Jak v komunistickym Disneylandu (Berlín) - uneseni

Jak v komunistickym Disneylandu (Berlín)

by - 29.1.20


Kdo na kole neobjížděl všechny ty alternativní galerie a bistříčka v Berlíně, jako by ani nežil. Aspoň takhle to jednu dobu vypadalo v mojí sociální bublině. Dokola se fňukalo, že chceme Prahu jako Berlín, že tam maj ty skvělý věci, třeba jak si na ulici půjčíš kolo a jedeš a jedeš, vetešáky, kde koupíš báječný věci, parádní podniky a skvělej kebab na každym rohu. Berlín byl ráj, Berlín byl sen. O řadu let později už většina těch věcí, co všechny na Berlíně tak bavila, (nejen) v Praze je. A předpokládám, že v Berlíně jsou zase o pár kroků dál, ale to nevim, moje sociální bublina se změnila. Po Berlíně už se moc nevzdychá.

Přiznám, že mám problém s populárními věcmi. Něco v mojí povaze mě nutí stát v opozici a zajímat se spíš o ty menší a slabší. Prostě nepodléhat šílenství a nejít s davem. Objevit něco novýho. Takže jsem na tyhle populární pecky kolikrát už předem tak trochu naštvaná. Se ukaž nádhero. No, a Berlín se nějak neukázal.


Přitom vlastně všechno bylo dobrý. Suprkůl hostel, alternativní galerie ve vybydlenym posprejovanym baráku, graffiti na domech, graffiti na Berlínský zdi, currywurst, kebab, vetešák, stanice Zoo. Prošli jsme ty klasický turistický „must see“ jako Berlínský dóm, Braniborskou bránu, ulici Unter den Linden, Reichstag, Památník holokaustu, Berlínskou zeď a taky Checkpoint Charlie. Z posledně jmenovanýho a všudypřítomných trabantů jsem ovšem trochu nabyla dojmu, že Berlín trochu hraje na notu komunistickýho Disneylandu, aby si západní turisti nepoznamenaný režimem řikali něco jako: „Huuustýýýý, takhle to tady vypadalo za studený války!“

Já nepopírám, že tyhle časy se zapsaly do tváře Berlína dost výrazně. Rozdělenej Berlín je rozhodně symbolem studený války. Proto mi přijde poměrně nevkusný i necitlivý si na těch časech pakovat peněženku, hrát si na vojáčky a nechávat si platit za selfíčka s turistama (a vůbec, co jako lidi s takovýma fotkama dělaj???). Naštěstí to přišlo nevkusný i někomu z vedení Berlína a tydlety cirkusy u Checkpointu Charlie nedávno zakázali.


Já mám slabost pro meziválečnej Berlín. Takzvaná Výmarská republika (1918–1938) byla bezpochyby krušná taky, protože všechna ta hyperinflace, nezaměstnanost, vzrůstající podpora komunistů a nacistů, hospodářská krize. Zároveň to bylo místo neuvěřitelnýho kulturního i intelektuálního rozkvětu, hotovej Babylon, místo plný tvůrčího šílenství, kosmopolitní město, který Adolf Hitler neměl rád pro jeho vtip, cynismus a hlavně pro ten kosmopolitismus, který se jaksi s nacionalismem vylučuje. Hitler byl  prý dokonce rozhodnut jednou celé centrum města nechat zbourat a znovu vystavěn dle svýho vkusu. Střípky tohohle meziválečnýho Berlína bych viděla mnohem radši než panáky ve vojenských uniformách.

Ale dost fňukání, pojďme na Muzejní ostrov, jednu z berlínských památek UNESCO. Pět zdejších muzeí bylo vybudováno mezi lety 1824–1930 a tvoří poměrně unikátní komplex. Architektura tu byla navržena přímo na míru sbírkám, takže tématu odpovídá i výzdoba – egyptská v Egyptě, řecká v Řecku a tak dál. Pergamonské muzeum má zvenčí připomínat mezopotámský chrám a jsou tu převážně sbírky starověkýho Blízkýho východu. Jsem sem mířila i já, a to hlavně kvůli Pergamonskýmu oltáři, monumentální památce, kterou Němci v 19. století posbírali v Turecku a po dohodě s Turky odvezli do Berlína, kde ho v muzeu celý poskládali dohromady. Tyhlety archeologický historky 19. století mě poměrně baví, protože z dnešního pohledu je něco takovýho úplně absurdní. A mám dojem, že Turci svýho někdejšího postoje poněkud litujou. A asi i jiný státy, protože muzejní ostrov je starověkých pokladů fakt plný (i když on se tehdy kolikrát nikdo ani moc neptal, jestli může něco odvézt). V Novém muzeu zase najdete ikonickou bustu královny Nefertiti. Tak ta třeba bude příště, jestli tedy nějaké příště bude, protože zatím mě Berlín moc netáhne. V létě jsme jím jen projeli a raději zakotvili v Postupimi, kterou jsme naopak byli totálně uneseni.


Něco ke čtení a koukání na závěr

Pokud vás baví meziválečnej Berlín, určitě se koukněte na seriál Babylon Berlín. Z poněkud odbornějšího hlediska o týhle době pojednává kniha Otto Friedricha, Before the Deluge. Měla jsem šťastnou ruku v antikvariátu, dostupnost asi bude blbá, ale knížka je skvělá. A kdyby vás zaujali archeologický historky, přečtěte si knihu C. W. Cerama, Bohové, hroby a učenci. Po tý dostanete chuť si něco vykopat nebo aspoň rozluštit nějaký starověký písmo :)

Pokud chcete nějaký kafíčka a bistříčka, zkuste článek A Cup of Style nebo Nomádku. Jo a upozorňuju, že Pergamonský muzeum a celý Muzejní ostrov se rekonstruuje, kdybyste ho chtěli navštívit. Aktuální stav si radši před návštěvou zkontrolujte zde.


Berlín to jsou taky různobarevný medvědi umístěný po celym městě. Na výlet s dětmi ideální

Vetešáček

A nějaký ty alternativní galerie

Akorát mám dojem, že tohle bysme zvládly s holkama během nějakýho toho domácího tvořeníčka

Tohle už teda ne, ale na zadek si z toho taky nesednu

Fakt někdo jede do Berlína, aby se vyfotil s timhle?







Pergamonský oltář


Ištařina brána




Může se vám líbit

2 komentářů

  1. Výstižný titulek. Fakt.V Berlíně jsme byli se školou v prváku na střední. Pořád jsem přemýšlela, jestli to fakt celý vzali, rozebrali a přivezli do Německa. U Nefertitti to jeden muj spolužák nevydržel a zeptal se, jestli je pravá. Profesor na něj hodil pohled vraha :D Ale od té doby už se mi do Berlína nechtělo a nechce. Zato miluju Drážďany, tam bych mohla jezdit furt...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jako oni toho dost vykopali a ty jednotlivý kusy našli a dali dohromady. Pokud by to Němci neodvezli, zřejmě by z toho nic nezbylo a místní obyvatelé by to použili na stavbu. Ale jako stejně to je neuvěřitelný. Jinak já zase miluju Vídeň. To je taková moje srdcovka, kam bych mohla jezdit furt :)

      Vymazat