Pohádka o veverkách
„Veverka má rezavý nebo černý
kožíšek, malá ouška, veselá očička a dlouhý ocásek. Chvíli nepostojí ani
neposedí…“ Tohle povídání o veverkách už asi odrecituju, i když mě vzbudíte ve
tři ráno. Tonička totiž miluje veverky, takže jí o nich čtu pořád. A pak ještě
tu od Daisy Mrázkové o slonovi a mravenci, která je hlavně o veverce, co bydlí
v jeskyni se slonem a mravencem a má s nimi občas trápení. Veverky
jsou na polštáři, na zdi, v posteli, na oblečení, v batohu, na
narozeninovym dortu, krmíme je a stavíme jim domečky. Jsou prostě všude.
 |
| Domeček pro veverku |
Ani pořádně nevím, odkud ty veverky
přihopkaly. Jedna se objevila na stromě ve zvířátkový knížce a pak postupně
byly „veve“ všude. Procházky venku začaly vypadat tak, že Tonička stála pod
stromem se šiškou a čekala na veverku, která jaksi nepřicházela. Obcházeli jsme
teda stromy a hledali a hledali a veverka nikde. Zatímco já začala pátrat po
veverkových vánočních dárcích, David prohledával ty internety a snažil se
dopídit místa, kde bychom tu živou veverku mohli vidět. Dokonce narazil na
nějakou besedu o veverkách a psal jim, jestli tam náhodou nějakou živou veverku
mít nebudou. Až nakonec narazil na park Štěpánka v Mladé Boleslavi.
Zapsali jsme si to teda za uši a už někdy od prosince čekali na vhodnou příležitost. Přece jen se mi v pokročilý fázi těhotenství (a pak zas po porodu) ve sněhu a mrazu moc nikam nechtělo, takže jsme se těšili na jaro a první výlet s miminem. I když by mě teda nikdy nenapadlo, že jako turista pojedu zrovna do Boleslavi. Ještě kvůli veverkám. Dost jsme se modlili, aby tam teda nějaký veverky byly, když už se tam táhneme, protože nevim, jestli by Toničku uspokojila fabrika Škodovky, kdyby veve nebyla.
 |
| Veverky v batohu |
První dojem byl teda dost tristní. Park sice pěkný, ale všude plno lidu a žádný veverky. Naštěstí nám mladoboleslavský domorodec ukázal, kam přesně se máme vydat, a navíc vypadal, že tam fakt nějaká veverka bude. Fakt jsem se bála, že se zeptáme a dozvíme se tak akorát: „Jaký veverky?“
A tak jsme tedy šli a šli, až jsme
narazili na veverčí naučnou stezku. Což mě teda trochu uklidnilo, protože bylo
jasný, že nějaký veverky uvidíme aspoň na obrázku, dozvíme se, co jedí a prostě
nebyli jsme v Boleslavi nadarmo, že jo. Oči jsme teda měli na stopkách…a…fakt
tam jsou. A jsou jich tam mraky. Jakože veverčí ráj. Nikdy jsem jich tolik
najednou neviděla. I když popravdě jsem čekala, že budou ochočenější a budou
mít větší chuť na oříšky. Ale přece jen veverka je tvor plachý a jídla jim tam
nosí lidi asi mraky. No, kdybych se zmohla na inteligentnější objektiv a neměla
na foťáku ten základní (protože kdo by to přendaval, že jo), byly by
z toho fakt skvělý fotky. Jestli rádi fotíte zvířata, rozhodně doporučuju
návštěvu.
A Tonička? Ta měla z veverek
radost. I když jsme čekali, že z toho bude víc jásat a hopkat jako veve.
Ale výlet to byl super.
PS: Za batoh Deuter Kikki, do kterého můžeme strčit na výlet naše veverky
děkujeme outdoorovému eshopu Affekt.cz. Kromě veverek tam nacpete i svačinu
(pro dítě i pro veverky) a vůbec všechny nezbytnosti. Seženete ho i
v zelený a modrý barvě, pokud zrovna neholdujete růžový. A na Affekt.cz
seženete i jiný věci, který se vám budou hodit na výlety.
2 comments