Kdysi v začátcích blogu jsem napsala článek o vesničce Marie Antoinetty ve Versailles a říkala si, že brzy k němu napíšu taky ten zbytek. Ani nechtějte vědět, kolik času od tý doby už uplynulo. Jenže o Versailles toho bylo napsáno mnoho a jestli se mi něco fakt nechce, tak opakovat tady na blogu to, co už bylo milionkrát napsaný. Radši píšu o míň známých věcech nebo na ty známý zkoušim koukat z jiných pohledů. Ale u Versailles jsem měla pocit, že ukázalo všechno, co má pod sukněma.
Ještě před rokem jsme navíc žili v době, kdy nebyl žádnej problém si takhle o víkendu do Versailles zaskočit, projít se pokochat. No, uběhl rok a nezaskočíte si ani na Pražskej hrad. Co kdybyste ji tam náhodou propašovali covid, že jo. Takže asi nastala doba, kdy jsem ráda, že se takhle můžu pokochat fotkama a po tom Versailles se aspoň virtuálně projít. I když mě z toho chytá panická ataka…protože Kristova noho, takovejch lidí!?!?!?!
Ale tak jdem…
Abychom si tak shrnuli pár důležitých informací. Versailles je zámek všech zámků, centrum kultury. Každý najednou chtěl mít doma svoje Versailles – ať už to bylo v Jaroměřicích nebo ve Vídni. Versailles byla móda, nedostižný vzor.
Francouzský král Ludvík XIV. ovšem nebyl první, kdo vytvořil takhle honosný sídlo, uměleckou Mekku, kde se frčelo ve velkolepym stylu. Na podobě Versailles měl vliv zámek Vaux-le-Vicomte, který si pro sebe nechal postavit francouzský ministr a vrchní intendant financí Nicolas Fouquet. Na stavbě a výzdobě zámku se podíleli nejlepší z nejlepších – architekt Louis Le Vau, zahradní architekt André Le Nôtre a malíř Charles Le Brun. Právě jejich spolupráce dala vzniknout tomu, co dneska nazýváme Styl Ludvíka XIV. neboli takový velkolepý hýřeníčko.
 |
| Vaux-le-Vicomte, repro dle: https://www.detoursenfrance.fr/patrimoine/chateaux-et-monuments/chateau-de-vaux-le-vicomte-si-vaux-metait-conte-3839 |
No, jenže prvně hýřil ministr Fouquet. Zámek Vaux-le-Vicomte pojal ve velkym stylu a celkově kolem sebe shromažďoval nejvýznamnější umělce svý doby – nejen ty výtvarný, ale třeba taky Jeana de la Fontaine nebo Molièra. Dokončení a otevření zámku byla slavnost vskutku královská – hrála se Molièrova hra, prý byl balet, megaohňostroj, architekt Le Brun navrh scénický dekorace. Prostě Fouquet dělal velký věci a krále to dost nasralo. Velký věci má dělat král, to se přece rozumí. Takže krátce po otevření byl milý ministr zatčen a zbytek života strávil v kriminále.
Samozřejmě takhle jednoduchý to nebylo. Znáte to…politický intriky, snaha získat pěkný teplý místečko ve správě francouzských financí, nakukáte králi, že pan ministr nosí malou domu a jako na potvoru pan ministr zrovna (ale to je náhodička) buduje velkolepý sídlo a neváhá se králi náležitě pochlubit. Někdy to načasování vyjde blbě.
A tak Ludvík XIV. od Fouqueta přebral jeho umělce a obratem je angažoval ve Versailles, kde si to udělal větší a hezčí. Však koukněte na fotky (z dob, který jsou dnes jak jiná realita).
0 comments