uneseni: Jan Blažej Santini-Aichel

Cestujeme přes půl světa a často zapomínáme na krásy, co máme za humny. Sníme o dalekých krajích a moc toho neznáme ani z těch blízkých. Sice jste třeba viděli pyramidy, Sochu svobody nebo Tádž Mahal, ale kolik z čtrnácti českých divů světa jste navštívili? Ale nejde jen o UNESCO památky. V České republice je plno krásných míst a cítím se trochu jak ostuda, že jsem tam ještě nebyla. A to ani nemluvim o našich sousedech. Pokud jde o Slovensko, tak tam se ze svý neznalosti červenám až na zadku. Jenže ono si říkám, že tam vlastně můžu kdykoli, když je to za rohem, že plánovat musim spíš ty velký cesty na místa, kam se podívám nejspíš tak jednou v životě. Bohužel z toho pocitu, že tam můžete kdykoli, často pramení fakt, že se tam vlastně nekouknete nikdy. Takže bohužel upřímně řečeno z Třebíče znám spíš supermarket Albert a tamější nákupní zónu než židovskou čtvrť.

Úplně hrozný to není, ale je to tu prostě nejbližší město (jakože se supermarketem a tak). Ale pointa příběhu je, že do Třebíče jezdim spíš jako spotřebitel než jako turista. Takže mi vcelku značnou část života trvalo, než jsem vůbec byla v bazilice svatého Prokopa, která na město a židovskou čtvrť shlíží z kopce. Budiž mi aspoň ke cti, že jsem tam byla několikrát a ráda se tam podívám znova. Pokud pojedete kolem, rozhodně si prohlídku nenechte ujít, protože takhle velkolepých románských staveb v Čechách moc nenajdete.

Bazilika byla dříve součástí kláštera, který byl založen na počátku 12. století. A jelikož šlo o klášter benediktinský, byla zasvěcena svatému Benediktovi. Zachovaná stavba ovšem pochází až ze druhé čtvrtiny 13. století a se závěrečnou fází románského slohu se tu mísí gotické prvky. Mezi typické románské prvky, na které u nás zrovna moc nenarazíte, patří trpasličí galerie, což je hodně zjednodušeně řečeno takové sloupoví pro trpaslíky. Ta je tu vyloženě čítanková.

Roku 1490 byl klášter zrušen a přestavěn na renesanční zámek. Bazilika zatím pustla a chátrala. Zámečtí páni pro ni našli využití v podobě sýpky, což stavbě na kráse nepřidalo. Změna přišla s barokní přestavbou zámku (tehdy byla zároveň bazilika zasvěcena svatému Prokopovi), kdy byl pozván architekt František Maxmilián Kaňka, aby baziliku přestavěl v duchu barokní gotiky. Na poli barokní gotiky byl mistr Jan Blažej Santini-Aichel. O tom žádná a Kaňka se mu v tomhle ohledu nemohl rovnat (koukněte třeba na tenhle článek a hlavně na Santiniho Zelenou horu), ale Kaňka odvedl také dobrou práci. I když oproti Santinimu tak nějak nenápadnější nebo jak to říct. Jeho podobu barokní gotiky najdete hlavně na průčelí, v zaklenutí hlavní lodi a přenádherná je oratoř neboli modlitebna. Ta byla pro zámecké panstvo, aby se nemuselo mačkat dole na lavicích s kdejakým hejhulou.

Ze zámku se nakonec stalo Muzeum Vysočiny, takže kromě návštěvy katedrály (prohlídku s průvodcem určitě doporučuji, ten interiér za to stojí) můžete hned ve vedlejších dveřích navštívit i nějakou tu kulturu. Určitě se ale projděte dozadu za katedrálu, kde je krásná zahrádka a hlavně výhled na město a židovskou čtvrť. Ta je kousek pod bazilikou a právě i díky téhle symbióze křesťanského a židovského byla Třebíč zapsána na seznam UNESCO.

Židovskou čtvrť si pořádně projděte, ty uličky a domečky a průchody mají atmosféru. Popravdě mi to přijde spíš jak něco, co se vidí v Rumunsku a ne v Čechách. A to myslím v dobrém, já mám Rumunsko ráda. Má to takový „ghetto feeling“ nebo jak to říct. A pokud byste vší té židovské kultury neměli dost, vydejte se ještě na židovský hřbitov. Na ten pražský se vybírá nekřesťanský vstupné (co tak pamatuju) a tady to máte zadarmo. A hlavně se tu můžete procházet v klidu a tichu bez záplav turistů.

PS: Od původního vydání článku v roce 2017 jsme se s Třebíčí dost skamarádili a taky to město dosti gastronomicky vyrostlo. Zvláště v oblasti dobrýho kafe je to pomalu velmoc.

Obývák na náměstí (bacha na prazvláštní otevírací dobu, ale maj fakt skvělý kafe na všechny způsoby), Nature Spot (kromě kafe a dortu tam nakoupíte i zdravou stravu domu), hotel a restaurace Kocour (fajn jídlo a krásný historický prostory, dvorek je úžasnej). Je tam toho víc, ale tyhle tři místa navštěvujeme pravidelně.

A pak nezapomeňte na košt třebíčský whisky! Tu prostě chcete a musíte zkusit! Na nějaký fotky koukněte do staršího článku. Potkali jsme tam holky z Plzně, co si sem vyjely slavit narozky. Až takhle dobrá ta whisky je.