uneseni: Rumunsko

Poslední článek loňskýho roku jsem tu věnovala bilancování a balancování, souhrnu všeho, co se povedlo, co jsme viděli a co ten další rok uvidíme. Na moje loňský plány můžete kouknout sem a já k tomu jen dodám, že v Americe jsme byli nakonec s dětma (série o našem road tripu začíná tady). Litomyšl jsem viděla a všechny český UNESCO památky sesbírala (kuk sem). I na tom wellness víkendu jsem byla, abych zjistila, že cáchat se celej víkend v kádi vlastně vůbec není pro mě a místo toho opruzovala svou spoluwellnessující pěší turistikou (sorry, Veru).

Akorát ten Berlín nevyšel. Ale letos vás tu vůbec nechci zahlcovat vyprávěnim, kde jsem byla a kam pojedu (i když pár vět na konci vás ještě čeká). Letos je to o tom, kam byste měli jet v roce 2019 vy. Oslovila jsem čtyři svoje oblíbený blogery, jejichž blogy byste měli číst, pokud to ještě neděláte, aby se podělili o svoje nej místa. Čtěte a mezi pojídánim cukroví a bramborovýho salátu, začněte plánovat svůj cestovatelský rok 2019.

Švýcarsko od Hanky (Naše švýcarské zážitky)

„Znáte nějakou jinou zemi, která je synonymem pro čokoládu? A pro kýčovitě malebnou krajinu, ve které si budete říkat, ve které že pohádce jste se to právě ocitli? To je prostě Švýcarsko! Země, ve které najdete přes 24 čtyřtisícovek a přes 200 třítisícovek, jezera s křišťálově průzračnou vodou, ale i zajímavá historická města a roztomilé vesničky s rudými muškáty v každém okně.

Švýcarsko je v zimě rájem pro lyžaře, v létě pro pěší turisty, kteří se rádi toulají po horách. Ale i když počasí zrovna nepřeje výletům k alpským vrcholkům, ve Švýcarsku se rozhodně nudit nebudete! Už jsem zmiňovala čokoládu, že? Co tak se zajet podívat, jak se taková pravá švýcarská čokoláda vyrábí? Známé švýcarské značky mají ve svých továrnách i prohlídky, na kterých můžete jejich výrobky ochutnat ve (skoro) neomezeném množství :)

To samé platí o sýru! Víte, jak chutná takový čerstvý Emmentál právě vytažený z kádě? Přijeďte ochutnat!“

Díky Hanky blogu Naše švýcarské zážitky už mám pořádný seznam míst, která chci ve Švýcarsku vidět. Přiznám, že nejvíc mě lákají právě ty prohlídky továren na čokoládu. To bych hodně chtěla zažít. Hanka s dětmi cestuje ale i jinde po Evropě a vůbec má její blog dost širokej záběr. I nějaké to tvoření s dětmi tam najdete, což já teď dost cenim. No, a hlavně cenim Hanku, protože blog píše kromě češtiny i v angličtině a v němčině!

Hanku můžete sledovat na https://www.ourswissexperience.com/cs/
a aby vám nic neuniklo, nezapomeňte sledovat taky její
facebook www.facebook.com/nasesvycarskezazitky
a instagram www.instagram.com/our_swiss_experience

Portugalsko od Martiny (Pohled za hranice)

„Zemička na nejzápadnějším kousku pevninské Evropy se až donedávna držela stranou hledáčku cestovatelů. S levnými letenkami do Lisabonu a Porta, ale i se stoupající oblibou surfování, se však postupně stává destinací, která je v kurzu. A zcela právem! V Portugalsku si na své přijde snad každý. Algarve nabízí příjemné koupání, luxusní letoviska a nejromantičtější skalnatá zákoutí. Jihozápadní pobřeží je divoké a pusté. Po stezkách tu putují skupinky větrem ošlehaných milovníků pěších túr a v oceánu řádí surfaři z celého světa. Města nabízejí kouzelné uličky a zákoutí lemovaná pitoreskními domečky, prastaré chrámy i supermoderní architekturu. To vše korunováno vynikajícím jídlem a (nejen portským) vínem.

