New York, New York
Město, který nikdy nespí.
Betonová džungle. Velký jabko. Na New York jsem dostala nějaký dotazy ještě
předtím, než jsem tam vůbec odjela. A potom taky. Jestli jako napíšu článek a
jestli bude tak nějak podrobnější, kolik že tam co stojí a kde je dobrý bydlet.
Takže teda kromě dojmů teďka píšu spíš takový praktický věci, který se Vám
budou hodit, až třeba jednou pojedete.
New York je pro spoustu
lidí sen. Do nedávna ten sen nebyl zas až tak nedosažitelnej. Letenky
z Mnichova nebo Berlína byly poměrně za babku. My je kupovali už loni v létě
a jedna vyšla na 6500 Kč. Bylo to teda jen s příručnim zavazadlem, což ale
bohatě stačilo a vlezly se nám tam i nákupy oblečení a bot. A dokonce se za tu
cenu daly pořídit i přímý lety s Lufthansou. Jak to bude vypadat s lítánim nadále,
těžko říct.
Vlivem okolností neboli
toho, že Stázka na poslední chvíli onemocněla, jsem nakonec v New Yorku
strávila jen půlku plánovanýho pobytu – tři noci místo šesti. To jen abych tak
upozornila, že nejsem žádný supercestovatelský odborník, co má zmapovanou
každou uličku. Jsou to prostě jen moje dojmy z týhle krátký doby. I když
za ty tři dny jsem viděla skoro všechno, co jsem si tak původně malovala. Se
dvěma dětma jsem cíle neměla velký.
Socha svobody
Tak to je zrovna to, co
jsem bohužel nezvládla a hodně mě to mrzí. Lístky na Sochu svobody jsme
kupovali předem na oficiálnim webu (pozor na různý přeprodejce, který to mají
dražší, a navíc s vámi třeba jen objedou ostrov), kde si musíte
zarezervovat určitý čas. Původně jsme chtěli vylézt až nahoru do korunky,
protože odtud musí být úžasný výhled, ale bohužel malé děti tam nesmí (děti
musí mít aspoň 4 stopy, tedy nějakých 120 cm). Plavbu jsme měli rezervovanou na
čtvrtek, já se do New Yorku nakonec dostala až v pátek odpoledne. David,
moje máma a Tonička ale na Soše byli a byli hodně nadšený. Když ne
v korunce, tak aspoň v podstavci, ale stejně se jim nejvíc líbilo být
prostě na ostrově, u ní a koukat na Manhattan. Tonička byla ze Sochy svobody
unesena totálně. Nechtějte vědět, kolik máme doma suvenýrů (nebyla jsem tam a
nemohla zasáhnout).
V rámci výletu se
taky dostanete na Ellis Island, který dříve fungoval jako stanice pro imigranty
do USA. Dnes je to muzeum imigrace, který mě taky dost zajímalo, ale smolík, no.
Je proto vhodnější si koupit lístky na loď na dopoledne, abyste měli dost času
jak na Sochu, tak na Ellis Island.
No, a pokud se vám za
výlet lodí k Soše nechce dávat peníze nebo se tam prostě z nějakýho
důvodu nedostanete, určitě se vypravte aspoň na Staten Island Ferry. To je
prostě přívoz, který funguje v rámci městský dopravy a dostanete se jím
zadarmo na Staten Island. Okolo Sochy svobody taky pojedete a navíc si užijete úžasný
výhled na Manhattan. Nejlepší věci jsou někdy fakt zadarmo.
Výhled z mrakorapu
To jsem taky dle
původního plánu nezvládla, což mě…no, takhle…Socha svobody včetně podstavce
stojí necelých 20 dolarů. Plujete tam lodí, je to památka, jejíž údržba není
zadara. Metropolitní muzeum se všema těma hodně obrazama, jejichž pojištění je
sakra drahý a péče o ně jakbysmet, stojí 25 dolarů. Mrakodrapový vyhlídky
v budovách, který slouží komerčnim účelům, a kde maj náklady tak na výtah,
stojí cca 35 dolarů. Což sorryjako, ale to je podle mě zlodějina a z placení
takových peněz za výtah se mi fakt kroutí nehty u nohou. Ale tak plánovali jsme
vyhlídku Top of the Rock z Rockefellerova centra, páč jsem tak dostala
echo, že to za to stojí.
Top of the Rock zvládl
David s mámou a Toničkou dřív, než jsem se do NY dostala, a byli
z toho pohledu tak vedle, že prostě chtěli, ať město vidim z vejšky taky.
David mě chtěl jeden večer vytáhnout na Empire State Building jakože romantika,
ale než Tonička usnula, byla jsem už tuhá taky. Nakonec mě tedy přemluvili
další den k One World Observatory, kde vás výtah vyveze až do 102. patra. Výhled
je to pořádný a pokud jste nikdy na opravdovym mrakodrapu uprostřed velkoměsta
nebyli, určitě návštěvu nevynechejte. Já už byla kdysi v Chicagu, takže to
pro mě takový wow efekt nemělo a NY bych pohodlně přežila i bez toho. Ale Top
of the Rock, kde jste venku nad městem na čerstvym vzduchu, je prý mnohem větší
zážitek. Navíc celé Rockefellerovo centrum stojí za návštěvu.
