Popelka na Wartburg!

by uneseni - 15.1.20

Co je nejpohádkovější hrad, na kterym jste kdy byli? Já mám naprosto jasno. Hrázděný zdivo, zima, trochu mlha, nikde nikdo, jen pár vrkajících, sněhobílých holubů…kdyby se odněkud zjevila Libuška Šafránková a začala si louskat oříšky, dokonale by to sem zapadlo.

Na německym hradě Wartburgu se teda Tři oříšky pro Popelku vůbec nenatáčely, ale rozhodně měly. A Popelka sice taky nebydlela na hradě, ale to je drobný detail. Prostě Popelka na Wartburg, je to tu hotová magie. Upřímně teda nevim, jestli tu asociaci „hrázděný zdivo rovná se pohádka“ má víc lidí nebo je to jen nějaký můj defekt, ale mně se tahle architektura strašně líbí, přijde mi strašně romantická, fotogenická, magická, rytířská, pohádková a prostě nádherná.

Wartburg je takovej německej národní poklad. A teď teda nemyslim to auto, což je bezpochyby poklad taky, a trapně přiznám, že teprve v obchodě se suvenýry na Wartburgu jako hradě, kde prodávaly publikace o wartburgu jako autě, jsem si dala dohromady dvě a dvě. Auta mi ale obecně moc nejdou, takže budu psát o hradě. Z tý jedný návštěvy mi přišlo, že to je takovej německej Karlštejn. V obou případech platí, že jde o poměrně velkolepý středověký hrad spjatý s velkými osobnostmi národních dějin (u sousedů Martin Luther, u nás Karel IV.), který se v 19. století stal absolutnim romantickym symbolem národa a byl podle toho náležitě opraven (a upraven). No, a taky je turisticky velmi oblíbenej. Řikal průvodce. V lednovej všední den jsme tam byli já, David, pár zaměstnanců a ti sněhobílí holoubci.

Podle legendy byl Wartburg založen roku 1067, v písemných dokumentech je zmíněn v roce 1080 a nejstarší dodnes dochovaná část hradu pochází z 12. století, což je úctyhodnej výkon a je jasný, že Wartburg toho za svůj život viděl moc. Třeba Martina Luthera, který se tu ukrýval, protože v jistý době nebyl úplně oblíbenej. A taky prý ďábla, který tu Luthera otravoval, takže po něm Martin hodil kalamář s inkoustem tak mocně, až po ďáblovi zbyla jen skvrna na zdi. Dnes už neviditelná skvrna v Lutherově někdejší pracovně je taky vrcholem prohlídky hradu. Luther je totiž pro Němce totální modla, největší Němec. Vlastně teda druhej největší, protože první místo v soutěži mu vyfoukl Konrad Adenauer.

A aby tý slávy neměl Wartburg náhodou málo, vypůjčil si další obrovský Němec, skladatel Richard Wagner, středověkou legendu z jeho života a upletl z ní velkolepou operu Tannhäuser. A když řikám velkolepou, nemyslim jen velkolepý zpěvy, ale i kolosální délku. Když jsme kdysi s Davidem vyráželi na Tannhäusera do Státní opery a zjistila jsem, že to má asi tři a půl hodiny, měla jsem hodně stažený půlky. Byla z toho ale nejlepší opera, co jsem kdy viděla. V hudební oblasti je na tom tedy Wartburg o dost líp než náš Karlštejn, protože ač se pár lidí snažilo, aby měl svojí velkolepou operu i Karlštejn, úplně sukces z toho nebyl. Ale tak aspoň má Karlštejn svůj filmovej muzikál!

K tomu všemu má Wartburg ještě svojí svatou, Alžbětu Duryňskou, často ho navštěvoval Goethe, hrál důležitou roli v německym národním hnutí a dneska jsou tu i slušný umělecký sbírky. Dohromady plno důvodů, proč tu bývá hromada lidí. My tam teda, když nepočítám personál, potkali asi dva, ale tady ta stránka tvrdí, že jich bývá tisícovka denně. Takže za mě – vzít si teplý spodní prádlo a vyrazit na hrad v zimě! Za ten zážitek to stojí.