Letošní zima byla jak vystřižená z Ladových obrázků. Přesně taková, po který každoročně marně toužíme. Dny plný bruslení, sáňkování, stavění sněhuláků. Nejsem jediná, koho napadlo, že tuhle pohádkově bílou zimu jsme dostali jako náplast na bolístku. Stébélko pro tonoucího. Prostě abysme radši zapadli do závějí než do hluboký beznaděje. Covid šílenství by v záplavách hnusný šedý břečky bylo mnohem horší.
Situaci v už tak přeplněných horách jsme jednodenníma výletama zhoršovat nechtěli. Co si budem, tyhlety jednodenní turisti nejsou populární od Benátek po Sněžku. Peněz na místě moc neutratí a zbude po nich akorát bordel. A teď s omezenym turistickym zázemim a záchodkama zvláště musí být tyhle nájezdy k posrání o to víc. Ty zavřený záchody mě z praktickýho hlediska štvou asi nejvíc. Proto se taky radši nepouštim do žádných větších výletních akcí a radši pracuju s tím, co je.
Za prvním sněhem jsme se vydali kousek za Prahu k mámě. Malý kopeček se najde všude. O týden později už jsme našli díky Kláře i velký kopec (na instagramu jako klara_lep – moje častá výletní inspirace) nad vsí Mořinka. Bych nevěřila, že je kousek od Karlštejna takový zimní letovisko. Teda jako bez vleku, což je letos stejně jedno. Prostě megakopec na sáňkování. I na snowboardu tu děti jezdily (ne naše…tak daleko jsme ještě nedošli). Na vrcholu kopce je novodobý menhir a kamenný křeslo. Kousek od něj zase pozůstatky hradu Karlík. Určitě je to i skvělý místo na jarní výlet a nebude tu tak našlapáno jak u sousedního lomu Amerika.
Potom to vypadalo i na ty hory, ale Pec nám spadla a okres Trutnov zavřeli. Namlsaný množstvim sněhu u nás na sídlišti, kde sáně, boby a běžky byly tim nejrozumnějším prostředkem jakýhokoli transportu, jsme vyrazili na Vysočinu. S lopatama nabroušenýma, abychom přes ty závěje vůbec zajeli do vrat, jsme na místě nalezli pouze velmi decentní sněhovou pokrývku. No, sáně tejden zůstaly v autě, ale my si to užili. Důležitý je nebejt nasranej a užívat, co je na meníčku. Aneb jak se anglicky říká: When life gives you lemons, make lemonade.
 |
| When life gives you lemons, jeď do zimního letoviska Velký Meziříčí. Jediný lyžování, co dětem letos vyšlo. |
Opět jsem se inspirovala u Kláry a vydali jsme se do Lednice. Jestli vám něco můžu fakt vřele doporučit je to Lednice mimo sezonu. Obecně ráda cestuju mimo sezonu, protože se vyhneme lidem. Taky to ale znamená, že plno věcí bývá zavřenejch, navíc teď covid, prostě měla to být jen procházka zámeckym parkem, holkám ukážeme pohádkový zámek a vyzkoušíme aplikaci Skryté příběhy (k tomu se ještě vrátim). Ve finále to takhle bylo mnohem lepší než naše první návštěva (článek o předchozí Lednici zde). Nehnali jsme se za žádnýma prohlídkama, otevírací dobou minaretu, prostě ničim, takže jsme měli šanci docenit krásy parku. Taky pomohlo, že v něm nebylo moc lidí. Velmi malebně to tu udělali. Panstvo mívalo moc pěkný místa ke koukání. Teď se můžeme radovat my.
Zámecký rybník byl navíc zamrzlý, což celýmu parku dodalo vyloženě pohádkový kouzlo. David byl ve velkym pokušení ten led vyzkoušet a zkusit přeběhnout na ostrov. Jsem ráda, že ještě aspoň trochu dá na můj názor a nemusela jsem ho z rybníku tahat. Ale hlavně! V zámeckym parku od podzimu do jara bydlí sovy! Přesněji řečeno kalousi ušatí. My takhle na volno sovu ještě neviděli, takže pro nás to strčilo do kapsy všechny zoo dohromady. Přitom to prý není až tak neobvyklá věc. Kalousové v tuhle dobu rádi hustý jehličnany v parcích nebo třeba na hřbitovech. Možná je taky máte za barákem, poznáte to podle bordelu na zemi neboli vývržků. A když je najdete…no, jak řikám, lepší jak zoo.
Nakonec ještě k těm Skrytým příběhům. Procházka s dětma má mít nějakej cíl. Delší procházka s dětma víc cílů, aby mělo nějaký smysl chodit a měly se na co těšit. Stačí na čtyřkilometrovou trasu městem rozmístit devět zastavení s Tlapkovou patrolou a už se o běhá. Ta samá trasa bez Tlapek a nohy strašně boooolí už za prvním rohem. Vyzkoušeno o pár dní později v Náměšti nad Oslavou. Děkujeme tamnímu Domu dětí a mládeže za nečekaný program.
Skryté příběhy jsou mobilní aplikace, která se vám o ta zastavení postará a ještě se s ní něco dozvíte. Přiznávám, že je to spíš pro školní děti. Holky jsou na to ještě dost malý, ale přece jen jim to vlilo dostatek krve do žil, aby ušly pětikilometrový okruh zámecky parkem v Lednici. Výhoda je, že trasy mají Skryté příběhy po celý republice, takže máte v mobilu najednou asi tak milion tras výletů. Podobně by měla fungovat i aplikace Hravýlety, která cílí spíš na menší. Prostě takový pohádkový bojovky. Máme v plánu vyzkoušet o víkendu, tak pak poreferuju na sítích.
A pokud hledáte další tipy na výlety a aktivity s dětmi, tak řada Domů dětí a mládeže nebo různých rodinných center teď dělá venkovní hry, bojovky, stopovačky a tak. Tady třeba tip na pražskou Stanici přírodovědců a detektivní pátrání online si zase připravil Chvalský zámek. No, prostě when life gives you lemons, make lemonade. Naštěstí je toho pořád mraky co dělat. Tak hezký jaro a hlavně to zdraví.
 |
| Mořinka - kopec je to pořádnej a jezdit až od křesla je trochu o hubu |
 |
| Bez termosky s teplym čajem by to nešlo. |
 |
| Holky na lyžích ve Velkym Meziříčí - když jim musíš dělat vlek, je to dost makačka. |
 |
| Kouzelná Lednice |
 |
| Oběd od Pedros Foodtruck |
 |
| Sovy nejsou tím, čím se zdají být, ale jsou tam! |
 |
| A vzpomínka na naše zasněžený sídliště a cesty ze školky |
0 comments