Pro mě je Portugalsko nejkouzelnější na jaře, kdy i ty jinak pusté útesy rozkvetou. To bych se tam mohla toulat nekonečné hodiny…“

Pokud vás stejně jako nás láká cestování obytnou dodávkou a chcete se o něm dozvědět co nejvíc, jste u Martiny správně. Osobně bych si to hodně chtěla vyzkoušet už jen proto, že by odpadlo to neustálý vybalování a zabalování na našich cestách, takže tyhle Martininy články fakt hltám. Ale hltám i ty ostatní, protože Martina opravdu hodně dobře píše.

Martinu můžete sledovat na jejím blogu http://pohled-za-hranice.cz/
na facebooku www.facebook.com/pohledzahranice

a na instagramu www.instagram.com/pohledzahranice

Rumunsko od Ivy (DIY projekty)

„Letos jsem konečně měla to štěstí se podívat do Rumunska. Líbilo se mi u moře, konkrétně v Costinesti. Kouzelná je také krajina kolem ústí Dunaje. Klidná široká řeka obklopená zelenými pralesy. Rybáři tu tiše seděli a čekali na svůj úlovek. A nakonec Brašov. Velkoměsto uprostřed hor.

Do Rumunska můžete přijet kdykoli. Jsou tu hory, ale i moře. Krásnou přírodou se prohánějí stáda koz a ovcí. Určitě si někde kupte ovčí sýr. Rumunská kuchyně taky není k zahození. Doporučuji třeba sarmale s mamaligou nebo perišvárovou polévku. Ceny jsou nastavené jako u nás a veškeré služby jsou taky na přibližně stejné úrovni. Máte jedinečnou příležitost objevit tuhle krásnou zemi ještě, než úplně propadne turismu. A nezapomeňte navštívit pár hradů, ať nasajete trochu historie.“

Já se do Rumunska kdysi zamilovala na první pohled (ok, kecám na druhý, ale zamilovala), tak jsem byla hodně zvědavá, co na něj bude říkat Iva. A jsem ráda, že byla nadšená jako já. Iva se na svém blogu věnuje hlavně tvoření, ať už s dětmi nebo spíš tomu dospěláckýmu. Inspirace tam rozhodně najdete mraky a Ivu často inspiruje právě cestování, o kterém na blogu taky píše.

Inspirujte se na Ivy blogu http://www.diyprojekty.cz/ na jejím facebooku www.facebook.com/diyprojekty a na instagramu www.instagram.com/ivabaltaretu

Srí Lanka od Sylvy a Ondry (Rodina cestuje)

„Ne neprávem je Srí Lanka pro rok 2019 cestovatelskou destinací číslo jedna. Víme o tom své, vždyť jsme se letos na svěží ostrov omývaný vodami Indického oceánu podruhé vrátili, abychom ho ukázali naší malé cestovatelce, a už teď víme, že to rozhodně nebylo naposledy, co jsme tuto perlu indického oceánu navštívili.

Srí Lanka nabízí cestovateli vše, na co si jen vzpomene. Nekonečné liduprázdné pláže lemované palmami a mangrovy, úžasné národní parky, kde potkáte stádo divokých slonů a na břehu jezera vyhřívajícího se krokodýla, milí a vstřícní lidé vám kdykoliv pomohou a poradí, ochutnáte to pravé ďábelsky pálivé kari, které místní snídají, obědvají i večeří a když budete mít štěstí, setkáte se s velrybami, které kolem srílanských břehů hojně migrují.“

