Na líbánky pojedeme za Draculou do Sighişoary

by uneseni - 28.9.16

Naše první dovolená s Davidem byl road trip po Balkáně, takže to byla vlastně i taková cestovní zkouška vztahu. Jestli to spolu čtrnáct dní na cestách vydržíme. Předtím už jsme tedy byli v Schönbrunnu, ale pokud se svým partnerem v rané fázi zamilovanosti nedáte v klidu, míru, lásce a poníkovym rozpoložení ani výlet do Vídně, nemá cenu s ním ztrácet čas. Až na drobné zádrhele s mojí „schopností“ se vyznat v navigaci („Tady mám zahnout?“ – „Počkej…nevim…kde je tady ta ulice…já tomu nerozumim…aha, tak tady jsi měl zahnout.“), jsme první velkou cestu zvládli úspěšně. A postupem času už si i ta navigace vcelku sedla.

Vlastně už si ani nepamatuji, proč jsme tehdy vybrali Rumunsko, ale asi proto, že to je vcelku blízko, moc lidí tam nejezdí a je tam docela levno, takže jsme si na rozjezd mohli dopřát i nějaké pěkné ubytování, které by na západ od českých hranic stálo nesmysl. Naším startovním městem byla Sighişoara, středověké město v Transylvánii zapsané na seznam UNESCO a navíc rodiště slavného Vlada Napichovače neboli hraběte Draculy. Tady jsme chtěli zůstat tři noci, udělat pár výletů do okolí, odpočinout si, zažít trochu upírské romantiky a vyrazit dál.

Člověk musí být blbej, aby penzion vedle věže přehlédl, ale nám se to povedlo.

Na Sighişoaře je zajímavé hlavně staré město na kopci neboli citadela. To je stále opevněno a zachovalo se tu i devět ze čtrnácti původních věží, za jejichž údržbu byly zodpovědné jednotlivé cechy – krejčí, ševci, provazníci atd. Mimochodem věž se řekne rumunsky turnul a pokud chcete rychlou lekci rumunštiny, tak u podstatných jmen spatlejte slovo z češtiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny, přidejte -ul na konec a možná se trefíte (muzeum = muzeul, památník = monumentul a třeba takový flirtování = flirtul). Ba ne, takhle se asi moc nedomluvíte, to je taková naše domácí rumunština, tady zkuste spíš němčinu, protože území bylo ve středověku kolonizováno Němci neboli transylvánskými Sasy. Jejich potomci zde stále žijí, takže máte vcelku slušnou šanci, že na některého z nich narazíte. Ostatně i náš penzion měl německý název Pension am Schneiderturm (pozor v odkazu rumunská muzika) a jak už název napovídá, byl u jedné z obranných věží.

Vybrali jsme ho kvůli tomu, že šlo o historickou budovu a nevybrali jsme vůbec blbě. Sice jsme penzion prvně nemohli vůbec najít, ale to asi musíme připsat pocestovní únavě. Zpětně fakt nechápu, jak jsme mohli tak tupě bloudit a mít ten barák přímo před nosem. Ale našli jsme, pokoj byl krásný, plný starého nábytku (jako hezky starého, ne nějaký veteše) a hlavně teda pan majitel byl naprosto úžasný, dal nám tipy na výlety, restaurace a k tomu ještě hrnečky na rozloučenou. Dokonce jsme je úspěšně dovezli domů a čaj z nich pijeme ještě teď. A o skvělých snídaních jsem se zmiňovala už v minulém článku.

Byl jsem zde. Dracula

V okolí jsou toho mraky – vesnice s opevněnými kostely, kde se zastavil čas, nebo města Brašov a Sibiu. Na programu jsme toho tedy měli dost a vlastně jsme Sighişoaru viděli pouze za tmy, když jsme šli na večeři do jedné restaurace s rumunským jídlem. Recenze na tripadvisoru nejsou nic moc, ale ona rumunská kuchyně není zrovna vysoká kuchařina. Polenta, guláše, plněný zelný listy, ovčí sýr…chápu, že to není úplně pro každého. Já třeba byla spokojená a živit se tak vcelku můžu. Navíc jsem tam zjistila, že nejlepší příloha k našemu segedínu neboli transylvánskýmu guláši je polenta. Fakt, zkuste to.

Město a jeho památky jsme si tedy pořádně prošli, až po odhlášení z hotelu. Ono toho vlastně tolik není a půl den vcelku stačí. Prohlédnete si věž s hodinami, ve které je historické muzeum, a vystoupáte po Schodišti studentů až ke kostelu Na kopci a saskému hřbitovu. Mrknete na Draculův rodný dům a jeho bustu. Ale vlastně je na Sighişoaře stejně nejhezčí ta atmosféra středověkého města spíš než nějaké konkrétní památky. Tu si nejlépe užijete právě při různých procházkách, nebo když si dáte něco dobrého v kavárně na náměstí. Rozhodně doporučuji Café International. Mají skvělé dorty a koláče (tady i tripadvisor souhlasí, my šli na radu našeho průvodce Rough Guide). Sighişoara je prostě krásná. Možná to bylo tím, že to bylo první město, kde jsme spolu s Davidem byli, možná díky tomu úžasnému ubytování, ale už tehdy jsme se rozhodli, že do penzionu am Schneiderturm jednou pojedeme na líbánky. Jestli se teda uschopníme a budeme mít svatbu. Zatím zvládáme jen mít děti.