úterý 29. března 2016

Prokopské údolí – základní okruh pro hospodské povaleče

             Sice bych se ráda podívala do celého světa, ale nejsem ten typ, co by zavázal boty, hodil mimino a milého do baťohu a vyrazil. Takže mě těší, že bydlíme v blízkosti Prokopského údolí, což je krásný kout Prahy a i tam se neustále dá něco objevovat. Jedna z výhod mateřské dovolené je, že když počasí dovolí, můžu tam chodit na procházku každý den. Což je fajn, protože o víkendech tam bývá vcelku dost lidu na kolech, bruslích, s kočáry, se psy i bez a kolikrát je z toho hotová promenáda. Letos první krásné počasí vyšlo na tuto velikonoční neděli, takže jsme vyrazili uvítat jaro takovým naším základním okruhem, na který většinou bereme návštěvy, protože je to větší zábava než sedět doma, dítě je třeba provětrat na čerstvém vzduchu a navíc to začíná i končí v hospodě.



            Zastávka číslo jedna bývá v restauraci Černý kohout v Klukovicích, kde se posilníme na „cestu“. Obsluha tu sice bývá pomalá, ale nikam nespěcháme, tak co. Letos jsme tedy začali velikonočním zeleným pivem a výbornou škvarkovou pomazánkou. Potom se přesouváme ke Klukovickému koupališti, které bylo postaveno ve 30. letech 20. století jako součást slunečních lázní. Hloubka tam tedy byla dost malá, pouze něco málo přes metr, takže ho slavná budoucnost nečekala a v roce 2013 byly jeho zchátralé pozůstatky odstraněny. Na břehu potoka bylo ale postaveno dětské hřiště a jsou zde i tábořiště a stoly na piknik. Za hezkého počasí tu je beznadějně plno.

pondělí 21. března 2016

Vesnička Marie Antoinetty ve Versailles



              Malé holky si rády hrají na princezny. Dnešní článek bude tak trochu o tom, na co si hrají princezny, a vydáme se do jednoho z nejkrásnějších a nejpřepychovějších zámků, tedy do Versailles. Zámek a jeho zahrady stojí minimálně za jedno pořádné povídání, na které určitě v budoucnu dojde (fotek k tomu mám naštěstí víc než dost), ale tentokrát ho vynecháme a vydáme se do útočiště Marie Antoinetty, do Hameau de la Reine, její vesničky, která se nachází v zahradách Versailles kousek od Malého Trianonu.

pondělí 14. března 2016

Kostnice v Sedlci u Kutné Hory a v polské Čermné


Kromě klasického turisty – veselého výletníka, který v baťůžku na zádech schovává obložený chleba v rozmočeném ubrousku, existuje také takzvaný temný turista. Vyhledává místa různých tragédií, katastrof a neštěstí, místa spojená se strachem, bolestí či smrtí, prostě cokoliv s temným přídechem. Velkým lákadlem pro tyto turisty je i kostnice v Sedlci u Kutné Hory se svojí výzdobou z téměř 40 000 mrtvých. A samozřejmě platí, čím více mrtvol, tím lépe pro temného výletníka. Pro mnohé opravdu je návštěva kostnice děsivým zážitkem – doslova se tu můžete podívat smrti do očí, ale vlastně nám má připomínat, že máme žít svůj život tak, abychom si na jeho konci nemuseli nic vyčítat.

pondělí 7. března 2016

Dácké pevnosti v Orăștijských horách




           Občas zavítáte do míst, kde si přijdete, jako ve svém oblíbeném (nebo neoblíbeném) filmu. Kdyby se upírská gangsterka Od soumraku do úsvitu neodehrávala v díře u mexických hranic, měla by se odehrávat ve městě Orăștie v Rumunsku. Řidiči kamionů si tu dávají dobrou noc a ti upíři by do země hraběte Draculy pasovali lépe. Celé je to tu navíc okořeněné lehkou atmosférou Chánova. Dojem totální díry potvrdila i recepční nejlepšího hotelu ve městě. Na otázku, zda je tu něco zajímavého, nám věnovala pouze tázavý pohled. Něco jako, jestli to myslíme vážně nebo si z ní děláme srandu. Po chvilce přemýšlení nám ale řekla, že ve městě není nic, jen dále v horách jsou pozůstatky starých dáckých pevností. Tam jsme ostatně měli namířeno.