Pokud zatoužíte po ochlazení, vydáte se do hor, kde písčité pláže vystřídají věčně zelené dech beroucí plantáže čajovníku, jehož lístky jsou ručně sbírány tamilskými ženami a následně v továrnách tradičním způsobem zpracovány tak, aby se konečně ocitly v čajové konvici kdekoliv na světě.“

A já se pod tahle slova můžu podepsat! Sylva s Ondrou už spolu procestovali pořádný kus světa a loni k nim přibyla i malá cestovatelka Sabinka. Na jejich blogu tak najdete plno informací ohledně cestování s dětmi a také plno inspirace na výlety po ČR i cesty na druhý konec světa. Já letos obdivovala hlavně jejich výlet na polskou poušť Leba.

Určitě se podívejte na jejich blog http://www.rodinacestuje.cz/ a sledovat je můžete samozřejmě i na facebooku www.facebook.com/rodinacestuje a instagramu www.instagram.com/rodinacestuje

A kam vás a nás pošlu já?

Naše cestovatelský nej byl bezpochyby road trip po Americe a hlavně návštěva St. Louis. Článek o něm už jsem napsala, tak si ho přečtěte a zapište si to město za uši. Fakt to stálo za to! A my se teď vydáme oslavit příchod novýho roku do Bruselu. Těšim se jak malá. Na hranolky, wafle a hlavně na pralinky. Normálně bych se těšila i na pivo, ale to s dětma asi padá a pojedem spíš na cukrový vlně. V lednu to vypadá na Holandsko bez dětí a na konec června se chystá velký rodinný výlet do Černobylu. Jo, vybíráme si samý atraktivní destinace pro rodinný cesty. Minule jsme byli v Užhorodu, takže po Černobylu bysme mohli třeba mikrobusem na výlet do Chánova nebo tak něco.

Každopádně to v příštím roce vypadá na zajímavý čtení, tak zůstaňte na příjmu. Vážim si toho, že jste tu se mnou. Chci vám za to všem moc poděkovat a hlavně vám popřát hodně štěstí, zdraví a splněných snů v roce 2019!

Švýcarsko, Eiger, foto od Hanky

Portugalský Porto. tam jsme byli loni taky nadšený. Foto od Martiny

Ovšem jestli něco Martině hodně závidim (kromě skvělýho psaní a obytný dodávky), je to výlet po sklípcích s portskym v údolí Douro. Fakt sen, čtěte tady http://pohled-za-hranice.cz/stopach-nejlepsiho-portskeho-vina/

V Rumunsku najdete fakt pohádkový hrady a zámky. Třeba ten Draculův nebo taky Peleș, kde se dokonce o část výzdoby postaral můj milovaný Gustav Klimt.

Dunaj tvoří hranici mezi Rumunskem a Bulharskem. Jo, je to pořádná řeka.

Na Srí Lance najdete jak nádherný pláže,

....tak nádherný hory. Foto: Rodina cestuje

No comments

Šestinedělí je VOPRUZ. V zimě obzvlášť. Pro ty, kdo netuší, oč jde, tak je to taková příjemná doba po porodu, kdy se vám tělo vrací do původní podoby (v rámci možností), dáváte se tak nějak dohromady, máte doma malý mimino, který chce pořád jíst a se kterym nemůžete moc mezi lidi, aby něco nechytlo, a o pořádnym spánku si můžete nechat jenom zdát. Když je teplo, tak to není tak hrozný, můžete aspoň na procházky a sednout si třeba na zahrádku v restauraci. Ale stejně pro mě během mýho prvního šestinedělí představovala cesta na Stodůlky k veterináři s našim obstarožnim jedenáctiletým králíkem velkou společenskou událost. Teď je pro mě událost, když jdu s malou Stázkou na polikliniku k ortopedovi, který u mimin zásadně nerozlišuje pohlaví (což o to, věřim, že to ulehčí práci). Takže se nostalgicky probírám fotkami a sentimentálně vzpomínám, jak dobře jsme se kdysi měli. Stejně jsem jednou chtěla napsat o nejlepších místech, kde jsme kdy bydleli, tak teď je dobrá příležitost.

