Čurající sochy a čokoládový ráj (Brusel)
Vždycky se domu
vrátim nadšená. Odkudkoli. A hledám recepty, obchody, restaurace, prostě
možnosti, kde si všechny ty skvělý věci, který jsem na cestách ochutnala,
dopřát i doma. Po návratu z Belgie jedu ve vaflích a pralinkách. Nejsem
moc čokoládová, ale pralinky od firmy Neuhaus jsou totální čokoporno. Absolutní
slast. A žádná čokoláda, kterou jsem za svůj život ochutnala se tomu nevyrovná.
Ok, možná švýcarský pralinky Teuscher, který jsem kdysi prodávala, byly podobně
dobrý, ale k čokoládě se ještě dostaneme.
Do Bruselu mě
nalákaly levný letenky od ČSA. Nebo teda levný. Zpáteční letenka
s příručákem stála 2000, což asi v dnešní nízkonákladovkový éře žádná
super láce není, ale mě ta cena přijde fér a Ryanair bojkotuju. Inu, takže
letenky za fajn cenu. Já zjistila, že v Bruselu jsou hned tři památky
UNESCO a k tomu bychom mohli jet do Brugg. A Bruggy ve vánočnim období to
je něco, co chci zažít od tý doby, co jsem viděla film V Bruggách. Mimochodem
skvělej film, který musíte vidět, pokud jste ho neviděli. A pokud jste ho
viděli, koukněte se znova. No, prostě jelo se. K Bruggám jsme přidali
ještě Antverpy a do kufru přihodili mámu.
Ale nečekala jsem,
že mě tenhle výlet tak nadchne. David mě vyděsil, že je v Belgii šíleně
draho a ceny ubytování tomu i napovídaly. Nakonec to nebylo tak strašný, takže
i když jsme dovolenou chtěli pojmout tak nějak víc budgetově, nakonec jsme
stejně skončili v restauraci na bruselskym hlavnim náměstí a dávali si
mušle a humra. Když se dítěti chce čurat, tak prostě musíš.
A u Grande-Place
neboli Grote Markt a toho čurání ještě zůstaneme. Protože Grande-Place je na
seznamu UNESCO a čurající sochy, to je prostě Brusel. Pokud se vydáte na
prohlídku Bruselu, Grande-Place určitě nevynecháte. Je to historický jádro
města, starý náměstí, kterýmu dominuje gotická radnice z 15. století a
k tomu tu najdete množství krásných cechovních domů. Nesmim taky zapomenout
na Králův nebo Chlebový dům (Maison du Roi či Broodhuis – to je tak když si
král vybuduje barák na místě trhu s pečivem), kde je momentálně bruselský
muzeum, ve kterym můžete vidět asi tak milion dvě stě třicet dva oblečků, do
kterých tu oblíkají toho malýho kluka čurajícího na veřejnosti.
Mít za symbol města
a hlavní turistickou atrakci čurajícího kluka je poměrně zvláštní. Až ujetý
řekla bych. A jako Manneken Pis (jak zní název v originále) je fakt všude.
Čurá v každý druhý vitríně. Třeba i na vafle, což mi přišlo trochu hegeš,
ale jsem prostě asi úzkoprsej Pražák a když vám dle legendy čurání vyhraje
bitvu, jako se o stalo Bruselanům, asi k tomu máte jinej přístup (na podrobnosti
čurající legendy koukněte na Wikipedii). Manneken Pis je takovej hit, že mu
časem přibyli i kamarádi – čurající holčička (Jaenneke Pis) a čurající pes
(Zinneke Pis). Atrakce to jsou tak bizarní, že jsme ty sošky museli obejít
všechny. Navíc je to typ soch, co děti ocení. Zvlášť toho psa.
