I cesta může být cíl aneb cestování s dětmi autem - uneseni

I cesta může být cíl aneb cestování s dětmi autem

by - 3.10.18



Je plno blogů, kde najdete kupy zaručených rad a tipů na nejlepší stravu, oblečení, obutí, hry, aktivity, výchovu, prostě na ten nejsprávnější rozvoj vašeho potomka. Tak tohle není ten blog. Pokud jde o mateřský dovednosti jsem stejnej amatér jako vy. Pravděpodobně ještě větší. Ale pokud jde o cestování s dětmi autem, k tomu asi mám co říct. V létě jsme s dětmi autem ujeli nějakých 5000 kilometrů, což je hodně času v těsnym prostoru (o našem road tripu si začněte číst tady). A kupodivu jsme za celou tu dobu ani jednou nevytáhli tablet.

Musim přiznat, že mám štěstí na děti. S Toničkou se tak od jejích dvou let (teď jí jsou skoro tři a půl) cestuje vcelku v pohodě. Stázka cestovala v pohodě tak do roka, pak to začalo skřípat (teď jí je přes rok a půl) a přece jen tak šílenou trasu jsme předtím nikdy nejeli (největší voser v tomto ohledu byla asi cesta do Užhorodu, hlavně ty hranice – kuk článek). Takže jsem před plánovanym road tripem po USA trochu pokukovala po těch internetech a hledala nějaký zaručený rady, jak tu cestu s dětmi přežít. Nebo spíš jak si ji i užít, aby to nebylo nějaký šílený martyrium. Protože jinak by bylo lepší vzít to letecky do Ostravy a jít na 14 dní rodinně fárat do dolu. Dost bychom tim i ušetřili.

Inu, koukala jsem po těch internetech a nějaký tipy ohledně cestování s dětmi autem našla, ale pro naše použití to drhlo. Ale jak se říká, nouze naučila Dalibora housti a já nakonec zvládla akční jízdní plán i bez těch internetů. A hodim vám na monitory pár tipů, ať si nemusíte lámat hlavy.

Někdy nejí nic a jindy sežerou skoro všechny zásoby na desetihodinový let ještě na letišti...

Jídlo vždycky zabere, nebo?


Nejskloňovanější a snad nejčastější cestovní rada. Je fakt, že děti bývaj schopný sníst na posezení balení kukuřičných křupek, pak si daj pytlík gumových medvídků a ještě budou vděčný za nášup. S takovýma exemplářema asi můžete jet až na konec světa a budete v pohodě. Bohužel já holky na jídlo moc neutáhnu. Možná čokoláda by šla, ale to je zrovna něco, co malym dětem do ruky v autě nikdo příčetnej dávat nechce.

Potřebujete baviče


Pokud vás čeká dlouhá cesta autem, potřebujete vlastního klauna. Řidič logicky řídí, takže ten toho moc nenaklaunuje a Černý Petr leží na sedadle spolujezdce. Ano, bude to na vás. Takovej stand up comedy maraton vsedě a pro malý publikum. Samozřejmě existuje varianta, že se vám podaří najmout si profesionálního klauna, nacpete ho mezi děti na zadní sedadlo a on bude osm hodin nepřetržitě sypat z rukávu králiky, ale pravděpodobnost, že se tak stane, se blíží nule.

Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte...

Povídejte si


Pokud to vaše děti umí, samozřejmě. S Toničkou už to je dobrý, můžeme probírat, co jsme zažili, co bylo nejhezčí, co největší sranda, a zároveň jí vyprávět, kam jedeme a co uvidíme. A cesta hezky plyne a máme plno času být spolu. Na Stázky mentální kapacity tohle ještě neni. Nebo jako klidně jí to řikám, ale hlubší rozbor z toho nekouká. Ale zase si můžeme povídat, jak dělá kráva, jak pes, kde je ruka a kde ucho. Nějakej čas to taky zabere, i když pro mě ne až tak zábavnej. A jelikož jsem se v Americe zvládla během našeho road tripu narvat mezi zadní sedačky, četla jsem taky knížky (přesněji jednu, Kvaka a Žbluňka furt dokola).

Vodní omalovánky Melissa and Doug, nejlepší věc do auta

Zábava do auta


Dokud jsou děti malý, je to s těma hrama a zábavou do auta složitý. My na cestách využili Povídačky na cesty od Albi, hru Dobble Zoo a vodní omalovánky Melissa and Doug. Cíleně jsem kupovala jen hru od Albi, k těm dalším věcem jsme přišli spíš jak slepý k houslím.