Pension am Schneiderturm, Sighisoara, Rumunsko

O tom už jsem tu psala (a vy si to chcete přečíst) a je to prostě srdcovka nejzamilovanější, protože to byl první penzion, kde jsme spolu s Davidem bydleli. Ale hlavně bylo to bydlení v historické budově v samotném centru města, pokoje byly zařízené historickým nábytkem a k snídani se podávalo regionální jídlo. A jestli něco miluju, tak jsou to hotelový snídaně. Zvlášť když si na nich dá někdo záležet a každý ráno vám udělá prezentaci toho, co je na stole. Škoda jen, že na snídaních mě zajímá hlavně to jídlo a focení jde dost stranou, takže se o ten zážitek nemůžu podělit i vizuálně.

Rosenhof

Rosenhof, Illmitz, Rakousko

Taky už jsem opěvovala jejich jídlo a kuchyni (jen koukněte, jak se nám u Neziderského jezera dobře jedlo) a vlastně platí to samé, co výše. Rodinný podnik, všechno vám vysvětlí, dají vám tipy na výlety, mapičky, kam můžete jet na kole, řeknou, kde si kola můžete půjčit a kde je máte ustájit. Snídaně plná regionálních produktů, včetně domácího hroznového moštu. Jestli máte rádi víno, tak tady jste správně. Kromě hroznového moštu tu můžete ochutnat plno místních vín a jít i na prohlídku vinařství. Prostě úžasný. Navíc je tu nádherná zahrada, kde můžete víno po večerech popíjet, a některý pokoje mají balkony s výhledem právě do zahrady. A hrozně dobře tu vaří. A ještě ke všemu vám každý den umělecky složí pyžamo. Tady se zrodila moje láska k rakouským vinařstvím/penzionům. Kdyby to šlo, trávíme tam každý rok aspoň týden. Taky jsem nám na léto jedno takové vinařství/penzion zarezervovala. Požadavky: dobrý víno a dětský hřiště. Víc toho letos nepotřebuju. (Poznámka z budoucnosti: Dopadlo to nadpozemsky úžasně. O Wachau čtěte tu.)

Umělecky poskládaný pyžamo

Villa Maria, Krakov, Polsko

Další rodinný podnik. Rodinný podniky jsou nejlepší, protože si tam přijdete jako doma a tady obzvlášť. Tohle je klasická vilka, v jejímž přízemí bydlí majitelé a v patře je několik pokojů pro hosty. Nic nebyl problém, připravili nám dětskou postýlku (i když postel tu byla tak veliká, že jsme ji ani nevyužili), ukázali, kde můžeme Toničce ohřát nebo uvařit oběd, vlastně udělali, co nám na očích viděli. Na pokojích má majitel desky s informacemi o Krakově a okolí, o městské dopravě, o tom, kam si zajít na jídlo. A to v několika jazycích a něco dokonce i v češtině. Prostě si s tím vyhrál. Pán a paní domácí mluví jen polsky, ale jde o hezkou a srozumitelnou polštinu, takže jsme si i vcelku popovídali (některým Polákům nejsem schopná rozumět vůbec). Snídaně sice tak hvězdný jako ty předchozí nebyly, ale cena za ubytování byla fakt dobrá. Velký pokoj s terasou pro nás tři stál nějakých 1200 Kč na noc. Tramvají jste v centru města za pět minut, pěšky to půjdete kousek přes půl hodiny.

O Krakově si přečtěte tady a rovnou házim i odkazy na výlety v okolí: Wieliczka, Kalvárie Zebrzydowska a Osvětim.

