Na operu do Drážďan

by - 13.3.19



Dvakrát do roka mě potká taková drobná nepříjemnost. Musim koupit Davidovi dárek. Ne, že bych obecně kupování dárků nesnášela. Vlastně je kupuju i docela ráda. Ráda dělám svým blízkým radost. Ale vymyslet co koupit, to někdy dost bolí. Páč chci, aby to obdarovanýmu k něčemu bylo, aby z toho měl fakt radost, a zároveň se nechci moc opakovat, což je s přibývajícími lety těžší a těžší. A vlastně se tohle martyrium netýká jen Davida a neodehrává se jen dvakrát ročně. V naší početný rodině se odehrává prakticky každý měsíc. Když mám štěstí i dvakrát.

Dost v oblibě mám zážitkový dárky. Vstupenky, pobyty, ostatně často z toho kouká i něco pro mě (o loňskym vánočnim dárku článek tady). Jelikož se občas s Davidem rádi hezky oblíknem, letos volba padla na lístky do opery. Ale ne tak ledajaký. Že jako pojedem do Drážďan. V Praze na operu choděj cizinci v džínech, pojedem na Západ, do velkýho světa velkých večerních.


Aspoň tak jsem si to představovala a začala řešit v čem půjdu. U příležitosti ségry maturáku jsem jaksi zjistila, že moje šaty, který bych řadila do kategorie „na ples“ buď nápadně připomínaj kurví kroj, nebo květinovou dívku. Stárnu a už se v určitých věcech tak necejtim, no. Prostě nic hodnýho Wagnerova Bludnýho Holanďana. Takže došlo i na nákupy. Mimochodem v galerii Butovice má Zoot outlet. Daj se tam sehnat věci za fakt outletový ceny.

Ale nebudu vás napínat, šaty jsem řešila zbytečně. Na drážďanskou Semperoper bohatě stačí dresscode tučňák/servírka neboli bílá košile, černý kalhoty. Džíny, šusťákovky, ani igelitky jsme tu sice nepotkali, ale stejně mě to trochu zklamalo, páč jsem čekala, že Wagner u Němců pořád budí posvátnou úctu. Možná jenom u západních. A vůbec chodí se ještě někde na světě na operu ve velký večerní? Nebo aspoň v pokusech o velkou večerní? Vídeň, Milán, co?


Ale jinak opera krásná, zážitek skvělej. Akorát mě překvapilo, že během dvou a půl hodinovýho představení nebyla žádná přestávka. Žádný vínečko a chlebíčky. To mi tam trochu chybělo, protože vínečko a chlebíčky já ráda. Pokud byste se chtěli do Drážďan na operu taky vydat, lístky koupíte tady. Ceny jsou teda poněkud za menší lidovku než v pražskym Národnim, ale zas víte co, když se takhle plácnete přes kapsu, uděláte si ten výlet opravdu výjimečnej. S večeří, poopernim drinkem, povídánim, pěknym hotelem. Prostě takovýty věci, co ty vztahy občas taky potřebujou. Takovýhle výjimečný randíčka.

A jelikož už určitě žhavíte platební karty, přidám k tomu vašemu příštímu drážďanskýmu rande pár doporučení. Bludný Holanďan mě zas až tak nebral, od Wagnera bych doporučila spíš Tannhäusera (počítejte ale s přesezenym zadkem, má to přes čtyři hodiny). Nebo taky v Semperoper dávaj Smetanovu Prodanou nevěstu, která mě hodně baví a původně jsem na ni chtěla koupit i lístky, protože německý operní pěvci zpívající česky, by mohli bejt dost zábavný. Ale v Drážďanech to zpívaj v němčině, tak jsem nakonec šáhla po Holanďanovi. Jo, a nebojte. Dneska už jsou opery opatřený titulkama, takže textu rozumět budete.

Kde spát a kde jíst


Hotelům zas tak nefandim, radši mám osobnější penziony, ale musim říct, že tentokrát jsme byli hodně spokojený v Holiday Inn Express Dresden City Center. Přímo před hotelem je zastávka Prager Strasse. Z okna jsme měli výhled na Kreuzkirche a příjemnej byl i check out až ve dvanáct. Kousek od hotelu byla italská restaurace Mamma Mia, kterou zase doporučuju na večeři. Většinou teda volim místní kuchyni, ale nějak jsme tentokrát na Německo neměli chuť.


