V létě k vodě jedině s knížkou V
Knížky miluju. I když
jich nepřečtu žádný závratný množství. V průměru tak dvě za měsíc. Knihomolové,
co sleduju na instagramu si tohle dají k svačině. Ale jsou taky knížky a
knížky. Už jsem pochopila, že řada těch instagramových se sice rychle čte, ale
taky mnou tak nějak divně proteče bez jakýhokoli zásahu, zážitku a případně mě
i trochu popudí. To se naposled povedlo Petře Dvořákový a její Dědině. Jako
bezpečnější se mi furt ukazuje naprosto náhodný výběr podle nálady a obalu
v knihovně.
Jenže knihovny jsou
zavřený, knihkupectví taky a knižní trh, stejně jako jiný odvětví, trpí. Pravý
čas autory a nakladatele podpořit. Hezkou akci dala dohromady Moravská zemská
knihovna se svojí výzvou #kupknihu. Takže já teda koupila. Stefana Zweiga a jeho Svět včerejška, protože je o mojí nejoblíbenější době a už dlouho si ho
chci přečíst. Dětskou knížku Všímavá siréna, na kterou jsou holky ještě malý,
ale je to o holčičce, co žije na majáku a rozezná čtyřicet devět větrů,
třiapadesát druhů deště, víc než sto druhů mraků, sedmdesát sedm odrůd mořských
vln a některý ty věci jí zní jako Nina Simone. Doporučení jsem dostala na Šikmý kostel a konečně si chci přečíst všemi už dvacetkrát čtenou Girl on Train.
To by bylo k mým
nákupům a teď jaký #kupknihu doporučuju vám aneb to nej, co jsem četla za
poslední rok.
Blanka Čechová, Totál Balkán
Nejlepší kniha loňskýho
roku. Tak nějak obecně jedna z nejlepších knih, který sem kdy četla,
protože po zaklapnutí jsem si to chtěla přečíst znova a určitě si to někdy i
znova přečtu. Což se mi řadu let nestalo. Autorka tady popisuje svůj pokus o
dobročinný působení v mezinárodní organizaci k tomu zřízený, konkrétně
její zážitky z mise v Kosovu. Stejně jako jiný kolosy i tenhle trpí
klasickými neduhy zpráv, reportů, žádostí, formulářů, prostě totální kafkárna,
která…je ve výsledku vlastně k něčemu? Čechová tuhle misi nakonec zabalila
a napsala skvělou knížku, drsnou, vtipnou a tak upřímnou, že bych na to
v životě neměla odvahu.
Světlana Alexijevičová, Modlitba za Černobyl
Skvělá knížka, kterou
rozhodně za jedno odpoledne nepřečtete. Tolik zmaru, smutku a snahy to nějak
přežít a vstřebat si musíte dávkovat po částech. Ale je to vynikající kniha, kusy
z ní se vám dostanou pod kůži a dokážete díky ní pochopit řadu zdánlivě
nesmyslnýho lidskýho konání. I když nejde o klasický románový příběh, ale o svědectví
různých lidí, do jejichž života černobylská tragédie zasáhla, čerpal z ní
i jinak velmi příběhový a taktéž vynikající seriál HBO. A já knížku četla
hlavně kvůli tomu, že jsme se do Černobylu loni vydali. A já chtěla i vědět a
ne jenom vidět. Jak vypadá návštěva Černobylu, se můžete dočíst tady.
Julie Caplinová, Kavárna v Kodani
Na začátku jsem trochu
zdrbla Dědinu a teď tu dám takovou limču s růžovym brčkem a paraplíčkem
k tomu. Hele, je to kýč, je to limča, je to i vcelku předvídatelný, prostě
taková klasická romantika. Ale dobrá romantika. Já mám třeba dobře udělaný
žánry strašně ráda, ať už ve filmu nebo v knížkách. Problém ale je, že kvalitní
žánr se moc často nevidí. Prostě napsat pohádku pro dospělý tak, aby nebyla
úplně pitomá, je těžký. A já si fakt nepamatuju, kdy naposled jsem něco
slušnýho z tohohle žánru četla. Tohle mě bavilo tak, že si na léto hodlám
opatřit nějakou další knihu autorky. Takhle na odpo ke kafi…nebo na večer
k aperolu.
Eowyn Ivey, Dcera sněhu
A další pohádka. I když poněkud
jiná. Příběh krušných časů kdysi a kdesi v aljašský divočině, který velmi
šikovně míchá pohádku s realitou a vy si stejně jako hlavní postavy nejste
jistý, co je sen a co skutečnost. Znáte tu pohádku o Sněhurce? Ne o tý
s trpaslíkama, ale o tý, co si ji uplácali ze sněhu dědeček s babičkou,
měli ji rádi a pak přišlo jaro... Tak přesně tahle pohádka je tady střed celýho
příběhu. Trochu takový magický realismus ze zamrzlý země.
Pokud byste hledali další
tipy, tak výběry z minulých let a nějaký další najdete pod štítkem knížky
(klik). Takže čtení zdar a #kupknihu
PS. A ještě dětská,
kterou teda úplně miluju a kdo má rád Japonsko by si jí měl pořídit asi i jako
dospělej – Katrina Goldsaito, Jak zní ticho. Knížka o hledání ticha plná zvuků.
Vždycky si potom s holkama povídáme o našich nejoblíbenějších a
přemýšlíme, kolik zvuků známe. Není to klasický příběhový čtení, ale o to víc
mi zrovna tahle přijde magická.
0 comments