Villa Maria

Ještě přidám pár tipů. Ubytování hledám a rezervuji přes www.booking.com. Zvlášť miluju možnost ubytování bez poplatku kdykoliv před příjezdem zrušit. Nikdy na to sice nedošlo, ale co kdyby. A dle recenzí taky víte, do čeho jdete. Plno mých kamarádů nedá dopustit na www.airbnb.cz, ale mně se tam nikdy nic skvělýho a cenově výhodnýho nepovedlo najít. Navíc jsem nedávno objevila cashbackový portál www.plnapenezenka.cz, který právě s booking.com spolupracuje a díky němu získáte ještě nějaké peníze z nákupu zpět. Funguje to jednoduše. Zaregistrujete se na Plné peněžence a skrz ni se pak prokliknete do vybraného eshopu, se kterým spolupracují. Pokud jde o cestování, jsou tam třeba i různé letecké společnosti jako Lufthansa nebo Iberia (a jinak fůra dalších eshopů jako Mall, Dáme jídlo nebo Košík). Pak už jen nakoupíte a peníze (určité procento z nákupu) se přičtou na váš účet na Plné peněžence, odkud si je můžete převést na svůj bankovní účet.

Přiznávám bez mučení, že ubytování jsem takhle ještě nerezervovala, protože mám v šestinedělí jaksi jiný radostný priority, jako jsou závěsy Toničce do pokoje a kojicí trička z Bonprixu (vzhledem k tomu, že jsem vždycky trpěla předsudkem, že podobný zásilkový obchody jsou jen pro starý báby, je to další znamení, že asi doopravdicky stárnu, i když si furt připadám na patnáct). Ale když vám takhle za nákup vrátí skoro dvě stovky (což se vám v hlavě okamžitě přepočte na balík plen), je to víc než dobrý. A cestování bývá poněkud dražší záležitost než závěsy. Kdybych přes Peněženku rezervovala loňskou Itálii, hodilo by to skoro osm stovek. Takže doporučuju ji začít využívat. Kdyby moje babička používala internet, tohle by milovala.

A poslední a vůbec nejlepší ubytovací tip. Najděte si kamarády v zahraničí a nastěhujte se jim na gauč. Jestli jste ještě ve studentských letech, objeďte kamarády na Erasmu! V malym pokojíčku na koleji se pak sice tísníte čtyři (jako my kdysi v Kodani), ale zase je to největší sranda. Tímto chci poděkovat všem, kdo mi kdy poskytli gauče.

Kolejní pokojíček bohužel vyfocený nemám, tak se aspoň podělim o jednu hostinu, co jsme si udělaly tehdy s holkama v kuchyňce.

2 comments

Naše první dovolená s Davidem byl road trip po Balkáně, takže to byla vlastně i taková cestovní zkouška vztahu. Jestli to spolu čtrnáct dní na cestách vydržíme. Předtím už jsme tedy byli v Schönbrunnu, ale pokud se svým partnerem v rané fázi zamilovanosti nedáte v klidu, míru, lásce a poníkovym rozpoložení ani výlet do Vídně, nemá cenu s ním ztrácet čas. Až na drobné zádrhele s mojí „schopností“ se vyznat v navigaci („Tady mám zahnout?“ – „Počkej…nevim…kde je tady ta ulice…já tomu nerozumim…aha, tak tady jsi měl zahnout.“), jsme první velkou cestu zvládli úspěšně. A postupem času už si i ta navigace vcelku sedla.

Vlastně už si ani nepamatuji, proč jsme tehdy vybrali Rumunsko, ale asi proto, že to je vcelku blízko, moc lidí tam nejezdí a je tam docela levno, takže jsme si na rozjezd mohli dopřát i nějaké pěkné ubytování, které by na západ od českých hranic stálo nesmysl. Naším startovním městem byla Sighişoara, středověké město v Transylvánii zapsané na seznam UNESCO a navíc rodiště slavného Vlada Napichovače neboli hraběte Draculy. Tady jsme chtěli zůstat tři noci, udělat pár výletů do okolí, odpočinout si, zažít trochu upírské romantiky a vyrazit dál.

