Údolí plné vinic, kterým
se proplétá Dunaj. Milion odstínů zeleně v Podyjí. Ulice italských městeček
pulzující životem. V dobrém víně se ukrývají kousky světa. Atmosféra,
kultura, klima, místní život. Vinaři tomu říkají terroir a i když se lokální duch
místa nepromítá jen do vína, ale i do jídla a celkové místní gastronomie, to
víno mi přijde nejjednodušší na převoz. Výhoda dovolené ve vinařském kraji mimo
jiné je, že všechny ty dovolenkový pocity můžete oživit a znovu si je užít i za
tuhé zimy (nebo lockdownu) doma na gauči.
Ty echt vinařské kraje bývají zajímavé i historicky a kulturně. Pěstování vína silně ovlivnilo místní kulturu, ráz krajiny a životy lidí. Jde o kulturní krajiny starý stovky až tisíce let. V italském Piemontu pěstovali vinnou révu již Etruskové v 5. st. př. n. l. Pěstování vinné révy v tokajské oblasti sahá až do 2. století, současná podoba a tradice se tu drží od 13. století. Francouzská Champagne byla proslulá vínem už v 11. století. Vinařské usedlosti rakouského Wachau pochází z pozdního středověku. Není divu, že řada těchto míst byla zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO a že si země svoje dědictví střeží pomocí různých ochranných známek. Šampaňské je prostě jen víno, které pochází ze Champagne, žádná Bohemka. Ale to už asi všichni víme.
Když cestuji, snažím se ty kousky světa nasát všemi smysly. Otisknout si je do hlavy ze všech možných úhlů. Číst, poslouchat, dívat se, zkusit místní speciality a dovézt si domu nejen pocity, zážitky, ale i nové chutě. A v těch vinařských krajích bývá chutí ještě o malý kousíček víc. Do třech takových míst vás teď vezmu.
Článek vznikl ve spolupráci s eshopem Víno od Bodláků, kde jsem vybrala tři vína a udělali jsme si s nima hezký tři dny. I jídlo jsem tematicky uvařila (o recepty se taky podělim) a vnesli jsme si do obýváku trochu rakouský, jihomoravský a italský atmosféry. Prostě jsme si tak pěkně gaučově zacestovali. Na eshopu Víno od Bodláků najdete vína z krajů blízkých i dalekých a podle toho, co jsme ochutnali, nemůžete výběrem šlápnout vedle. Na konec článku přihodim ještě seznam vinařských oblastí zapsaných na seznam UNESCO. Směle můžete začít ochutnávat a plánovat svoji příští dovolenou (nebo vzpomínat na ty minulý).
Wachau
Dunaj, meruňky, zříceniny, impozantní kláštery na každém druhém kopci a hlavně plno vína a vinic. To je rakouské údolí Wachau, světově proslulé svými veltlíny. Ty nejlepší prostě najdete ve Wachau a jestli máte rádi svěží lehčí vína jako já, bude se vám tady hodně líbit. Nám se Wachau líbilo (a chutnalo) maximálně a to jsme tehdy vlastě ani nejeli za vínem, ale za památkami. Těch je tu opravdu hodně – namátkou barokní klášter v Melku, klášter Göttweig, hrad Aggstein nebo městečko Dürnstein se svojí zříceninou a jasně modrou kostelní věží. Do toho plno vinic a proslulé jsou i zdejší meruňky (i pálenky z nich, kdybyste měli chuť na něco ostřejšího).Všechny tyhle poklady se rozprostírají mezi městy Kremže a Melk v údolí dlouhém pouhých 36 km. I z toho důvodu mi Wachau přišlo (a stále přijde) jako skvělé místo pro dovolenou s malými dětmi. Všechno je totiž kousek. My si to tam před lety maximálně užili. Schválně koukněte na starší článek o dovolené s dětmi ve Wachau. Najdete tam i tip na ubytování, další aktivity a něco i ke zdejší klasifikaci vín. Velkou výhodou Wachau je i dobrá dostupnost. Z Brna je to dvě hodinky, takže výlet za vínem se dá udělat jen na otočku a fakt to stojí za to.