A co všechno v Drážďanech vidět


Nepředpokládám, že by pro někoho Drážďany byly novinka. Přece jen teď po tý dálnici, je to z Prahy blíž jak do Brna, o Ostravě ani nemluvě a jestli bydlíte v Ústí nad Labem, je to zas líp do Drážďan jak do Prahy. Ale tak opakování matka moudrosti.

Určitě musíte do Zwingeru a galerie starých mistrů. Největší uměleckej hit je tam Raffaelova Sixtinská madona. Podle názvu vám to možná nic neřiká, ale ty dva andílci z obrazu zdobí hrnky, ručníky, utěrky, tašky, trika i fusky v nejedný domácnosti, takže už jste je možná potkali u sousedů. Kromě Raffaela tam najdete mnoho dalších starých mistrů a hodně zajímavý mi přišel i matematicko-fyzikální salon.

Raffaelova Sixtinská madona, repro dle: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3746699

Jestli máte radši novější umění, navštivte nedaleké Albertinum. Najdete tam umění od dob romantismu až do současnosti. Rozhodně taky stojí za návštěvu.

Symbolem smutných dějin Drážďan je kostel Frauenkirche, který byl kompletně zničen během spojeneckého náletu na Drážďany za 2. světové války. Tenhle nepochopitelný masakr zažil jako válečný zajatec i spisovatel Kurt Vonnegut a některé události zahrnul do svého románu Jatka č. 5. Doporučuji přečíst. Za mě jedna z nej knih mýho života. Stejně jako jiná města (třeba Varšava) i Drážďany vstaly po válečné zkáze pomalu z popela a nakonec (po znovusjednocení Německa) došlo i na Frauenkirche. Takže jít sem je skoro svatá povinnost, když to znova stojí. Taky tu jsou davy. Pokud se jim chcete vyhnout, zamiřte do mnohem míň navštěvovanýho kostela Kreuzkirche. Z interiéru toho sice po požárech a válkách moc nezbylo, ale zase si můžete vyšlápnout schody nahoru na věž a obdivovat Drážďany ze shora. Takže uměleckej program máte na příští drážďanský randíčko bohatej. Nebo je ještě něco, co by nikdo neměl v Drážďanech minout?

PS: Primark na rande nepatří!

Semperoper za dne. Noční jsem vám taky chtěla vyfotit, ale nechala jsem doma foťák a z mobilu vylezl jen jakýsi flek rozmazaný

Co si budem...focení na červenym koberci budu muset ještě natrénovat. A šaty od DKNY za litr, nekup to!



Frauenkirche




Výhled z hotelu na Kreuzkirche

A výhled z Kreuzkirche na hotel




Může se vám líbit

2 komentářů

  1. Drážďany jsou krásný, teda pokud tam nejedete na Vánoční trhy. Za totáče to byla jedna z mála zahraničních destinací, kam jsme s našima jezdili. Sice jsme půlku výletu trávili tím, že jsme s tátou sháněli nějaký elektro součástky, ale stejně jsem to tam miloval. Nejvíc ulici, na které je Pochod králů. O 30 let později jsem byl unešen ještě víc. Novým Frauenkirche, životem v tom parku u zoo, s dětskou železnici a skleněnou továrnou na auta... Dobrou kávu tam moc neseženete, ale naštěstí vynikající praží ve Phoenix Roastery, hned vedle toho nádhernýho a bohužel i profláknutýho obchůdku s hořčicemi. I Zwinger je krásnej, což jsem jako dítě, tahaný dlouhý hodiny po zbrojnici, nebo obrazárně, nedocenil. A večerní Míšeň, když jsem se chtěl blejskout před manželkou... Vykvetly Drážďany, to rozhodně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já si zrovna řikala, že bychom letos do Drážďan na ty vánoční trhy mohli. :) Tak zůstanem u toho Řezna jako loni. To bylo fajn.
      Ale do té zoo bych se, až bude teplo, ráda podívala. Plus bych si ráda trochu víc prošla Neustadt. No, rozhodně mají Drážďany hodně co nabídnout. Díky za tipy!

      Vymazat