Litomyšl dětská i umělecká - uneseni

Litomyšl dětská i umělecká

by - 11.4.20



Jo v Litomyšli tam jsem si skákala a pískala. Byla to totiž moje poslední česká UNESCO památka, co mi na seznamu chyběla. Pak už byla Česká republika komplet. Prostě konečně aspoň dílek seznamu komplet, pokud teda nepočítám Vatikán, a mít komplet Vatikán není zrovna velkej výkon. Ovšem kdeže předloňský sněhy jsou. Přišel rok 2019 a na seznam UNESCO přibyly hned dvě místa v Česku. Což mi samozřejmě udělalo radost, ale taky to znamená, že komplet mám zase jen ten Vatikán.

Litomyšl byla jedna z našich velikonočních dovolených. Holky byly předloni ještě poměrně malý na nějaký velký koledování, takže jsme se rozhodli těch svátečních dnů využít k poznávání vlasti. Navíc se nám Litomyšl zdála jako poměrně dobrý místo, kam se vydat s dětmi. Což se nám zdálo dobře a co se týká těch dětsko-vzdělávacích-hracích aktivit, je Litomyšl asi jedno z nej míst, kde jsme byli.


Ona Litomyšl je vůbec dost unikátní. Opravdu nevím, kdo nebo co za to může, ale Litomyšl umí naprosto bezkonkurenčně pracovat s moderní architekturou. Fakt netušim, kde jinde v naší republice můžete najít takový propojení novýho a starýho. Revitalizace je spojena hlavně se jménem architekta Josefa Pleskota, ale jeho projekty zdaleka nejsou to jediný moderní, co tu vzniklo. A hlavně investorem všech těch velmi kvalitních moderních architektonických parád je město!!! Schválně se podívejte na jejich stránky, je to tam všechno pěkně pohromadě a s hezkýma fotkama. A pak mi, prosimvás, někdo vysvětlete, jak to tam dělaj a proč to nedělaj jinde?!?

Jednou z takových krásných moderních realizací je proměna nábřeží řeky Loučné a tady umístěný dětský hřiště. A upřímně v nekonečnym zajetí plastikovejch houpaček je hřiště plný poctivýho a neotřelýho designu něco, co fakt ocenim. Není moc míst, kde si děti můžou pohrát na uměleckých objektech a je to krásný místo na jedno líný odpoledne. V jednotlivých herních prvcích tu hledejte motiv zvuku, který odkazuje na nejslavnějšího litomyšlskýho rodáka Bedřicha Smetanu. V prostorách bývalýho zámeckýho pivovaru dnes taky můžete navštívit skladatelův rodný byt.

Tady je ten zvuk naprosto zjevnej

Tam jsme ovšem s prťatama nešli. Ani na jeden ze zámeckých okruhů s průvodcem jsme se nevydali. To s malýma dětma, co neumí být tak úplně zticha, není vhodná aktivita. Zato jsme se ale vydali prozkoumávat zámecký areál a klášterní zahrady, kde je aktivit pro děti víc než dost. Bát se s prťatama ale nemusíte ani do muzea nebo do kostela. Na obou místech jsou totiž kromě těch seriózních exponátů pro dospělý i exponáty pro děti, díky kterým si z tý návštěvy i leccos odnesou. V Regionálnim muzeu je například velmi roztomilá expozice „Račte vstoupit“ s replikama domečků z litomyšlskýho náměstí v dětský velikosti. Stačí otevřít dveře a můžete si hrát a navíc se něco dozvíte o samotnym městě a lidech s ním spojených. Ani v piaristickym chrámu Nalezení svatýho Kříže na děti nezapomínaj a tam jsme si zase tak tematicky velikonočně pověděli, jakže to s tim Ježíšem vlastně bylo. Kostel je navíc nádhernej barokní objekt, velmi citlivě zrekonstruovanej, opět se tady míchá to starý s moderními prvky a ještě je tu krásná expozice umění královéhradecký diecéze. Jako takhle, kdybych měla v Litomyšli volit jednu věc, volila bych ten kostel.


Nebo možná ne. Je tu ještě jedno místo. Váchalovo Portmoneum. Pokud neznáte Josefa Váchala, určitě se seznamte. V prvý řadě to byl umělec, ale takový velmi osobitý. Mystický až hororový. Taky psal, jeho nejslavnější dílo má název Krvavý román (to mluví za všechno) a Váchal si ho samozřejmě i sám ilustroval (a nejen to). Jeho život sám je dost na román, hrozně zajímavá postava, ale pro Litomyšl je klíčový jeho přítel a nakladatel Josef Portman, kterýmu tu Váchal vymaloval dům. A když řikám vymaloval, nemyslim, že to přejel válečkem s kytičkovym vzorem, spíš z toho udělal jakousi tajuplnou svatyni neznámýho kultu. Vypadá to krásně, nad významy si budete lámat hlavu, ale nevim teda, jestli by se mi v tom dobře spalo. Po Portmoneu se ještě nezapomeňte projít Váchalovou uličkou, kde na vás ve velkym budou koukat dřevoryty z Váchalova Krvavýho románu. Moudra tu najdete nadčasová. Třeba: „Kdo pil umřel, kdo ne taky.“ je klasika, která nad postelí visela mýmu pradědovi.

Inu, v Litomyšli toho je mnoho a i tip na jídlo mám. Určitě zkuste restauraci v hotelu Aplaus. My byli hodně spokojený, i když prvně jsme se trochu zděsili, protože číšníci v bílých rukavičkách, vidličku slyšíš spadnout, vypadalo to přece jen na vyšší úrovni stolování než, kterýho byly schopný naše děti. Ale netřeba se bát, na děti jsou tu připravený a jídlo bylo skvělý. Tak to by byla Litomyšl a doufám, že letos zase tu Českou republiku kompletní mít budu.

Nadčasový moudra ve Váchalový uličce



Na květinovou výstavu na zámku jsme si s dětmi troufli

Zábava pro děti před zámkem

A další kus zámecký zábavy

Náměstíčko v muzeu

A ve skutečnosti


Nový a starý

Alois Jirásek, další slavný obyvatel Litomyšle

Váchalovo Portmoneum - fotit se tam nesmí, takže repro dle: https://denikn.cz/269374/zivot-a-smrt-bibliomanova-jak-se-milovnik-krasy-josef-portman-stal-u-vachala-skudlivym-hrabetem-portmonem/

Klášterní zahrady a hotel Aplaus

Kultura stolování

V chrámu Nalezení sv. Kříže

A expozice tamtéž

A na dětskym hřišti



Může se vám líbit

0 komentářů