Povídačky na cesty od Albi – Toničku tahle hra bavila, mě už míň. Možná s většíma dětma to bude větší zábava, ale tohle je přesně typ hry, co teoreticky vypadá super a prakticky nefunguje dle mých představ. Části, který mi přišly zábavný, Tonička totálně zakopala do outu. Bavilo jí odpovídat na otázky typu: „Kdo na obrázku má na hlavě kšiltovku? Jakou má kšiltovka barvu?“ A to teda nebavilo mě.

Dobble Zoo – Naopak jsem plně docenila genialitu hry Dobble, kde trénujete postřeh a hledáte dva stejný obrázky na kartičkách. V tomhle případě obrázky zvířátek. Tuhle hru můžou hrát mezi sebou dospělí a stejně tak ji můžete hrát s tříletym dítětem, a když nebudete dávat bacha, klidně vás porazí. V autě si sice plnou verzi úplně nezahrajete, ale Tonička prostě hledala stejný zvířata na kartičkách, co jsem jí podávala. A Stázka prostě jen hledala zvířata. A taky jsme dost řešily, jak který zvíře dělá.

Vodní omalovánky Melissa and Doug – Nejgeniálnější věc. Kdo to vymyslel, by měl dostat Nobelovku. Štěteček naplníte vodou a po vymalování (namočení) se objeví obrázek ukrytý na papíře. Když papír uschne, obrázek zase zmizí. Pokud dětem nespadne štěteček, ani nepotřebují vaši asistenci a navíc nic nezaprasí. Rozhodně věc, která se do auta vyplatí.

Někdy ty zastávky nejsou úplně to vončo

Časté zastávky a jiná nepohodlí


Asi takhle, ta hodinka jde většinou v pohodě. Pak už je to horší. Pokud vás čeká dlouhá cesta autem s dětmi, počítejte, že to bude trvat dýl jak normálně, protože prostě budete víc stavět. Víc jak nějakých osm hodin čistý cesty jsme nikdy neplánovali, protože jinak by to bylo úmorný. Takhle jsme v klidu vstali, nasnídali se a dvě, tři hodinky před obědem jeli. Po obědě holky povětšinou vytuhly, takže byla trocha klidu před odpolední bavicí smrští a do dalšího cíle jsme dojely kolem večeře. Plus jsme se dlouhý přejezdy snažili prokládat nějakýma zajímavýma zastávkama na odpočinek (který ne vždy úplně vyšly jako tehdá v Kansasu, že). Jo, a samozřejmě počítejte s tim, že často vše nejde podle super naplánovanýho plánu. Párkrát děti usnuly v autě už před obědem a nám další dvě hodiny kručelo v břiše, protože jsme je nechtěli vzbudit.

Spievanie mám zo všetkého najradšej

A samozřejmě - a tohle platí i pro dospělý - na dlouhý cesty autem je důležitý mít dobrý playlist. Ten se teď omezil dost na dětský songy a o to víc je ten výběr důležitej. Protože po stopadesátý šmoulí diskošou nebo Baby Sharkovi to budete chtít tak akorát napálit do sloupu. Za mě tipy na příčetný dětský alba jsou: soundtrack k filmu Ať žijí duchové, Písničky z večerníčků a 100 nejznámějších dětských písniček (aneb nikdy jsem nečekala, že budu poslouchat Ivetu Bartošovou, ale ty dětský písničky jí šly hezky).

Mně se chce blinkat!

Věta, kterou v autě slyšet nechcete. I když lepší ji slyšet a mít aspoň malou možnost nějaký reakce. Pro případy nejhorší s sebou v autě vozíme plastovou misku na blinkání, ale podobným situacím se samozřejmě snažíme předcházet například nekoukáním do tabletu. Taky meloun před cestou se nám úplně neosvědčil. Dobré tipy, jak předcházet kinetóze, najdete na webu lékárny Benu. Také tu najdete odkazy na jednotlivý léky. Letitym a spolehlivym hitem je samozřejmě Kinedryl, případně zkuste zázvorový lízátka, jestli to chcete přírodnějc. Pokud máte dítě mladší dvou let, dejte na homeopatika. Nebo se snažte jet, když dítě spí. V tomhle věku se to ještě dá.

Takže cestování zdar! A jestli tý autozábavy nemáte dost, další dobrý tipy najdete třeba v článku na blogu Objevíme svět.

Tonička naše auto doslova miluje


Řidič, ten tvrdej chleba má




Začátek americkýho road tripu - na cestě na letiště do Budapešti

A konec. Pak nás čekala ještě cesta z Budapešti do Prahy


Může se vám líbit

6 comments