Nejpodivnější město spolkový planety Německo (Cáchy)

by - 27.2.19



Říkají vám něco Cáchy? Měly by, jestli jste při hodinách dějepisu dávali aspoň trochu pozor. A co Karel Veliký? Už se chytáte?

Nebudu chodit kolem horký kaše. Cáchy jsou prostě Karel. Kromě toho, že jsou Cáchy lázeňský město (což jsem netušila), si je kdysi vybral za svoje sídlo nejmocnější panovník ranýho středověku, Karel Veliký. Ten zde koncem 8. století započal se stavbou takzvaného Oktogonu, základu dnešního cášského dómu (neboli katedrály Panny Marie). Což jsem tušila a právě proto jsem se sem chtěla hodně podívat. Prostě základ tohohle dómu vznikal kolem roku 800 a podle fotek je to nádherná stavba. To musim vidět.


Abychom si rozuměli, někdy kolem toho roku 800 byly Cáchy absolutní pupek světa. Takže jsem byla hodně natešená a pak jaksi rozčarovaná. Začalo to tim, když se David recepční v hotelu zeptal, jestli je to daleko do centra. Takový ten naivní veselý turista, kterýho recepční utře slovy: „Vy jste v centru.“ Vylezli jsme ven a fakt to tam vypadalo jako v centru. Ale v centru Mostu (#dyckymost). Vlastně v centru Mostu po nájezdu tlup migrantů, na který Tomio Okamura už léta marně čeká. Protože kromě heren, nonstopáčů a divnejch existencí to tam byl samej kebab.

Když jsme se dostali do historickýho centra, Cáchy si vylepšily reputaci asi tak na Chomutov, páč tam je taky historický centrum a kolem něj herna a zmar. Nebo aspoň to jsou moje dojmy z Chomutova cca rok 2002. Třeba už Chomutov zkrásněl. No, řekněme si upřímně, první večer Cáchám moc reputaci nevylepšil. A i když druhý den za světla už bylo všechno odpuštěno a zapomenuto, stejně musim říct, že Cáchy jsou divný město.

Nebo jako znáte jiný město, kde maj jako svoji specialitu tvrdej perník? Já jsem hodně na tyhle regionální speciality. Ráda to ochutnávám, vozim to domu, hledám recepty. Takže když jsme v potemnělých Cáchách chodili kolem načančanejch obchodů s „printen“, místnim speciálním perníkem, věděla jsem, že ho domu musim koupit. Tajný receptury, regionální ochranná známka, to prostě chceš. Pro jistotu jsem ho koupila i jako suvenýr tchánovi s tchyní za to, že nám hlídali děti. Asi k tomu dodám jen, že pyšnit se tvrdym perníkem, na kterym si leckdo vyláme zuby, chce hodně sebevědomí.


Nebo tohle. Nemyslela jsem si, že v městě Karla Velikýho bude v osm večer problém najít otevřenou restauraci. Případně otevřenou restauraci, kde na vás obsluha nebude házet totální bobek. Nakonec jsme skončili v restauraci Rose am Dom vedle dómu, kterou David na první pohled odsoudil jako bordel a že tam nejde. Nakonec byl vlivem okolností nucen kapitulovat a my se dobře najedli. Bordel to sice nebyl, ale ty v Cáchách taky jsou. Dokonce celá ulička lásky. Víte, takováta s vitrínkama, ve kterých jsou ty holky vystavený, jako je v Amsterodamu. Tak pokud by se vám nechtělo až do Amstru, v Cáchách maj taky jednu. Zabloudili jsme tam teda během dne, když jsme se vymotávali z města, takže vitrínky byly ještě opuštěný a holky se teprve probouzely.

A pokud chcete ještě nějaký neobvyklý zážitky (teď v pozitivnim slova smyslu), navštivte místní absintovej bar, který je taky kousek od dómu. Když jsem na tripadvisoru koukala, jestli není v centru nějaká zajímavá restaurace, narazila jsem náhodou na tenhle bar. Je stylizovaný do dvacátých let a působil velmi originálně. Nezklamal. Za mě velký zážitek. Do týhle doby pro mě byl absint jen ta hnusná zelená věc, která se zapaluje a v pokročilý části večera se s ní pravděpodobně někdo podpálí. A ono se to správně pije úplně jinak. Barman se stylovym knírem nám doporučil, který druhy absintu ochutnat a mluvil o nich asi tak jako pořádný someliér o víně. Uměl ty chutě popsat moc pěkně. Jo, jít na takovouhle skleničku se mi hodně líbilo. I musím říct, že ten absint byl fakt dobrý.


Druhý den už Cáchy vypadaly jinak. Tak nějak živějc a normálnějc. A hlavně prostě ty památky vás ohromí. Je tu úžasná gotická radnice, kterou si můžete celou prohlédnout. No, a hlavně tu je cášský dóm. Kromě vší tý krásy je na něm přívětivý i to, že se tu neplatí vstupný. Stál mě jen 1 Euro za povolení fotit a to se vyplatí. Bohužel se mi foťákem absolutně nepovedlo zachytit tu krásu. Prostě fotky tomu zážitku vůbec neodpovídají. Centrální oktogon je naprosto dokonalý a na ty nádherný mozaiky bych se mohla koukat asi roky. Ale to by mě David zabil.

PS: Dobrá duše na facebooku mi prozradila, že takový překapávač na absint mají třeba v Plzni v Café Regner, pokud byste si chtěli popít zelenou vílu jak za časů Toulouse-Lautreca. Kdybyste věděli o jiných místech, dejte vědět.

A ještě doplním dva odkazy na články, kde se dozvíte něco o historii absintu a jak si namíchat dobrej drink. Takže drinky od Ivy tady a drinky od Báry tady.

Starý centrum je sice vylidněný, ale jinak normální. Tu mosteckou část jsem k vaší škodě nevyfotila

Démonická radnice za jasné noci

A tady naprosto ultrasupercool středověká hospoda vedle radnice, ale dřív bych se dočkala dalšího středověku, než by se nás jen někdo zeptal, co si dáme k pití

Rose am Dom, kde nám nalili a ještě jsme se fakt dobře najedli. Doporučuju!

A absintovej bar

Absint nemusí bejt vždycky zelenej aneb další zásadní poznatek z cest


Radnice a trh plnej jara (v lednu)

A radnice zevnitř...na svatbu dobrý


Z radnice je vidět i na dóm









Může se vám líbit

0 komentářů