Valašská kyselica, slezský bigos, chodský koláč – znáte tradiční českou kuchyni? / SOUTĚŽ
Jídlo a cestování
jedno jsou. Kdo čte tenhle blog už dýl, musí mu to být jasný. A kdo ne…no, jíst
se musí a byla by velká škoda cizí kraje neochutnat. A tím myslim i český
kraje. Ona je vlastně ta zahraniční kuchyně tak dostupná a domestikovaná, že
pravou exotikou se stává regionální jídlo. Nebo kdy jste naposledy jedli pravý
krkonošský kyselo? A jedli jste ho vůbec někdy?
Mám fakt radost, že
s rozmachem farmářských trhů a vší tý domácí kuchyně jako od babičky se na
stoly dostává čím dál víc českých regionálních jídel. Dalo by se říci, že se z nich
stává celkem trend. Bylo jen otázkou času, kdy jim někdo věnuje i kuchařku. Nebo
to možná je obráceně. Regionální kuchařka od Petry Pospěchové vyšla totiž už
v roce 2013, takže za těma trendy regionálníma jídlama stojí asi i ona. Já,
jelikož jdu těžce s dobou, jsem si tuhle kuchařku koupila letos. Pět let.
Takhle pružně já reaguju na knižní novinky.
A může za to vlastně
náhoda. K Vánocům jsem dostala od stejné autorky Outdoorovou kuchařku. Outdoorovej
nadšenec zrovna nejsem, na túry do hor nevyrážim a ešus jsem viděla naposled na
táborovym puťáku, ale tu kuchařku jsem přečetla od začátku do konce a za a) mě
dost bavila, za b) dostala jsem chuť do hor s ešusem vyrazit. Výhoda je, že
kromě receptů a různých praktických informací jsou zde i konkrétní tipy, kam se
vydat. Prostě je to i pro outdoorový dementy. Jako slušná inspirace na vaření mi
Outdoorová kuchařka posloužila při letošním pobytu na horský chatě (kuk článek o lyžích a mně) a navíc si podle ní dělám granolu k snídani.
Když jsem jednim
dechem přečetla Outdoorovou kuchařku, koukala jsem, co má autorka na svědomí
dál, a narazila na její starší Regionální kuchařku. Vzhledem k tomu, že mě
lidový umění, kultura a tradice fakt baví, je Regionální kuchařka knížka přesně
pro mě. Navíc čim jsem starší a v kuchyni zručnější, tim víc dokážu
docenit tradiční český recepty, který kolikrát vůbec nejsou tak složitý a
pracný, jak se mi kdysi zdálo. A Tonička, která je povětšinou živá ze vzduchu, českou
kuchyni miluje (a jídlo v zahraničí začíná být poněkud problém). Čas
naučit se něco (staro)novýho. Nehledě na to, že ač je pražská gastronomická
scéna pestrá, absolutně netušim, kde tu najít valašskou kyselicu.
A jaká ta Regionální
kuchařka vlastně je? V prvý řadě neni tolik povídací jako Outdoorová
kuchařka. Kuchařka je rozdělená do jednotlivých kapitol podle regionů. Každá kapitola
začíná krátkym povídánim o daný oblasti a pokračuje recepty. Dneska je supermarket
nebo aspoň Vietnamec všude, ale dřív, když jste bydleli v nehostinných
horách, měli jste na talíři něco úplně jinýho než lidi od jihočeských rybníků.
Výhoda je, že suroviny na většinu receptů jsou snadno dostupný, na čemž u mě
kuchařky často ztroskotávaj. Stejně jako za časů našich předků dostupnost
surovin definuje moji stravu. Dřív to teda záviselo na okolních polích, loukách
a lesích, dneska na nabídce okolních obchodů a supermarketů. Jo, jsem lenoch a
pro nějaký speciální věci se vyhrabu tak dvakrát do roka.
