Hala století ve Vratislavi, hledání trpaslíků a nejlepší pirohy

by uneseni - 25.4.18

Hala století ve Vratislavi, památka UNESCO

Polsko nepatří mezi nejoblíbenější turistické destinace Čechů. Spíše je synonymem levných nákupů a nekvalitního jídla. Je to škoda, protože tu je plno krásných míst, která stojí za to vidět, a mnoho pirohů, které stojí za to ochutnat. Sama mám co dohánět. Navíc je to blízko a je tu pro našince vcelku levně, takže vlastně ideální cíl výletu nebo celý dovolený.

Vstupní branou k poznávání našeho severního souseda může být Vratislav (Wroclaw). Metropole Slezska není příliš daleko od českých hranic a vcelku jednoduše se tam dostanete všemi možnými dopravními prostředky. Kolo bych úplně nedoporučovala, ale vlakem i autobusem jste tam za pár šupů. A samozřejmě nejpohodlnější to máte autem. Kromě pěkného historického centra se Vratislav pyšní pozoruhodnou stavbou zapsanou na seznam UNESCO a tou je Hala století.

Ve druhé polovině 19. století se doslova roztrhl pytel se světovými či různými národními výstavami, prostě s velkolepými akcemi všeho druhu, kde si jednotlivý národy honily triko. Při těchto příležitostech došlo k vybudování rozlehlých výstavišť a monumentálních staveb. A hlavně, jelikož se každý národ chtěl pořádně předvést, neustále se posouvaly hranice možného i nemožného, zvláště co se týká technického řešení staveb. Někdejší nejvyšší stavba světa, Eiffelova věž, byla postavena u příležitosti Světové výstavy v Paříži roku 1889. V českých zemích se stala takovýmto velkolepým podnikem Jubilejní zemská výstava v roce 1891. Po vzoru Eiffelovky tehdy vznikla Petřínská rozhledna a byl vybudován celý areál Výstaviště.

Vratislav podobnou událost, která měla zdůraznit význam Slezska, uspořádala ke stému výročí vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Výstava, která prezentovala historii a kulturu regionu, se konala 20. 5. – 26. 10. 1913. Stejně jako dříve v Praze, i ve Vratislavi bylo nutné vybudovat celý areál výstaviště. Ten vznikl podle návrhu architektů Maxe Berga a Hanse Poelziga. Poelzig navrhl celkovou koncepci a postavil Pavilon čtyř kupolí. Max Berg je potom zodpovědný za jedno z přelomových děl architektury – Halu století.

vnitřek kupole Haly století ve Vratislavy

Jde o budovu s velkým kruhovým centrálním prostorem zakončeným obrovskou kupolí o průměru 65 metrů. Ve své době šlo o největší stavbu tohoto typu na světě a novátorské bylo hlavně použití železobetonu. Ke konstrukci podobných hal se tehdy používala ocel a ani dělníci pracující na stavbě Haly století tehdy nevěřili, že se po odstranění lešení hala nezbortí. Nestalo se tak a o její kvalitě svědčí už fakt, že svému účelu slouží přes sto let. Už Max Berg ji navrhoval k multifunkčnímu využití – ke sportovním utkáním, koncertům, výstavám, kongresům či divadelním představením, prostě klasická víceúčelová hala, jaké se staví dodnes. Kromě funkčnosti je Hala i krásná. Berg se rozhodl nechat mluvit materiál a vnitřek haly neomítal, ani jinak nevyzdobil. Dostatečně dekorativně působivá je samotná konstrukce s 32 žebrovými podpěrami, i když chápu, že krásu železobetonu asi neocení každý.

Kromě interaktivního naučného centra, které je možné při prohlídce navštívit, doporučuji se projít po areálu celého výstaviště. Je zde fontána, která přibyla relativně nedávno, ale také japonská zahrada, která je dalším pozůstatkem výstavy z roku 1913. Krásné místo na procházku. Samozřejmě pokud už ve Vratislavi budete, nevynechejte ani historické centrum města a pořádně se koukejte pod nohy, abyste nezašlápli trpaslíka. Vratislav jich je plná a dokonce se dá koupit i mapa, podle kterých je turisté můžou hledat. Lov trpaslíků jsem zatím neabsolvovala (jen sem tam o nějakého zakopla), ale doufám, že i na to se jednou dostane. Zvlášť jako takový městský program pro děti je to absolutně skvělý. A vrátit se tam musím už kvůli těm pirohům s nejlepším zelím na světě. Nejsem žádný zelný fanda, ale tohle bylo prostě nepopsatelně dobré. Takže na závěr zásadní doporučení. Ať už se pojedete do Vratislavi podívat na Halu století, na trpaslíky nebo jenom pojedete okolo, určitě se zastavte v restauraci Kurna Chata. Nejen kvůli tomu pro nás Čechy legračnímu názvu. A dejte si jejich smažené pirohy. Sice jsme se po mixu pirohů pro dvě osoby málem neodvalili, ale stálo to za to.