Víno z Wachau a rakouský bramborový salát
Doma jsme velký fandové rakouských vín a taky rakouského bramborového salátu. Takovýho, co dostanete ve Vídni u Figlmüllera, protože to je prostě nebe v hubě. Posledních zhruba deset vánočních sezon se pokouším udělat přesně tenhle salát. Když už jsem si k ochutnání vybrala veltlín z Wachau z vinařství Johann Donabaum, rozhodla jsem se udělat k němu řízky a rakouský bramborový salát a trochu si na ty Vánoce potrénovat.Pokud tenhle rakouský (nebo tedy vídeňský, ale podle mě ho v Rakousku jedí všude a pořád) salát neznáte, tak je to lehčí verze bramborového salátu bez majonézy. Nejlepší recept najdete tady u pana Cuketky. Vše vysvětleno poměrně blbuvzdorně a já přidám jen pár poznámek za léta praxe. Když neseženete keřkovské rohlíčky, nevadí. Teď jsem udělala skvělý salát i z celkem ošklivých salátových brambor z Billy (nebylo na výběr). Důležitý je vařit brambory podobné velikosti. Vodu na brambory hodně osolte. A pokud jde o ocet, vyzkoušela jsem teď kombinaci jedné lžíce vinného octa a lžíce sladkého hruškového balsamica a byla to trefa do černýho. Výhoda salátu taky je, že ho máte za chvilku a nepotřebuje odležet. Schválně ho na Vánoce zkuste a dejte vědět.
Podyjí
Do Znojemska jsme se zamilovali už loni a letošní návštěva Národního parku Podyjí tuhle lásku ještě prohloubila. Podyjí má podle mě absolutně neuvěřitelný potenciál a v mnohém mi připomíná Wachau. Taky je tu údolí kolem řeky a památky na každém druhém kopci – a to jak na český, tak hlavně na rakouský straně. Za hranicí na Podyjí totiž navazuje rakouský národní park Thayaland.Proti Wachau je ale Podyjí zelenější, divočejší, svěžejší, dobrodružnější. Víc přírody a míň člověka. A přesně takový byl i sauvignon z vinařství Thaya. To bylo vyloženě letní Podyjí v lahvi, což takhle v zimě, v době covidový, když za okny zuří sněhová vánice, zahřeje u srdíčka. Z tohohle vinařství chci rozhodně ochutnat další lahve a v létě, až budeme na Vysočině, dáme nejspíš i výlet. Sídlí ve vesnici Hnanice, což je nádherná vstupní brána do Podyjí a doporučuji udělat si tam výlet všema deseti (kuk na samostatný článek o Podyjí).
Znojemská hovězí
Co si uvařit k vínu ze Znojemska než znojemskou hovězí? Dělala jsem ji poprvé a musim se pochválit maximálně. Takhle si to zkuste uvařit, je to rozhodně lepší než UHO s okurkama, který se běžně podává v restauracích v rámci poledního meníčka.Jak vaří znojemskou ve Znojmě, netušim, ale podle Regionální kuchařky Petry Pospěchové do téhle okurkové omáčky patří smetana. Pospěchová ovšem hovězí vaří, což mi nikdy nevyjde moc dobře, tak jsem se rozhodla zkřížit se smetanou a okurkama recept na klasický vídeňský roštěnky. Základní recept na roštěnky najdete zde na Apetitu. Použila jsem teda jen zhruba půl kila masa a jednu cibuli (ostatních věcí od oka). Postup podle receptu a když máte hotovo, vyndáte maso, do omáčky přidáte 250 ml smetany, 4 na kostičky pokrájené okurky, prohřejete a dochutíte lákem z okurek. Pak už jen vrátíte maso a můžete podávat, nejlíp s rýží. Bylo to boží a hezký dny se znojemskou hovězí a znojemskym vínem si budeme dělat častěji.
