Noc na Karlštejně
Vlastně spíš pod Karlštejnem. Sice by se hodilo přidat ještě nějaký ten zážitek z Polska, ale rozhodla jsem se nechat si to na později. V sobotu 14. 5., tedy přesně ten den, kdy jsme se prodírali frontami v solném dole Wieliczka, slavil své 700. narozeniny Karel IV., takže jsem se rozhodla přispět i svojí troškou do mlýna. Navíc noc na Karlštejně byla jedním z dárků mojí ségry a v tom se vyplatí pokračovat. Ten nejlepší dárek si nechávám na příště a upřímně doufám, že za odměnu nic lepšího nedostanu.
Noc v hotelu pod Karlštejnem si klidně ráda zopakuju. Hezký výhled a docela dobrá snídaně. A hotelové snídaně já mám hrozně ráda. Jediná vada na kráse byla, že to bylo mimo sezonu, takže byla zima a na takovém hradě je během prohlídky zima ještě větší. Ale zase jsem ráda, že nás to aspoň donutilo Karlštejn navštívit. Škoda ovšem byla, že v tu dobu se nedělaly prohlídky Kaple svatého Kříže. To je jedna z takových mých mezer, kterou bych si potřebovala doplnit, a za to, že jsem tam nebyla, se upřímně stydím. Možná jsem tam byla jako malá, ale co si nepamatuju, se nepočítá.
Vždycky hrozně fascinoval kult
ostatků. Z mého dnešního a nevěřícího pohledu mi přijde poněkud zvláštní,
jakou hodnotu měl takový prst svatého nebo v podstatě cokoliv, co se
dotklo Krista. Nehledě na to, že ten prst byl pravděpodobně obchodníkova
souseda než konkrétního dávno zemřelého svatého. S relikviemi se totiž
čile obchodovalo a samozřejmě se množily i falzifikáty. Je to trochu jako dnes
s luxusními kabelkami. I k těm kolikrát dostanete zaručený certifikát
pravosti, stejně jako kdysi k něčí lebce. A stejně tak si luxusní kabelkou
od Hermès kupujete určitý společenský statut. Dříve jste byli bůh, když jste
koupili to správné rameno. Ve finále tahle posedlost dopadla tak, že hřebů
z Kristova kříže po světě běhá dvacet a svatý Vojtěch měl podle
dochovaného počtu lebek tři hlavy.
Karel IV. se na získávání relikvií
dost soustředil a právě Karlštejn byl vybudován mimo jiné pro jeho „sbírky“.
Inu, někdo je na známky, jiný na kosti. Kaple svatého Kříže potom byla
zamýšlena jako pokladnice korunovačních klenotů Svaté říše římské. Tento poklad
v kapli střežilo nebeské vojsko, tedy obrazy svatých od Mistra Theodorika
na stěnách, v jejichž rámech jsou uloženy ostatky.
 |
| Kaple svatého Kříže, repro: https://www.hradkarlstejn.cz/cs |
I Karlštejnu ale slavné časy jednou skončily a potom chátral a chátral. Pro Čechy se potom v devatenáctém století stal jakýmsi ztělesněním „zuboženého“ českého národa pod německou nadvládou a připomínkou dávných a slavných časů Karla IV., kdy „Češi vládli Evropě“. Karel Hynek Mácha Karlštejn v jedné své básni označil za slávy stín a slávy hrobku. Vcelku intenzivně se proto usilovalo o opravu hradu, která symbolizovala i jakousi cestu k nové slávě Čechů. Nutno poznamenat, že opravy památek tehdy samozřejmě probíhaly trochu jinak než dnes, takže se Karlštejn opravil dle předpokladu, jak vypadal kdysi, a už se tolik nevycházelo z aktuálního stavu. Také za to byl architekt Josef Mocker poměrně brzy kritizován a stále má nádech trochu kontroverzní persony. Jak dalece Mocker do tehdejší podoby hradu zasáhl, můžete porovnat podle veduty Carla Würbse, která vyšla roku 1842 v knize o českých hradech. Asi je to tím, že jsem na Karlštejn takhle zvyklá (a tím, že mám ráda romantické stavby 19. století), ale mně se Mockerův Karlštejn líbí víc.
 |
| Carl Würbs, Karlštejn, veduta z knihy: Wolfgang Adolph Gerle, Bilder aus Böhmens Vorzeit, Prag 1842 |
0 comments