Ta pravá perníková chaloupka v Pardubicích

by uneseni - 7.11.18

Pardubice jsou proslavený dostihovym závodem Velká pardubická a hlavně perníkem. Opravdovou perníkovou chaloupku tedy logicky najdete v Pardubicích. Kde ji taky hledat jinde, že? I ten hřbitov kolem té pardubické chaloupky má vlastně svoji logiku. Ježibaba přece pekla děti v peci. A pecí je v téhle chaloupce dokonce několik. Zkrátka a dobře ta opravdová perníková chaloupka je vlastně krematorium.

Nebo takhle. V Pardubicích je perníková chaloupka, co si oficiálně říká perníková chaloupka, ale to je jen jakýsi lovecký zámeček. Žádný soudný dítě by přece nevlezlo za ježibabou do domečku bez cukrový polevy. A cukrový zdobeníčko má jen a pouze pardubický krematorium.

A jak se to vlastně stalo, že krematorium vypadá jako perníková chaloupka? Můžeme teoretizovat, že architekt Pavel Janák chtěl prostě nalákat děti dovnitř. Děcka pohřby moc neberou, tak se inspiroval u té nejpovolanější, u ježibaby. Nebo ho prostě tak strašně inspirovala perníková symbolika Pardubic. Nebo je tu úplně jednoduché vysvětlení. Říká se mu národní sloh.

Taky je známý jako rondokubismus, styl Legiobanky nebo český art deco. Těch názvů je několik a tenhle styl je spjatý hlavně se dvěma jmény, Josef Gočár a Pavel Janák. Tyhle dvě slavný jména prvorepublikový architektury jsou známy hlavně kvůli svým kubistickým realizacím. V kostce: kubismus je především malířský směr, se kterým přišli v Paříži Pablo Picasso a Georges Braque. Kubismus nahlížel na objekty z různých úhlů, malíř předměty na plátně rozkládal a zase skládal a byla z toho samá krychle a ostrá hrana. Český unikum je, že se vší tou geometrií inspirovali i architekti a v Čechách vznikly kubistický stavby. Zářnym příkladem tohohle kubismu je dům U Černý Matky Boží v Celetný ulici v Praze (Josef Gočár, 1911–1912), kde je i momentálně i expozice českýho kubismu. A taky nádherná kubistická kavárna Grand Cafe Orient, kde podávaj i kubistický věnečky.

Spalovač mrtvol (repro dle: http://www.artmap.cz/kino-rudolfinum-spalovac-mrtvol-1968)

Je libo rakvičku nebo věneček?

Rakvičky maj v Grand Cafe Orient taky, ale zpět do pardubickýho krematoria. Natáčel se tu i slavný film Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským, odkud je i ta rakvičko-věnečková věta. A teď už se dostáváme k tomu národnímu slohu. Totiž ten kubismus bujel ještě za časů Rakouska-Uherska. Roku 1918 se ovšem rodí Československo a s nim i potřeba jakéhosi národního umění. Potřeba dělat to po našem, hezky československy, páč ten kubismus je sice světovej, ale přece jen francouzskej. Takže do té světovosti začínají pronikat slovanské folklorní prvky a je z toho ten rondokubismus neboli národní sloh a pardubický krematorium je jeho prvotřídnim příkladem. A takhle výrazných příkladů zase není tolik. Kromě pardubickýho krematoria je to hlavně pražská Legiobanka a palác Adria.

Já mám pro lidový umění a vůbec folklorní umění velkou slabost, takže vydat se někdy do Pardubic na prohlídku, byl vcelku můj sen. Pohřbívat kvůli prohlídce naštěstí nikoho nemusíte. Při zvláštních příležitostech se sem může podívat i veřejnost. Podle portálu Kudy z nudy se krematorium veřejnosti otevírá někdy i na Dušičky. Chce to prostě sledovat. Letos to vychází na 2. 11. 2019 na Dušičky.

Prohlídka to byla fakt zajímavá. A teď nemluvim jen o té architektonické stránce. Zaměstnanci krematoria totiž byli velmi sdílní (v práci si přece jen asi moc nepokecaj), takže zájemcům říkali, jak vše fungovalo dřív, jak dnes a jak vlastně jejich práce vypadá. No, rozhodně to bylo poučný a s příjemnou dávkou černýho humoru. Prostě jak doporučoval Rudolf Hrušínský v jinym filmu, prohlídli jsme si krematorium a víme, do čeho jdem.

Kromě Janákova krematoria je v Pardubicích také krásná stavba Automatických mlýnů od Josefa Gočára, který vypadají, že je čeká slibná budoucnost. Mlýny domlely, osud nejistý a najednou se objeví blázen, který se rozhodne jim vdechnout nový život. Přečtěte si článek na Forbesu. Jestli se tenhle velkolepej projekt povede, bude z Pardubic město, kam budou chtít jezdit všichni. Zatím pěknýho průvodce po Pardubický architektuře najdete na blogu Kachna se kochá, který sice vypadá, jakože ho píšu já, ale píše ho úplně jiná Kachna.