Člověk musí být blbej, aby penzion vedle věže přehlédl, ale nám se to povedlo.

Na Sighişoaře je zajímavé hlavně staré město na kopci neboli citadela. To je stále opevněno a zachovalo se tu i devět ze čtrnácti původních věží, za jejichž údržbu byly zodpovědné jednotlivé cechy – krejčí, ševci, provazníci atd. Mimochodem věž se řekne rumunsky turnul a pokud chcete rychlou lekci rumunštiny, tak u podstatných jmen spatlejte slovo z češtiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny, přidejte -ul na konec a možná se trefíte (muzeum = muzeul, památník = monumentul a třeba takový flirtování = flirtul). Ba ne, takhle se asi moc nedomluvíte, to je taková naše domácí rumunština, tady zkuste spíš němčinu, protože území bylo ve středověku kolonizováno Němci neboli transylvánskými Sasy. Jejich potomci zde stále žijí, takže máte vcelku slušnou šanci, že na některého z nich narazíte. Ostatně i náš penzion měl německý název Pension am Schneiderturm (pozor v odkazu rumunská muzika) a jak už název napovídá, byl u jedné z obranných věží.

Vybrali jsme ho kvůli tomu, že šlo o historickou budovu a nevybrali jsme vůbec blbě. Sice jsme penzion prvně nemohli vůbec najít, ale to asi musíme připsat pocestovní únavě. Zpětně fakt nechápu, jak jsme mohli tak tupě bloudit a mít ten barák přímo před nosem. Ale našli jsme, pokoj byl krásný, plný starého nábytku (jako hezky starého, ne nějaký veteše) a hlavně teda pan majitel byl naprosto úžasný, dal nám tipy na výlety, restaurace a k tomu ještě hrnečky na rozloučenou. Dokonce jsme je úspěšně dovezli domů a čaj z nich pijeme ještě teď. A o skvělých snídaních jsem se zmiňovala už v minulém článku.

Byl jsem zde. Dracula

V okolí jsou toho mraky – vesnice s opevněnými kostely, kde se zastavil čas, nebo města Brašov a Sibiu. Na programu jsme toho tedy měli dost a vlastně jsme Sighişoaru viděli pouze za tmy, když jsme šli na večeři do jedné restaurace s rumunským jídlem. Recenze na tripadvisoru nejsou nic moc, ale ona rumunská kuchyně není zrovna vysoká kuchařina. Polenta, guláše, plněný zelný listy, ovčí sýr…chápu, že to není úplně pro každého. Já třeba byla spokojená a živit se tak vcelku můžu. Navíc jsem tam zjistila, že nejlepší příloha k našemu segedínu neboli transylvánskýmu guláši je polenta. Fakt, zkuste to.

Město a jeho památky jsme si tedy pořádně prošli, až po odhlášení z hotelu. Ono toho vlastně tolik není a půl den vcelku stačí. Prohlédnete si věž s hodinami, ve které je historické muzeum, a vystoupáte po Schodišti studentů až ke kostelu Na kopci a saskému hřbitovu. Mrknete na Draculův rodný dům a jeho bustu. Ale vlastně je na Sighişoaře stejně nejhezčí ta atmosféra středověkého města spíš než nějaké konkrétní památky. Tu si nejlépe užijete právě při různých procházkách, nebo když si dáte něco dobrého v kavárně na náměstí. Rozhodně doporučuji Café International. Mají skvělé dorty a koláče (tady i tripadvisor souhlasí, my šli na radu našeho průvodce Rough Guide). Sighişoara je prostě krásná. Možná to bylo tím, že to bylo první město, kde jsme spolu s Davidem byli, možná díky tomu úžasnému ubytování, ale už tehdy jsme se rozhodli, že do penzionu am Schneiderturm jednou pojedeme na líbánky. Jestli se teda uschopníme a budeme mít svatbu. Zatím zvládáme jen mít děti.