Barokní poklady v Melku

by uneseni - 20.5.20

Jeden obrovský barokní klenot máme skoro za humny. Jestli budete dovolenou trávit někde na jižní Moravě, doporučuji si do rakouského Melku udělat výlet. Ze Znojma a přilehlých krajů jste tam tak za hodinu a půl, takže to zvládnete v pohodě na otočku a celá ta výprava vám (možná) ani neprovětrá peněženku. Teda pokud nepěstujete gastro či víno-turistiku. V údolí Wachau, na jehož konci Melk leží, mají (podle mě) nejlepší víno a taky nejlepší meruňky na světě. V sezoně marmelád nic lepšího neseženete. A navíc je v klášteře překrásná knihovna. Jo, a ty klášterní zahrady.

Akorát si tam teda budete muset vyšlápnout pěknej krpál.

Údolí Wachau, kde Melk najdete, je naprosto božský kraj. O jeho (hlavně gastro) přednostech už jsem kdysi článek napsala (o Wachau se dočtete zde). Nejlepší na něm je, že si tu fakt můžete užít jak dovolenou sportovní (cyklistický stezky všude), degustační (vinice všude), dětskou (plavba po Dunaji i fajn dětský hřiště) nebo kulturní, protože kopce nad Dunají, ze kterých je pěkně strategicky vidět široko daleko, jsou doslova obsypány hrady a kláštery. Proto všechno je to taky na seznamu UNESCO a Melk je ze všech místních památek ta nejznámější.

V knihovně se fotit nesmí, takže foto je z: http://www.astour.cz/toulky-rakouskym-podunajim/

Možná za to trošku může i slavný román Umberta Eca Jméno růže. Jeden z jeho hlavních hrdinů je mnich Adso z Melku a říká se, že zdejší knihovna byla Ecovi při psaní románu inspirací. A taky se říká, že to byla úplně jiná knihovna. Co si budem, klášterní knihovny prostě patří k těm nejkrásnějším a kláštery jako někdejší střediska vzdělanosti mají ve svých sbírkách knih habaděj (schválně nakoukněte třeba do Strahovský knihovny v Praze). Celkem mají v Melku na 100 000 svazků. Všechny samozřejmě při návštěvě neuvidíte, ale těch 16 000, co je v hlavnim sále, je taky úctyhodný číslo. Odtud potom vede spirálové schodiště do dalších dvanácti místností, kam se už bohužel v rámci prohlídky nedostanete. A taky je škoda, že se uvnitř nesmí fotit.

Fotit můžete jen na velkolepý terase, ze který je báječný výhled na Dunaj. Tam to za nějaký ty selfíčka fakt stojí. I v tom „okně“ ve spodní části terasy. To je na nějaký fotokousky jak dělaný. Však jsme se taky pokoušeli. Úplně nej fotka by byla, kdyby vás někdo vycvaknul na terase pěkně zdola, jak zasněně koukáte do krajiny, ale na to si s sebou vezměte nějakýho zdatnýho běžce. Je to poměrně daleko.

Abych i nějaký tý historii učinila za dost, tak klášter samotný byl založen roku 1089 benediktinskými mnichy, ale znáte to, přišly nějaký ty požáry, požadavky moderního života a dnešní podoba kláštera pochází až z let 1701–1736 a je hlavně dílem rakouskýho architekt Jakoba Prandtauera. Freska na stropě hlavního sálu knihovny je zase dílem Paula Trogera. Prostě podíleli se na tom samý rakouský barokní mistři. Kromě samotnýho rosáhlýho areálu kláštera (jako stavby samotný) jsou tu taky poměrně úctyhodný klášterní zahrady.

Leták na webu doporučuje si na návštěvu vyhradit alespoň 2,5 hodiny, ale já doporučuji klidně celý den (a kam to nedoporučuju, že…). Areál je opravdu rozsáhlý, takže poměrně dost času zabere jen si projít všechny samotné volně přístupné části. Nějaký čas vám určitě zabere i prohlídka vnitřku kláštera, kde uvidíte právě knihovnu se sbírkami starých tisků, klášterní kostel, muzejní sbírky nebo tu terasu s neskutečným výhledem na Dunaj a celé údolí. Na prohlídku je možné vydat se bez průvodce, takže je to v klidu zvládnutelné v klidu a vlastním tempem s dětmi. Ty pak obzvláště ocení návštěvu klášterních zahrad s různými altánky, pohádkovými zákoutími a roztomilými stavbičkami. Svačinou vybavený být nemusíte (záleží na vašem rozpočtu), v areálu najdete jak kavárnu v nádhernym zahradnim pavilonu, tak restauraci. Vyzkoušeno oboje a oboje spokojenost.

PS: Při psaní jsem tak přemýšlela o nejkrásnějších knihovnách, kde jsem kdy byla. Která je ta vaše nej? Třeba i s pomocí vašich tipů jednou dám dohromady knihovnový článek.