Opuštěná krása broumovských kostelů

by uneseni - 16.5.18

Během studií se toho hodně naučíte a po nich hodně zapomenete. A ještě víc toho zapomenete na mateřský. Já si cvičim mozek timhle blogem a cestovánim. Samozřejmě v takový kondici jako kdysi před státnicemi už nejsem a nikdy nebudu, ale aspoň trochu se mi daří zapadlé znalosti znovu oživit a dostat na světlo. I když občas zjistím, že něco zapadlo tak hluboko, že už to prostě nikdy nevyšťourám.

Jestli ve mně ale něco zanechalo hlubokou stopu, bylo to baroko. Přednášel ho pan profesor Mojmír Horyna a řeknu vám, k němu na zkoušku jste jít nechtěli. Na druhou stranu jsem na zkoušky u něj tak dřela, že mi v hlavě i něco utkvělo. Navíc fakt krásně přednášel, s takovou láskou k umění, že jste si baroko museli zamilovat snad, i když jste se ho rozhodli nesnášet. Díky němu jsem si baroko oblíbila a nepřestává mě fascinovat.

A teď už se konečně dostáváme k Dientzenhoferům, významným českým barokním architektům, dobovým jedničkám na trhu. Otec a syn jsou podepsáni pod pěknou řádkou překrásných monumentálních kostelů, jako je třeba pražský kostel svatého Mikuláše na Malé Straně. Mě to ale vždycky nejvíc táhlo k takzvané broumovské skupině. Abyste měli představu – jde o skupinu venkovských kostelíků v okolí Broumova. A proč prvotřídní architekti Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác vůbec stavěli venkovské kostelíky a proč zrovna tady?

Řekněme si upřímně, Broumovsko pamatuje lepší časy. Dneska si leckdo řekne, že to je pěkná díra. Inu, jeďte tam a budete překvapeni. Pohnutý dějiny 20. století a odsun německýho obyvatelstva se na regionu bezpochyby podepsaly, ale dneska to tu „vstává z popela“ a je tu cítit spousta udělaný práce. Třeba broumovský klášter mě dostal do kolen a připomněl mi proslulý klášter v Melku. A to jsem ten broumovský viděla (bohužel) jen zvenku.

Broumovsko dostali roku 1213 darem od Přemysla Otakara I. břevnovští benediktini. Šup, pár století dopředu a máme tu břevnovsko-broumovského opata Otmara Zinkeho, který začátkem 18. století nechal přestavět Břevnovský klášter v Praze a po počátečnim nezdaru s Pavlem Ignácem Bayerem tu zaměstnal právě Kryštofa Dientzenhofera. Roku 1716 se do práce na břevnovském klášteře zapojil i syn Kilián Ignác. Ale nezůstalo jen u Prahy. Hospodářsky na tom byly Břevnov s Broumovem velmi dobře a opat si mohl dovolit velkolepé stavební podniky. Na řadu přišel i broumovský klášter a venkovské kostelíky v blízkých vesnicích.

Při navrhování kostelíků se Dientzenhoferové museli poněkud krotit, jelikož stavby prováděli místní stavitelé a všechny ty jejich složité barokní dispozice s divokými průniky oválů na stropě by jim tady nejspíš spadly na hlavu. Kostely mají tedy jednodušší půdorys a je na nich patrný omezenější rozpočet, ale poznáte je na první pohled. A nemyslim to kvůli tomu, že jim často chybí omítka. Prostě to nejsou čtyři stěny pokryté barokními prvky, ale celá ta stavba má dynamiku, hýbe se, vlní se, prostě vidíte, že jde o prvotřídní architekturu. A co teprve když vlezete dovnitř. I když jsou kostely ve více či méně špatnym nebo trochu lepšim stavu a je na nic potřeba udělat mraky práce, aby zazářily ve svým někdejšim lesku, na kráse jim to neubírá. Diamant bude vždycky diamant, i když bude špinavej od bláta.

Bohužel kostely jsou běžně nepřístupné, ale v létě tu probíhá určitě naprosto úžasný hudební festival Za poklady Broumovska, kdy se do nich můžete podívat a poslechnout si koncert (informace o festivalu a letošní program najdete tady). Bohužel jsem zatím nebyla a letos to ani nemám přes léto šanci zvládnout, takže jsem smutné oči dělala přímo na broumovskou farnost a jsem velmi vděčná, že nám bylo umožněno se do některých kostelů podívat. Konkrétně jsme viděli: kostel svatého Jakuba Většího v Ruprechticích, kostel svaté Anny ve Vižňově, kostel Všech svatých v Heřmánkovicích, kostel svaté Markéty v Šonově, kostel svaté Barbory v Otovicích a kostel svatého Václava v Broumově (zbytek skupiny zde). S dětmi byl tenhle počet tak akorát, víc bychom ani nedali.

Jak už jsem psala a je patrné i z fotografií, kostely na tom nejsou úplně dobře, i když jsem čekala větší zmar a depku. Ta práce je tady opravdu vidět, ale samozřejmě obnova je nákladná a peníze chybí. Pokud byste chtěli udělat dobrý skutek, můžete na Dientzenhofery pár peněz poslat. Informace o veřejné sbírce na broumovské kostely najdete zde a za případné dary děkuji.

Jak tohle celý zakončit? Podtrženo, sečteno, Broumovsko má veliké architektonické poklady, který jsou teď ještě poněkud zaprášený, otlučený a pozapomenutý, ale snad zase brzo zazáří ve svým někdejšim lesku. I ten zápis na seznam UNESCO by jim hodně slušel a věřim, že mají velkou šanci se tam časem dostat. Já bych se sem hrozně ráda podívala znovu. Na festival a hlavně do Broumovského kláštera, který jsme nestihli.

Na závěr ještě tip na ubytování na Broumovsku. O ten se rozhodně musím podělit. Letos máme zatím dost šťastnou ruku, ale tohle místo se zařadilo k těm nejlepším. Od podrobnější recenze upustim, ale baráček pro šest byl parádní, dětský hřiště, minigolf, fotbálek, ping pong a další zábavy (a v ceně, žádný vykrvácení peněženky za půjčování minigolfovejch holí apod.). Opejkali jsme buřty, Tonička jela na poníkovi, dokonce i ryby se tam dají chytat. Nevim, jestli je to tim, že areál vlastní Holanďani a ty tam taky jezdí na prázdniny, ale pro rodiny s dětma je Green Valley Park Stárkov fakt nejlepší místo, kde jsme byli. Nebo minimálně v ČR nejlepší. Pokud nepokryjete celou chatku pro šest, můžete na další možnosti ubytování kouknout tady.

Z Broumovska to máte kousek za hranice do divokýho, exotickýho a neprobádanýho Polska (no, schválně, kolikrát jste tam byli). Pokud nebudete mít dost kostelů, jeďte do Svídnice a Jaworu. Tamní kostely Míru jsou zvenku stodola, zevnitř plnokrevný baroko. Taky UNESCO a stojí za to. Pokud byste měli chuť na smaženýho pstruha a nějakou tu kostičku, vezměte to spíš na Kudowu- Zdroj. Kousek od tržnice v Čermné, můžete navštívit pěknou kostnici.