Jedeme takhle
z východního cípu Slovenska směr Ružomberok a najednou se nám do cesty
postaví obrovský hrad. Taková ta stavba, u který vás napadne něco jako
„majestátní hrad se tyčil nad…“ Nad dálnicí už nezní úplně poeticky, ale tak
nějak to teď je. Času jsme měli dost, tak jsme se rozhodli udělat si zastávku a
na hrad se vyškrábat.
Spišský hrad vás svojí
velikostí opravdu ohromí. Ne nadarmo se považuje za jeden z největších
hradních komplexů ve střední Evropě. Jako jasně, takový Pražský hrad je větší,
ale to se úplně nedá srovnávat. Pražský hrad je pořád plně funkční, Spiš je
velkolepá připomínka dávných dob. Valná většina vznikla ve středověku, a i když
se za renesance i později majitelé snažili, na sídlo vyhovující modernějšim
nárokům na bydlení se jim tak obrovský komplex přestavět nepodařilo. Přece
jenom vlhko, zima – hrady nejsou úplně příjemný místo k žití. Od počátku
18. století už tu byla jen vojenská posádka a když roku 1780 hrad vyhořel, i ta
ho definitivně opustila. Hrad se proměnil ve zříceninu.
Ale tak dobře pro nás. Osamělá
zřícenina pěkně dotváří okolní krajinu, hrozně krásně se na to kouká a naopak i
z hradu se krásně kouká do krajiny. Projít si ho můžete vlastním tempem,
kouknout do kaple, na mučírenskou expozici, do hradní kuchyně i se vyškrabat na
nějakou tu věž. Jako výlet s dětmi absolutně ideální. A hlavně, já teda
nikdy tak obrovskou středověkou zříceninu neviděla. Na to prostě jen zíráte.
Druhá středověká nádhera
už byla naprosto cílená a plánovaná. Nedaleko Spišského hradu je totiž město
Levoča a v něm fascinující dílo pozdní gotiky Mistra Pavla z Levoče. Postava
řezbáře Pavla se v písemných pramenech tehdy bohatého města ležícího na křižovatce
evropských obchodních cest objevuje kolem roku 1500. Neví se, zda se tu narodil
nebo přišel za zahraničí. V každym případě se předpokládá jeho pobyt
v Norimberku nebo v Krakově, kde se seznámil s dílem Veita
Stosse, které Mistra Pavla ovlivnilo a inspirovalo. Takže takhle, jestli jste
byly ohromeni oltářem Veita Stosse v kostele Nanebevzetí Panny Mariev Krakově, ohromí vás i oltář Mistra Pavla v kostele sv. Jakuba
v Levoči.
A možná i o něco víc. Já
ten krakovský oltář od Veita Stosse miluju a celkově mám slabost pro ty jeho
postavami s kudrlinkami ve vlasech i vousech, ale přece jen kostel
Nanebevzetí Panny Marie v Krakově prošel novogotickou přestavbou a je tu
plno turistů. Proti tomu je Levoča mnohem víc strohá, tichá a autentická. I
když je zdejší kostel obrovský, zvenku je poměrně nenápadný, takže by vás možná
ani nepadalo, že uvnitř se skrývá největší gotický oltář na světě. Dovnitř se
dostanete jen s průvodcem a skupinou několika dalších lidí, takže na
vnímání té krásy budete mít mnohem větší klid. Prostě je to jako objevit skrytou
perlu. Pro mě to byl opravdu velký zážitek, i když jsme se s dětmi museli
od průvodce držet co nejdál, abychom nerušili ostatní. Toničce byly tehdy dva a
půl a jaksi nechápala, že do toho pánovi nemá co kecat.
Levoča si Mistra Pavla
opravdu váží. Jmenuje se po něm zdejší hlavní náměstí a dost na jeho opravdu
výjimečnym díle stojí i celý Spišský muzeum v Levoči. Prohlídnout si
můžete třeba jeho dům a celkově muzeum uchovává množství dalších děl, který
v okolí Spíše se svou dílnou vytvořil. To už jsme s dětmi bohužel
nezvládli. Můžeme akorát ještě doporučit dát si oběd na náměstí
v restauraci U Leva. Tam to bylo rozhodně fajn a my po jídle, prohlídce
náměstí a interiéru kostela sv. Jakuba pokračovali dál směr Ružomberok, kde na
nás čekalo několik dní v úžasný kolibě (čtěte tady).
PS: Bohužel
v kostele sv. Jakuba se nemohlo fotit. Na víc fotek se podívejte sem.
 |
| Hradby se fakt táhnou neuvěřitelně daleko |
 |
| Levoča má náměstí plný krásných baráků. Tady kus renesance |
 |
| Kostel svatého Jakuba zvenku |
 |
| Část hlavního oltáře od Mistra Pavla. Takhle se to nezdá, ale ty velký postavy mají přes 2,5 metru, repro dle: www.wga.hu |
 |
| A detail z Poslední večeře. Ježíš oznamuje, že "jeden z vás mě zradí", ale tady apoštolovi to evidentně apetit nekazí. Repro dle: www.wga.hu |
