Lednice zamrzlá v časoprostoru

by - 25.4.16



           Předem upozorňuji, že tenhle článek bude trochu povzdechnutí. Taková ukázka, jak by to být nemělo a vlastně trochu jak i mělo. Zámek v Lednici měl navíc tu smůlu, že jsem ho navštívila krátce poté, co jsem se vrátila z road tripu po USA, kde je úroveň služeb úplně jinde než v Čechách a člověk si na to rychle zvykne. Po památkách vás provázejí lidé, kteří tomu rozumí, zajímá je to a jsou schopni odpovědět téměř na jakýkoli dotaz. Nevím, jak tam na tom jsou s platy, ale uvědomuji si, že u nás jsou platy v kultuře mizerné. Což se projevuje tím, že naše zámky jsou plné rozkvétajících průvodkyň a odkvétajících pokladní. Fajn, hrad nebo zámek je v každé druhé vsi a všude úžasně kvalifikovaný personál prostě obstarat a zaplatit nejde, ale aby tohle platilo i pro Lednici, která je na seznamu kulturního dědictví UNESCO?

Konírny a jízdárna
            Přitom zrovna zámek Lednice má obrovský potenciál. Vznikl na místě středověké tvrze a v 17. století byl přestavován na luxusní lichtenštejnské letní sídlo. Z velkolepé barokní přestavby zůstal jen nádherný objekt koníren a jízdárny. Projekt k nim vypracoval v letech 1687–1688 slavný rakouský architekt Johann Bernard Fischer z Erlachu, který měl na svědomí i samotný vídeňský Schönbrunn. Zbytek zámku prošel v polovině 19. století rozsáhlou romantickou přestavbou, která mu dala dnešní pohádkový neogotický vzhled. Opravdu vypadá, jak kdyby vypadl z některé z klasických diesneyovek.

            Tuhle pohádkovost ještě podtrhuje překrásná a důmyslně koncipovaná krajinná zahrada s mnoha architektonickými prvky. Nejznámějším a nejvýraznějším je turecký minaret, který leží na hlavní pohledové ose od zámku. Když koukáte od zámku, vidíte přes zámecký rybník v dáli minaret a naopak. Krajina parku byla radikálně upravena, dokonce bylo přeloženo řečiště Dyje, takže je zde dnes vodní systém vhodný ke splavování. Návštěvníci mohou park procestovat i na loďce, která jezdí trasy Zámek – Minaret a Minaret – Janův Hrad. Navíc nejde jen o zámek, ale o celý lednicko-valtický areál. Přetvářela se celá krajina a velkolepé dílo začalo být v 19. století nazýváno Zahradou Evropy. V okolí je tedy mnoho co objevovat (průvodce celým Lednicko-valtickým areálem uvádí 50 míst). Když k tomu připočtete, že jste ve vyhlášené vinařské oblasti, vyjde vám naprostá turistická bomba.
Pohled od zámku k minaretu

Pohled od minaretu k zámku

Jenže ledovou facku dostanete už u pokladny, kde v době naší návštěvy nabízeli několik možností prohlídky, přičemž okruh II a III bylo možné koupit jen na pokladně 2 a okruh I zase jen za rohem na pokladně 1 nebo něco podobně absurdního, co by se dalo čekat možná v Kafkově muzeu. To bylo ještě korunováno faktem, že jediný cizí jazyk, kterým dámy na pokladně vládly, byla zřejmě slovenština a ta jim v prodeji čehokoliv cizincům moc platná nebyla. V době naší návštěvy bylo možné se také vydat na prohlídku parku se zahradním architektem a tady moje srdce zaplesalo, protože dozvědět se něco o koncepci celé zahrady, různých rostlinách, proč a jak a kam byly zasazeny a jak vlastně vypadá údržba dnes, je přesně to, co mě zajímá. A hlavně je to přesně ten typ prohlídek, které by se v Lednici měly konat.

Mému doprovodu se ten nápad zase až tak nezamlouval, protože jsme ještě koupili lístky na prohlídku zámku (asi I. okruh na pokladně č. 1), ale nakonec mi za můj skvělý nápad líbali nohy. Kdybychom totiž šli jen na ten I. okruh, odjížděli bychom z Lednice pěkně naštvaní. Výklad zahradní architektky byl skvělý. Bylo to povídání někoho, kdo na místě dlouhodobě pracuje a opravdu o něm něco ví. A to jak z historie, tak ze současného provozu. Naproti tomu zámkem nás provázel robot. Bylo to trochu jak ta bába s kazeťákem na krku z filmu Jára Cimrman ležící, spící, akorát tohle byla plně pohyblivá dospívající dívčina. Mluvila ovšem jak nahrávka na kazetě včetně povinných pauz, které následují po otázce, na kterou se žádná odpověď nečeká. Interakce s početnou skupinou byla nula a popravdě bych se bála, že kdyby se holky někdo na něco zeptal, nastane chyba systému a celý ten stroječek se rozsype.

Po návštěvě zbyl tedy spíš pocit promarněné příležitosti a jakýsi závan dob minulých. Teď nemyslím baroko, ani 19. století, ale spíš něco jako nedávnější osmdesátky. Což ještě vylepšil fakt, že k minaretu jsme doběhli doslova za pět minut dvanáct a samozřejmě a neomylně už bylo vše zamčeno a důkladně zabedněno. Musím přiznat, že tahle návštěva proběhla už předloni, takže se to tam třeba už zlepšilo. Třeba už si na jedné pokladně koupíte všechny lístky a neprovází tam roboti. Rozhodně ve mně tahle návštěva, ale nechala hluboký zážitek. Na tak hrozné prohlídce zámku jsem fakt nikdy nebyla. 



Opravdický jednorožec




Palmový skleník


Akvadukt

Brána do pekla




Může se vám líbit

2 komentářů

  1. Nohy jsme Ti teda rozhodně nelíbali :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skoro jo...rozhodně jste byli šťastný jak blechy :-)

      Vymazat