I cesta může být cíl aneb cestování s dětmi autem

by - 3.10.18



Je plno blogů, kde najdete kupy zaručených rad a tipů na nejlepší stravu, oblečení, obutí, hry, aktivity, výchovu, prostě na ten nejsprávnější rozvoj vašeho potomka. Tak tohle není ten blog. Pokud jde o mateřský dovednosti jsem stejnej amatér jako vy. Pravděpodobně ještě větší. Ale pokud jde o cestování s dětmi autem, k tomu asi mám co říct. Letos v létě jsme s dětmi autem ujeli nějakých 5000 kilometrů, což je hodně času v těsnym prostoru (o našem road tripu si začněte číst tady). A kupodivu jsme za celou tu dobu ani jednou nevytáhli tablet.

Musim přiznat, že mám štěstí na děti. S Toničkou se tak od jejích dvou let (teď jí jsou skoro tři a půl) cestuje vcelku v pohodě. Stázka cestovala v pohodě tak do roka, pak to začalo skřípat (teď jí je přes rok a půl) a přece jen tak šílenou trasu jsme předtím nikdy nejeli (největší voser v tomto ohledu byla asi cesta do Užhorodu, hlavně ty hranice – kuk článek). Takže jsem před plánovanym road tripem po USA trochu pokukovala po těch internetech a hledala nějaký zaručený rady, jak tu cestu s dětmi přežít. Nebo spíš jak si ji i užít, aby to nebylo nějaký šílený martyrium. Protože jinak by bylo lepší vzít to letecky do Ostravy a jít na 14 dní rodinně fárat do dolu. Dost bychom tim i ušetřili.

Inu, koukala jsem po těch internetech a nějaký tipy ohledně cestování s dětmi autem našla, ale pro naše použití to drhlo. Ale jak se říká, nouze naučila Dalibora housti a já nakonec zvládla akční jízdní plán i bez těch internetů. A hodim vám na monitory pár tipů, ať si nemusíte lámat hlavy.

Někdy nejí nic a jindy sežerou skoro všechny zásoby na desetihodinový let ještě na letišti...

Jídlo vždycky zabere, nebo?


Nejskloňovanější a snad nejčastější cestovní rada. Je fakt, že děti bývaj schopný sníst na posezení balení kukuřičných křupek, pak si daj pytlík gumových medvídků a ještě budou vděčný za nášup. S takovýma exemplářema asi můžete jet až na konec světa a budete v pohodě. Bohužel já holky na jídlo moc neutáhnu. Možná čokoláda by šla, ale to je zrovna něco, co malym dětem do ruky v autě nikdo příčetnej dávat nechce.

Potřebujete baviče


Pokud vás čeká dlouhá cesta autem, potřebujete vlastního klauna. Řidič logicky řídí, takže ten toho moc nenaklaunuje a Černý Petr leží na sedadle spolujezdce. Ano, bude to na vás. Takovej stand up comedy maraton vsedě a pro malý publikum. Samozřejmě existuje varianta, že se vám podaří najmout si profesionálního klauna, nacpete ho mezi děti na zadní sedadlo a on bude osm hodin nepřetržitě sypat z rukávu králiky, ale pravděpodobnost, že se tak stane, se blíží nule.

Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte...

Povídejte si


Pokud to vaše děti umí, samozřejmě. S Toničkou už to je dobrý, můžeme probírat, co jsme zažili, co bylo nejhezčí, co největší sranda, a zároveň jí vyprávět, kam jedeme a co uvidíme. A cesta hezky plyne a máme plno času být spolu. Na Stázky mentální kapacity tohle ještě neni. Nebo jako klidně jí to řikám, ale hlubší rozbor z toho nekouká. Ale zase si můžeme povídat, jak dělá kráva, jak pes, kde je ruka a kde ucho. Nějakej čas to taky zabere, i když pro mě ne až tak zábavnej. A jelikož jsem se v Americe zvládla během našeho road tripu narvat mezi zadní sedačky, četla jsem taky knížky (přesněji jednu, Kvaka a Žbluňka furt dokola).

Vodní omalovánky Melissa and Doug, nejlepší věc do auta

Zábava do auta


Dokud jsou děti malý, je to s těma hrama a zábavou do auta složitý. My na cestách využili Povídačky na cesty od Albi, hru Dobble Zoo a vodní omalovánky Melissa and Doug. Cíleně jsem kupovala jen hru od Albi, k těm dalším věcem jsme přišli spíš jak slepý k houslím.

Povídačky na cesty od Albi – Toničku tahle hra bavila, mě už míň. Možná s většíma dětma to bude větší zábava, ale tohle je přesně typ hry, co teoreticky vypadá super a prakticky nefunguje dle mých představ. Části, který mi přišly zábavný, Tonička totálně zakopala do outu. Bavilo jí odpovídat na otázky typu: „Kdo na obrázku má na hlavě kšiltovku? Jakou má kšiltovka barvu?“ A to teda nebavilo mě.