Kuchařka je docela
překvapivá, páč ty nedobře dostupný suroviny byste v český kuchyni
kolikrát úplně nečekali. Jako ok, že se na Vánoce kdysi v Praze jedli
šneci, je docela známá věc. Tahle tradice se navíc vrátila a šneky teď o
Vánocích nabízí plno restaurací. Slávky na víně bych ale na tradiční český
jídlo netipla. A hlavně je kuchařka dost užitečná, páč dřív se prostě
zužitkovalo všechno od A do Z. Králičí vnitřnosti kvůli receptům sice
vyhledávat nebudu, ale jiný „zbytkový“ recepty se mi hodily dost – uhlířina z uvařených
brambor nebo karbanátky z masa, co zbude po slepičim vývaru.
Nás doma zřejmě
čeká podzim s českou regionální kuchyní. Jsem docela nadšená a těšim se,
co dobrýho se ještě přiučim, Zvlášť když jsme se konečně naučila dělat pořádnou
svíčkovou. Možná překonám lenost a vrhnu se do nějakýho kynutýho těsta. Takovej
pražskej koláč jsem jako malá mívala hodně ráda. Jestli se do regionálního
podzimu chcete vrhnout taky, s koupí neváhejte, páč jelikož to už pár
pátků není žádná novinka, kuchařek v knihkupectvích tolik není. Jen teda
upozorňuju, že jestli jste kuchařský začátečníci, bude to chtít před pohodlnym
vařenim podle Regionální kuchařky nějakej ten trénink (i když třeba nějaký
polívky zvládnou i vařenim nepolíbení). Doporučuju začít s Janou Florentýnou Zatloukalovou, páč její recepty jsou fakt blbuvzdorný (vařim podle
nich taky).
PS: Pokud vás
lidový tradice a regionální jídla zajímaj, na konci Regionální kuchařky je i
seznam další literatury. A pro knížky se seznamem literatury já mám slabost.
SOUTĚŽ
A je tu soutěž!
Regionální kuchařka už je nedostatkový zboží, ale nakladatelství Smart Press
bylo tak hodný, že mi pro vás věnovalo Outdoorovou kuchařku od Petry
Pospěchové, kterou jsem v článku taky zmiňovala. Tyhle horský recepty se
hodí perfektně i na chatu s dětmi, když je do obchodu daleko. Nebo prostě
na jakýkoli cestování a život vůbec. On ten život s dětmi stejně kolikrát
vypadá jak expedice na severní pól.
Jestli chcete
vyhrát, napište mi do komentářů pod tenhle článek název vašeho tradičního
rodinnýho jídla. Prostě něco, co máte spojenýho s maminkou, tatínkem,
babičkou a třeba už to vaříte taky nebo byste se to chtěli naučit vařit. Pokud
přidáte recept, budu ráda a ostatní čtenáři určitě taky. Do komentáře, prosím,
uveďte i nějaký kontakt na sebe. Nejlépe mail, případně klidně odkaz na váš
facebook nebo instagram, jméno vašeho poštovního holuba, prostě něco. Reklamy
na mastičky proti plísnim na nohou vám posílat nehodlám, ale jestli vyhrajete,
potřebovala bych vám dát nějak vědět. Soutěžní komentáře můžete přidávat do 28.
10. 2018. Jméno výherce Outdoorový kuchařky se pak dozvíte na facebooku a taky
v příštím článku za 14 dní. Díky a těšim se na ty vaše rodinný poklady!
A pro inspiraci
házim naše rodinný stříbro, který bohužel David nesnáší (ale já ho miluju) –
květákový placičky. Recepty psát neumim, tak buďte milosrdní. Vemte jeden
květák, rozdělte ho na růžičky a dejte vařit do vody. Až bude uvařenej a
měkkej, slijte vodu, uvařenej květák hoďte do mísy a rozmačkejte šťouchadlem na
brambory nebo vidličkou. Pak přidejte dvě vejce a zasypte to polohrubou moukou.
Kolik nevim, vždycky to dělám do oka. Prostě aby to připomínalo těsto na bramboráky.
Osolte, klidně přidejte bylinky podle chuti a pak placičky smažte na oleji nebo
sádle. Prostě postup jak u bramboráků. Jako příloha jsou dobrý brambory nebo
bramborová kaše.
 |
| Moje první povedená svíčková neboli srnčí na smetaně |
 |
| Máma má divadlo. To jsem musela využít |
22 comments