Muzea
Tohle je důvod, proč jsem
se do New Yorku vždycky chtěla podívat. New York je totiž hlavně sen každýho
uměnímilovnýho člověka. Metropolitní muzeum, Muzeum moderního umění,
Guggenheimovo muzeum, Morgan Library…proto jsem teda taky vždycky chtěla do New
Yorku jet bez dětí. S dětma bylo jasný, že jediný muzeum, kde strávíme
fakt hodně času, bude Americký přírodovědný muzeum, protože dinosauři. Jejich
koster tam mají fakt požehnaně. Ale můžu ho vřele doporučit. Opravdu za to
stojí a budete tam s dětmi klidně chtít strávit celý den. Možná i dva. Američani
tyhle věci prostě umí. Z Guggenheimova muzea jsme bohužel zvládli kvůli
změně plánů jen oběd v muzejní kavárně, ale stavba to je fakt impozantní.
Franka Lloyda Wrighta jsem si prostě nemohla nechat ujít aspoň v takhle
okleštěný formě, i když na tyhlety jeho stavby je prostě stejně lepší podívat
se do Chicaga. Architektonicky je pro mě Chicago pořád číslo jedna.
Brooklynský most
Věc, která vypadá líp na
fotkách. Ve skutečnosti to bylo něco jako kdybyste se s mořem dalších lidí
šli projít po pražský magistrále. Nebo hůř…z magistrály můžete ve městě
zdrhnout, tohle bylo spíš jak kdybyste z Nuselskýho mostu plynule přešli
na Barrandovskej. Čupr dlouhá procházka nad frekventovanou silnicí, ze který
není úniku. Prej je to teda lepší vzít směrem z Brooklynu na Manhattan, že
chodí míň lidí, ale upřímně i kdyby tam nebyl nikdo, fakt si dovedu představit
procházky po přívětivějších místech.
Tahle fotka tak nějak shrnuje moje pocity z Brooklynskýho mostu |
Lidi, lidi, lidi
V samotnym New Yorku
žijou miliony lidí, další miliony žijou v jeho okolí a kolik tam přijíždí
turistů ani nechci vědět. Proto jsme se sem taky vydali začátkem března,
abychom se vyhnuli těm největším davům, což se nám vcelku podařilo. Na ulicích
jsme nějaký nával nepociťovali, ale prostě New York je betonová džungle. Zeleně
a míst na procházky tam je sakra málo, takže jak se udělalo pěkně, vyrazili na
svoje oblíbený místa i obyvatelé města. Na populární High Line (visutý park na
bývalym kolejišti) musí být za ještě teplejšího počasí fakt k nehnutí. A
pokud se vydáte ochutnávat dobroty na Chelsea Market (trh s jídlem na
místě bývalý továrny na sušenky Oreo), volte radši brzký oběd. Kolem dvanáctý
už tam bylo fakt hodně lidí a fronta na vyhlášený tacos byla poměrně šílená.
High Line, lidi a pěknej barák |
Central Park
Naštěstí má New York
Central Park, který je fakt obrovský, takže se tam ty davy tak nějak ztratí.
Nebo aspoň ztratily během naší návštěvy, kdy jsme měli i štěstí na krásných 20
stupňů. Po svým znechucení Brooklynskym mostem jsem si říkala, cože asi jako
uvidim v parku, ale tak tenhle kus přírody obklopený mrakodrapy prostě má
svoje nepopiratelný kouzlo. Určitě zajděte k neogoticko-románskýmu zámečku
Belveder. Je to takováta klasická parková pohádková stavbička z 19.
století, kterou jsem si pamatovala z hranýho filmu o Šmoulech. Ve filmu se
v ní utábořil Gargamel, ve skutečnosti v jezírku pod nim táboří vodní
želvy. Což teda na víc místech Central Parku, takže ideální místo s dětma,
páč kromě želv tam je na pozorování plno roztomilých veverek.
Ubytování
S ubytovánim je to
v NY poměrně složitý, páč je to město prostě drahý. Hodně lidí, málo
místa, takže zaplatíte poměrně dost i za ubytování poněkud diskutabilní
kvality. Lehce jsem se obávala, že peněženka zapláče a jako bonus si ještě domu
přivezu štěnice. Jelikož jsme měly letenky koupený dost dlouho předem, dost
dlouho předem jsme taky řešili ubytování. Nebo teda řešili, koukali na booking,
jak to vypadá a co je za tak nějak zkousnutelný ceny.
Měli jsme levnějšího
favorita poblíž Brooklynskýho mostu a dražšího favorita v New Jersey hned
u vody s božskym výhledem na Manhattan. Nakonec se nám ale povedlo čapnout
v akci Stewart Hotel na střednim Manhattanu hned vedle Madison Square Garden a
nedaleko Times Square (oboje jsme viděli i z okna). Šest nocí stálo pro
pět lidí 28 000 Kč. Měli jsme jednu ložnici a obývák s kuchyňskym
koutem, který byl teda vybavený naprosto zoufale, ale tak hlavní pro nás byla
lednice. Pokoje už teda zažily lepší časy, ale uklízelo se tam často a důkladně
a ta lokalita byla prostě bezkonkurenční. New York je totiž fakt obrovskej a ze
středního Manhattanu vám to metrem netrvá moc dlouho ani nahoru, ani dolu.