Dobble Zoo – Naopak jsem plně docenila genialitu hry Dobble, kde trénujete postřeh a hledáte dva stejný obrázky na kartičkách. V tomhle případě obrázky zvířátek. Tuhle hru můžou hrát mezi sebou dospělí a stejně tak ji můžete hrát s tříletym dítětem, a když nebudete dávat bacha, klidně vás porazí. V autě si sice plnou verzi úplně nezahrajete, ale Tonička prostě hledala stejný zvířata na kartičkách, co jsem jí podávala. A Stázka prostě jen hledala zvířata. A taky jsme dost řešily, jak který zvíře dělá.

Vodní omalovánky Melissa and Doug – Nejgeniálnější věc. Kdo to vymyslel, by měl dostat Nobelovku. Štěteček naplníte vodou a po vymalování (namočení) se objeví obrázek ukrytý na papíře. Když papír uschne, obrázek zase zmizí. Pokud dětem nespadne štěteček, ani nepotřebují vaši asistenci a navíc nic nezaprasí. Rozhodně věc, která se do auta vyplatí.

Někdy ty zastávky nejsou úplně to vončo

Časté zastávky a jiná nepohodlí


Asi takhle, ta hodinka jde většinou v pohodě. Pak už je to horší. Pokud vás čeká dlouhá cesta autem s dětmi, počítejte, že to bude trvat dýl jak normálně, protože prostě budete víc stavět. Víc jak nějakých osm hodin čistý cesty jsme nikdy neplánovali, protože jinak by to bylo úmorný. Takhle jsme v klidu vstali, nasnídali se a dvě, tři hodinky před obědem jeli. Po obědě holky povětšinou vytuhly, takže byla trocha klidu před odpolední bavicí smrští a do dalšího cíle jsme dojely kolem večeře. Plus jsme se dlouhý přejezdy snažili prokládat nějakýma zajímavýma zastávkama na odpočinek (který ne vždy úplně vyšly jako tehdá v Kansasu, že). Jo, a samozřejmě počítejte s tim, že často vše nejde podle super naplánovanýho plánu. Párkrát děti usnuly v autě už před obědem a nám další dvě hodiny kručelo v břiše, protože jsme je nechtěli vzbudit.

Možná se vám zdá, že s timhle článkem přicházim hodinu po funuse, páč sezona letních dovolených a cest do Chorvatska už je letos za námi. Já vám to ale chtěla vyklopit relativně začerstva, dokud si to pamatuju. A na jaře vám to třeba na facebookový stránce blogu zase připomenu. A jestli máte k tématu nějaký dotazy, ptejte se. A klidně přihoďte nějaký svoje tipy. Ćim víc tu toho dáme dohromady, tim líp.

Tonička naše auto doslova miluje


Řidič, ten tvrdej chleba má




Začátek americkýho road tripu - na cestě na letiště do Budapešti

A konec. Pak nás čekala ještě cesta z Budapešti do Prahy


Může se vám líbit

4 komentářů

  1. společný zpěv a pak klasiky typu že se soutěží kdo uvidí víc modrých/červených/jiná barva/typ aut, kdy každý člen rodiny má přiděleno něco - vhodné pouze do středního provozu... Hustopřesuny mám za sebou se synem po Jižní Evropě, v Namibii, Norsku... a nejlepší je krteček, který mi dá půlhodinu klidu, protože animák taky po pár dílech omrzí a mami čítat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bohužel pěveckym talentem moc neoplývám, takže dětem nechci trhat uši a spolíhám se radši na radio.
      Tip na autíčkovou hru je dobrej! Vyzkoušíme. Díky.

      Vymazat
  2. Děti sice nemám, tak moc nemohu přidat, ale au pairovala jsem v Anglii a dost jsme s host mum a s dětmi jezdily na výlety. Většinou to vypadalo tak, že ráno jsem je utahala na hřišti, tak v autě spaly a když se probudily, tak jsem ji vytáhla vodní omalovánky, hračky a knihy se samolepkami. Musím uznat, že v Anglii toho pro děti měli opravdu hodně a levné, tak jsem jim někdy něco kupovala. Když je to přestalo bavit, tak jsme hrály slovní hry. :D To jsem se kolikrát nasmála... :) Jednou se na to těším, ačkoliv vím, že to nebude legrace. Obzvlášť pokud moje děti budou jak moje sestra, která se v Praze ptala, jestli jsme už v Chorvatsku. Taťka to těžce nedával. :D Horší než oslík v Shreckovi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na slovní hry se těšim. Akorát holky jsou na tom zatim ještě malý. Ale to "už tam budem" naštěstí moc neřikaj, ale co tak vim z okolí, je to fakt nejčastější dětská věta v autě. :)

      Vymazat