Okno do detektivky - uneseni

Okno do detektivky

by - 14.1.22

tajemné okno

Okno. Díváte se z něj každý den. Možná jen tak letmo, možná nemáte co dělat, možná něco nebo někoho pozorujete. A najednou TO uvidíte. Najednou vám TO dojde.
Viděli jste opravdu to, co jste viděli? Neklame vás zrak? Vaše hlava? Nečetli jste moc detektivek? Není to celý vlastně výmysl z nudy? Výplod fantazie? Bude vám to někdo věřit? A věříte vlastně sami sobě? 

Tisíckrát prověřené detektivkové schéma. Hitchcockovo klasický Okno do dvora, kde je hlavní hrdina kvůli zlomený noze odkázán na kolečkový křeslo. Z těch posledních hitů potom Dívka ve vlaku. Vlastně to okno neboli fotka z výletu na zříceninu v Podyjí a moje objevená obliba detektivního žánru mě nakoply napsat tenhle článek.

Navíc je zima a kdy jindy se zachumlat s čajem do teplýho pelechu a začíst se do něčeho, co vás chytne a nepustí? Při čem vám bude běhat mráz po zádech. Poslední rok jsem se do detektivek poměrně zakousla, ale popravdě nemám až takový přehled a občas vyloženě sáhnu vedle. Přece jen pokud už máte něco načteno nebo nakoukáno, časem vám ty ztraumatizovaný detektivové se zálibou v alkoholu začnou trochu lízt krkem. Nebo už skoro od začátku víte, jak to dopadne. Nebo vám zážitek zkazí závěrečný vrahův monolog, kde vám polopaticky vysvětlí, jak to celý bylo, kdybyste to náhodou nepochopili. A hlavně tim samozřejmě poskytne hlavní hrdince čas na to, aby mu zasadila smrtelnou ránu. Proč si tohle ti záporáci vždycky dělají? 

Do článku jsem tedy hodila detektivky, který mě bavily a překvapily, který si myslim, že stojí za přečtení, i když si nebudeme nalhávat, něco o vysoce intelektuálních kvalitách, ale dobrý řemeslo se taky počítá.

kniha Samuel Bjørk, Sova

Samuel Bjørk, Sova

Nějakou dobu mi trvalo, než mě to opravdu začalo bavit. Ale pak už mě to nepustilo. Vyšinutý sériový vrazi, inscenovaný místa zločinu, plno životních traumat prakticky všech postav, v podstatě všichni jsou tam magoři a celý je to naprosto nepravděpodobný. Ale v rámci žánru dobrý. Hlavně jsem si díky týhle knížce uvědomila, že mě ty detektivky vlastně dost baví. Dala jsem pak i další autorovu knihu z téhle série – Clona – a ta už mě tolik nechytla. Bjørk má ale na svědomí i fajn detektivky pro děti. Ty naopak doporučuju moc. 

kniha Michaela Klevisová, Drak spí

Michaela Klevisová, Drak spí

O poznání civilnější detektivka. Hezky vykreslený vztahy malý vesnice, kde se postupně odkrývají letitý nánosy bahna "co si kdo kde s kym". Celý je to vlastně strašně banální a obyčejný jako asi většina vražd, který se prostě stanou. A trochu mi ta jihočeská vesnice připomínala Jiřího Hájíčka. Do Klevisový se hodlám pustit dál a jsem zvědavá, jestli i ostatní knížky budou můj šálek kávy.

kniha Elly Griffiths, Křižovatky smrti

Elly Griffiths, Křižovatky smrti

Tohle. Říkala jsem si, že to bylo jen příjemný řemeslo a ten příběh mi vyšumí. Po pár měsících můžu říct, že detaily sice vyšuměly, ale ty pocity, když jsem četla finále, asi nezapomenu nikdy. Stránky uháněly jak zběsilý a upřímně jsem si říkala, že mě z toho napětí trefí. Autorka si všechny postavy krásně rozestavěla na šachovnici a ten závěr letěl úplně šíleně. Po tomhle jsem musela nasadit detektivkovou rekreaci. A to mi přitom vrah byl jasnej poměrně brzo.

Kniha je první díl série o forenzní archeoložce Ruth Galloway, ale trochu se bojim pustit do dalších příběhů, protože mám poněkud velká očekávání. 

kniha Tom Rob Smiths, Farma

Tom Rob Smiths, Farma

Stojí za přečtení, i když je to teda zvláštní kniha. Začátek mě chytil šíleně a říkala jsem si, že to bude boží. Hlavní hrdina má rodiče, který se milujou, odstěhujou se z Anglie do Švédska a všechno je sluníčkový. Jenže najednou zavolá otec, že matka se zbláznila. A pak zavolá matka, že jí otec chce zabít. Většina knihy je vyprávěná z pohledu matky, což mi za nějakou dobu přišlo celkem únavný a říkala jsem si, ať se ta ženská už proboha vykecá. Ale zase se mi potom líbilo, jak se to propletlo dohromady, a celý ten příběh se mi nějak usadil v hlavě.

kniha Jane Harper, Sucho

Jane Harper, Sucho

Díra v Austrálii sužovaná šílenym suchem, jedna (sebe)vražda a detektiv, který přijíždí na pohřeb nejlepšího kamaráda, se kterým ho pojilo velký a hluboko zakopaný tajemství. Upřímně, jak se to rozehrálo, čekala jsem víc. Přece jen tim suchem se dalo pořádně zatopit. Ale ten příběh proplétající minulost a současnost byl vlastně celkem dobrý.

Sara Blaedel, Zapomenuté dívky

Sara Blaedel, Zapomenuté dívky

Čerstvá mrtvola, která ale podle úředních záznamů měla být mrtvá už desítky let. Navíc měla dvojče, které údajně kdysi zemřelo taky. A v okolí začíná docházet k dalším útokům na ženy. Hlavní vyšetřovatelka tak hledá nejen současného vraha, ale pátrá i potom, co se stalo kdysi. Knížka je taky součástí série, která je evidentně dost úspěšná. 


Detektivek jsem četla loni víc, ale ty další až tak nestojí za zmínku. A letos jsem si kromě detektivek dala takový drobný předsevzetí, že budu číst víc klasiky. Teď tu mám připravenýho Thomase Hardyho a jeho Tess z d'Urbervillů. Jo, a možná bych se mohla naučit odkládat knížky, který mě nezaujmou. Všechno poctivě dočítám, ale toho času je sakra málo.
Dali jste si taky nějaké knižní předsevzetí? A co vy a detektivky? Nějaká doporučení?

A jestli si chcete víc povídat o knížkách, tak tady je můj profil na goodreads.


Může se vám líbit

2 comments