Templářský poklady v Tomaru
Asi mám nejradši menší města. Takový
ty, o kterých nic netušíte, který si žijou svym trochu ospalym, línym životem.
Nemusíte tam dávat pozor, že vás natáhnou v nějaký turistický pasti,
neprodíráte se hromadama levných cetek z Číny, všechny byty v centru
nejsou pronajatý turistům a ani to nevypadá, že by tu někde mělo být něco
zvláštního. Cítíte se tu trochu jako doma. V plno takových městech asi nic
zvláštního není, ale některý se tak jen tváří a berou svý poklady, jako by se
nechumelilo. Jako by vlastně o nic nešlo. Tohle tu stojí po staletí, normálka,
proč jste z toho tak vedle?
Předloni byla takovým městem překvapení
italská Brescia, loni portugalský Tomar. Jojo, zase se na mě usmálo štěstíčko.
Kousek od sebe a tak nějak na naší cestě (Lisabon – Porto) jsou totiž tři
kláštery ze seznamu UNESCO. Čas jsme měli na jeden, takže babo raď, který si
mám vybrat? Korunou jsem neházela, ale ten v Tomaru mi podle fotek přišel
tak nějak nejzajímavější, nejneobvyklejší a s takovým exotickým nádechem. Třeba
jsou nakonec ty další dva ještě krásnější, ale klášter v Tomaru pro mě byl
památkou roku.
Klášter byl založen roku 1160 řádem
templářů. Ano, těmi tajemnými templáři, kteří vlastně ani netuším, čím si tu
šílenou tajemnost zasloužili, a po kterých nám v Čejkovicích zbyly
rozsáhlý vinný sklepy. Víno z nich je dneska sortiment každý benzinky a
klasický výběr, když takhle v noci jedete domu a ještě máte chuť na
sedmičku. Poklady templářů nyní i na vaší OMV. Takhle dopadaj boží bojovníci.
Ale kdo to mohl kdysi tušit. Templářský rytířský řád vznikl v dobách křižáckých výprav a založil ho Francouz Huguens de Payns spolu s osmi dalšími rytíři pravděpodobně roku 1119. Název řádu potom odkazuje na Šalamounův chrám neboli templ. Kromě obvyklých slibů chudoby, čistoty a poslušnosti měli templáři chránit posvátná místa a nově vzniklé křesťanské státy proti nevěřícím a za časů reconquisty měli páni na Pyrenejském poloostrově kupu práce. Během 13. století byla tomarská pevnost součástí obranného systému, který chránil mladé portugalské království proti Maurům.
Ale kdo to mohl kdysi tušit. Templářský rytířský řád vznikl v dobách křižáckých výprav a založil ho Francouz Huguens de Payns spolu s osmi dalšími rytíři pravděpodobně roku 1119. Název řádu potom odkazuje na Šalamounův chrám neboli templ. Kromě obvyklých slibů chudoby, čistoty a poslušnosti měli templáři chránit posvátná místa a nově vzniklé křesťanské státy proti nevěřícím a za časů reconquisty měli páni na Pyrenejském poloostrově kupu práce. Během 13. století byla tomarská pevnost součástí obranného systému, který chránil mladé portugalské království proti Maurům.
Za časů templářů byla postavena
jedna z nejúžasnějších částí celého klášterního komplexu, kaple Božího
hrobu, která měla předobraz v té jeruzalémské. Výzdoba kaple je až
z další významné epochy kláštera, přestavby, která probíhala za krále
Manuela I. (králem mezi lety 1495–1521) a po kterém se jmenuje celá umělecké období.
Takzvaný manuelský styl v sobě kombinoval pozdní gotiku, italskou
renesanci i maurské vlivy, prostě šlo o takovou všehochuť. V gastronomii
je dneska moderní říkat míchání různých kuchyní fusion, tak tohle byla fúze
umělecká. Místo na talíři se středověk s Itálií a islámem smíchal na
stěnách a výsledek byl pořádně oku lahodící. Jedním z vrcholů manuelského
stylu je bohatě zdobené okno v tomarském klášteře, které vytvořil Diogo de
Arruda. Další z významných manuelských památek jsou Belémská věž a klášter
svatého Jeronýma v Lisabonu.
Azulejos |
Musím ale říct, že Belémská věž mě
tak nenadchla. Ono kouzlo Tomarského kláštera je právě v různorodosti
slohů, stylů a prvků, které se zde za celou jeho historii promíchaly. Najdete
tu jak klasické portugalské barevné kachličky, takzvané azulejos, další část na
vás dýchne až asijskou exotikou, tu je zase racionalita, symetrie a jinde jste
okouzleni romantickou ruinou. Jako jo, pokud byste chtěli natáčet napínavý
středověký thriller o tajemstvích templářského řádu, lepší lokalitu pro něj
těžko najdete.
Celé městečko, na které z kopce
shlíží klášter, mi navíc učarovalo hrozně příjemnou atmosférou. Měli jsme tam
krásný apartmán, na dvorku rostly pomeranče, jedli jsme oběd v báječné
restauraci s parádnim výhledem, kromě návštěvy kláštera jsme zvládli i
dětský hřiště a pak ještě v předvánočně vyzdobenym centru narazili na
nafukovací atrakce. A turisti prakticky žádný. Prostě zázrak. Tomar leží jen
hodinu a půl cesty od Lisabonu, takže jestli do těch končin zavítáte, rozhodně ho
nevynechte. Určitě budete taky uneseni.
PS: A uneseni byli i jiný. Na blogu Nebuď vorvaň jsem narazila na hezký psaní o roadtripu Portugalskem. Jednou ze zastávek byl i Tomar a taky jim vyrazil dech.
PS: A uneseni byli i jiný. Na blogu Nebuď vorvaň jsem narazila na hezký psaní o roadtripu Portugalskem. Jednou ze zastávek byl i Tomar a taky jim vyrazil dech.
Centrum města. Klášter nahoře na kopci |
Tonička to umění zatim až tak neocení... |
Kaple |
Slavné okno |
Výhled na klášter z restaurace, kde jsme si dávali oběd. |
Portugalský předkrmy, naprostý luxus, jedna z nej restaurací...jako další chod měl David parádní chobotnicový rizoto |
Tyhlety dětský radosti |
A pohled na město od kláštera |
2 comments