Nebo takhle. Podle mýho
netovýho pátrání vznikla pralinka už někdy v 17. století a název dostala
podle francouzskýho vévody Plessis-Praslin. Ovšem tehdy to bylo jen něco
obalenýho v čokoládě, čokoláda naplněná jemnym krémem vznikla až u
Neuhause. A může se to zdát divný, ale zakladatel firmy Neuhaus, Jean, byl
původně lékarník, co provozoval lékárnu. Aby jeho medicíny byly lepší, dával na
ně čokošku. Jeho vnuka pak napadlo, že by možná stálo za to zkusit tu čokoládu
plnit něčim jinym než ibalginem a úspěch byl na světě. Ovace ve stoje, poklona
až na zem. Jo, přesně tohle se vám stane, až pralinky u Neuhause ochutnáte.
Fakt nejlepší věc, co jsem kdy jedla. Určitě jděte do jejich obchodu v Galeries
Royales Saint-Hubert. Tady to všechno začalo, byla tu ta první lékárna a kromě
pralinek tu mají taky exkluzivní čokoládový mousse a horkou čokoládu. Navíc
tohle krásný obchodní centrum z 19. století nesmíte při návštěvě Bruselu
tak jako tak vynechat. Je to něco podobnýho jako mnohem známější Galerie
Viktora Emanuela II. v Miláně.
V Bruselu toho
samozřejmě najdete mnohem mnohem víc. Sama jsem při sestavování itineráře byla
překvapená, kolik tam je věcí k vidění. Určitě časem čekejte jeden samostatný
článek o Atomiu, Expu 1958 a bruselskym stylu a další dva články o bruselských
secesních památkách (palác Stoclet a domy od Victora Horty).
Jo, a každýmu
doporučuju vzít s sebou na dovolenou učitelku češtiny. Rozšíří to obzory.
Bez mojí mámy bychom se totiž nedozvěděli, že na Grande-Place žil nějakou dobu
Victor Hugo (a má tu na domě vedle tý naší hospody s humrem pamětní desku)
a že když se z náměstí vydáte k čurajícímu klukovi, možná půjdete
přes místo, kde kdysi Verlaine postřelil Rimbauda. Ach ti prokletí básníci.
PS: Pralinky Neuhaus v Česku bohužel neseženete (nejblíž jsou Drážďany nebo Vídeň), ale jen o chlup míň skvělé koupíte v Praze u Jeff de Bruges, který patří do stejné skupiny jako Neuhaus.
 |
| Grande-Place neboli Grote Markt - v tom kusu chajdy, co kouká vlevo, byl postavenej betlém |
 |
| I vánoční strom byl |
 |
| Moje mušle a v pozadí Davidův rozmazaný humr |
 |
| A jedna zeď s komiksovou malůvkou. V Bruselu se můžete vydat na celou komiksovou výpravu (pokud vás to zajímá, koukněte sem) |
 |
| V tom autě vzadu měli naprosto luxusní vafle. Jestli na něj narazíte, neváhejte a dejte si! |
 |
| Ócéčko devatenáctýho století |
 |
| A ráj u Neuhause |
 |
| Tyhle pralinky byly vytvořený u příležitosti Expa 1958 |
 |
| A tohle už neni Neuhaus. U Neuhause ve vitríně nikdo nečurá. Ten kluk je fakt všude |
 |
| Originál |
 |
| Tonička se od kluka nemohla odlepit |
 |
| Takovejch lidí se na čurajícho kluka chtělo podivat |
 |
| Čurající pes aneb když řekneš dítěti, aby zapózovalo |
 |
| Čurající holka za mřížema |
 |
| Holčička se nachází na nejideálnějšim místě v celym Bruselu, u kultovního podniku Delirium, který nabízí víc jak 2000 druhů piva.. Bez mříží by asi dlouho nevydržela... |
 |
| A hele Van Gogh! Tak tam jsme nebyly. Ale viděly jsme s mámou jeho výstavu kdysi v Albertině, teď nám stačil svařák |
2 comments