Navíc poblíž je stanice Penn Station, odkud jezdí vlak přímo na letiště (Long
Island Rail Road, je to nejrychlejší spojení), takže jako neměnila bych. Jídla,
pití i nákupů bylo v okolí taky víc než dost.
Tonička a výhled z hotelovýho pokoje |
Jídlo
Já vždycky řikám, že se
Američanům nedivim, že jsou tlustý, páč jídlo tam je prostě velmi poctivý a
velmi vydatný. Dáš si jeden milkshake a vyčerpal si svůj denní příjem kalorií.
Jenže když ono je to tak děsně dobrý! Jelikož v New Yorku žijou snad
všechny národy světa, můžete tam ochutnat i prakticky všechny kuchyně. Takže
jo, jestli tam budete, rozhodně se vydejte prozkoumávat všechny ty čínský,
korejský nebo italský čtvrti. Nás v tomhle děti poněkud limitujou, páč toho
moc nejedí a moc se s nima nedá táhnout do vyhlášených restaurací a čekat
tam fronty. Prostě když přijde hlad, je třeba jednat, takže i když jsem si pár
restaurací vypsala, dostali jsme se akorát na zmiňovaný Chelsea Market a Los Tacos No. 1, ale zato jsme ochutnali tacos s grilovanym kaktusem! A že
teda dobrý.
V Chelsea Marketu si
taky můžete zajít na humra, kterýho určitě ochutnejte, když už jste tady. My si
ho užili v podniku Red Lobster na Times Square (hrozně příjemná obsluha a
šílený porce). Jinak je NY samozřejmě plnej různejch řetězců. My měli
v přízemí hotelů bistro Paris Baguette, který se staralo o naše snídaně a
někdy i večeře – výborný sladký pečivo, dorty a i slaný věci jako saláty a obložený
bagety. Kafe bylo fajn přes ulici v Gregory’s Coffee, dělaj flat white a dá
se u nich koupit kafe normálních rozměrů. Američani totiž pijou kafe fakt obří.
Jakože hrozně obří.
Red Lobster |
Nákupy
S nákupama už to
v Americe není tak žhavý, jak to bejvávalo, ale prostě bez nich domu
nejedu. Náš oblíbený řetězec je Nordstrom Rack, kde při troše štěstí seženete
pěkný značkový věci za přívětivý ceny. Jeden jejich obchod jsme měli blok od
hotelu. Pěknej outlet je taky na Staten Island hned u přístavu. Nový boty jsme
si domu odvezli všichni.
Tonička a nový svítící boty na Grand Central Terminal |
S Davidem jsme se
ale shodli, že na Americe se nám stejně nejvíc líbí road tripy, národní parky,
cestování pustými kraji, jídla v dinerech u cesty a přespávání v motelech.
Na mě bylo v New Yorku fakt málo zeleně a možností, kde se projít. Přišlo
mi to město až trochu klaustrofobický, baráky až do nebe, který si ani pořádně
nemůžeš prohlídnout, krásná architektura totálně utopená v bezduchých vysokých
stavbách, který rostou kolem jak houby po dešti. Jo, tady jsem si říkala, že ta
naše památková péče a výškový limity prostě smysl mají a zaplaťpánbůh za ně. New
York takhle za chvíli požere sám sebe. Na druhou stranu jsem od New Yorku
čekala mnohem větší dravost, neohleduplnost, prostě takovýto silnější přežívá. Fakt,
že vás v metru s pětiletym dítětem téměř pokaždý někdo pustí sednout,
mě dost překvapil. A už jen kvůli všem těm muzeím bych se tam někdy chtěla
vypravit znova. I když pokud jde o americký velkoměsta, tak moje větší srdcovky
jsou stejně Chicago a St. Louis.
Betonová džungle |
Times Square v dešti |
A výhled z hotelovýho okna - vzadu svítí Times Square |
I seriálový lokace jsme prošli - tady bydleli Přátelé |
A tady bydlela Carrie a teď tu fakt nesnáší Trumpa |
Industriální Chelsea Market |
Prázdný Los Tacos před otvíračkou |
A krásný knihkupectví v Chelsea Market |
Koleje na High Line |
A výhledy z High Line |
A pohledy do oken |
Nová vyhlídka na konci High Line |
Dinosauři, dinosauři a dinosauři |
Ty expozice v Přírodovědnym muzeu jsou prostě boží |
Grand Central Terminal |
Takhle ten Brooklynský most vypadá i docela fajn |
Svítící kolotoč v Battery Park, ten si dejte! |
9/11 Memorial |
Pohled z One World Observatory |
Guggenheimovo muzeum |
Belveder v Central Parku |
Tamhle se vyhřívaj želvy! |
Poslední kafe a šup domu |
0 comments