Prosecco a severní Itálie
Na Italech a Itálii mě fascinuje, jak žijou. Povětšinou ta jejich městečka a vesnice dýchají životem, lidi si užívají každý den, i když je hnusně, a to nejlíp u drinku. Když jsme dva roky zpět byli v listopadu v severní Itálii, tak mě úplně dostalo, že i v deseti stupních lidi seděli venku, pili Aperol Spritz, povídali si a bavili se. Já v takovym počasí mám chuť zalízt tak akorát pod deku a pít tam čaj až do jara. Možná to tak není všude, ale Grado a Terst rozhodně žily a na mě to silně zapůsobilo (článek o Gradu najdete tu).Kousek od Terstu se taky nachází ves Prosecco, která dala tomuhle pití jméno. Poměrně zajímavý je, že v dnešní době je tahle oblast už tak trochu proseccově odstrčená a prosecco ve vaší lednici pochází odněkud z Benátska. V každym případě je pro mě lahev prosecca symbolem bezstarostných italských ulic. Vždycky si je vybavím.
K vybranému proseccu jsem tentokrát nic nevařila. To mi stejně nejvíc chutná s chuťovkama jako italská šunka, grissini a olivami a tak jsem taky lahev vzala na naší adventní rodinnou party. Mám pro vás ale aspoň tip na pizzu, co zvládnete doma. Nejspíš nebude elegantní a bude spíš česká, ale já ji dělám podle tohohle receptu od Kluků v akci a naše děti jí takhle nejradši. Česká pizza lepší italský. Jít s nima do nějaký dobrý pizzerie je za trest, protože vždycky fňukaj po Margheritě od mámy.
A pokud byste si chtěli počeštit i ten Aperol Spritz, zkuste Becher Spritz. Pili jsme to nedávno ve Varech a chutná to opravdu dobře (o dost líp, než to zní). Příprava je naprosto jednoduchá – místo Aperolu použijete Becherovku Lemond.
 |
| Becher Spritz v Grandhotelu Pupp |
Další vinařské oblasti zapsané na seznam UNESCO
Na závěr ještě další
UNESCO vinařské oblasti, kam si můžete začít plánovat dovolenou a případně je
začít v rámci toho plánování ochutnávat.
Ve Francii je to: Saint-Émilion, údolí řeky Loiry (vína od Loiry zde), Burgundsko (kuk burgundská vína) a samozřejmě Champagne (bublinky). Dále pak máme Itálii – ostrov Pantelleria a severoitalský region Piemont (vína tu a já si o cestě sem sním na tohle léto). Nezaostává ani Portugalsko se dvěma zápisy – údolí řeky Douro a vinařská kulturní krajina na ostrově Pico (Azory). Po jednom vinném zápisu pak mají Rakousko (údolí Wachau), Německo (střední Porýní), Maďarsko (Tokaj), Švýcarsko (Lavaux) a Chorvatsko (Starigradská pláň). Určitě by se našlo ještě něco, ale to bychom tu asi byli až do rána bílého, takže nezbývá než popřát krásné cestování, ochutnávání a hlavně klidný adventní čas.
PS: Víno od Bodláků má i podcast Vínocast. Dozvíte se tam hodně o víně, ale hlavně i o místech, odkud různé odrůdy pochází a kde se pěstují. Je to vtipný, není to snobský a vůbec hezký to mají.
 |
| Wachau |
 |
| Klášter v Melku |
 |
| vinice a klášter Göttweig |
 |
| Wachau - památky, Dunaj, vinice |
 |
| Podyjí |
 |
| vinice Šobes v NP Podyjí |
 |
| Znojmo |
 |
| Listopadový Terst |
 |
| ulice Terstu a Aperol Spritz všude |
 |
| Grado |
 |
| Itálie, jak ji mám ráda, a pizza, jak ji holky nerady. |
 |
| A pizza, jak ji holky rády. Sice Itálie, ale styl východoněmeckej. |
 |
| První podcast vůbec, co jsem zvládla poslouchat! K výrobě masek na podzimní slavnost to bodlo :) |
