panoramata, pánové a dámy. Výhodou podzimu je, že tu není tolik lidí, takže i ty nejprofláklejší turistický místa můžete projít poměrně v klidu. A že jich tu je. S dětma je moc pěkná naučná stezka Modrava – Filipova Huť, kterou můžete začít nebo zakončit v restauraci U všech kukaček (bohužel koronaviru zde padl za oběť dětský koutek, snad korona zmizí a koutek se navrátí).Nejunesenější jsme byli ale z Povydří. Z Antýglu na Čeňkovu pilu vede zhruba 7 km naučná stezka kolem řeky Vydry a nabízí teda pohledy, že si z toho nutně musí každý cvrknout do trenek. Doslova jsem se proklínala, že jsem si doma zapomněla zrcadlovku, protože tohle prostě mobilem nechytneš. Ale tak nejdůležitější jsou stejně ty zážitky. Stezky jsme šli jen polovinu z Antýglu na Turnerovu chatu, kde jsme zakotvili na oběd, a zase zpátky k autu.
S dětma taky doporučuju Chalupsku slať, kde je u infocentra moc pěkný hřiště. No, a hlavně samozřejmě ty zvířata. Loni jsme si prošli sovy na Borový Ladě, letos jsme se zase vrátili za vlkama do Srní a měli jsme naprostou megakliku. I když vlastně asi dává poměrně smysl, že vlci budou aktivnější kolem šestý večer než ve dvě odpoledne za plnýho turistickýho provozu. Druhej moment, kdy jsem se proklínala, že nemám ten foťák, protože s tim mobilem je to víte jak. Takže Šumavě zdar a s foťákem třeba zase příští rok.
0 comments