Mantova, dějství první – Palazzo Te a Pád gigantů

by - 1.9.16


           Stejně jako Romeo i my jsme zdrhli z Verony do Mantovy. Romeo tam musel odejít po zabití Tybalta, my jsme utíkali před množstvím turistů. Přece jen Verona je poněkud větší město, kde je i letiště, takže koncentrace lidu tam je logicky vyšší. Mantova je oproti tomu vcelku díra (i když pořád není tak turistoprázdná jako Brescia), ale pokud jde o památky, tak toho má mnohem víc co nabídnout. Proto to radši vezmu nadvakrát.

            Každý, kdo se trochu víc zajímal o italskou renesanci, se určitě setkal s rodem Gonzagů a jménem Giulio Romano. Ostatně se jménem Gonzaga se setkáte i v dějinách českých – taková Eleonora Gonzagová byla českou královnou. Ale to už je jiný příběh a žádné kdo s kým v našich dějinách tu nebudeme rozebírat. Naopak se podíváme na jeden z mantovských klenotů, Palazzo Te, který pro mantovského vévodu Federica II. Gonzagu postavil a vyzdobil Giulio Romano.

Moc lidu tu nebylo
            Pro ty, kdo se o italskou renesanci moc nezajímali, představme alespoň stručně hlavní uměleckou postavu příběhu. Náš malíř a architekt se narodil roku 1499 jako Giulio Pippi, což je jméno, se kterým do dějin vstoupit nechcete, takže se mu říkalo podle jeho rodného Říma Romano. Teď poněkud přeháním, jméno podle původu nebylo tehdy u malířů nic neobvyklého, i když se hned po narození jmenovali použitelně. Milý Pippi šel do učení k slavnému Raffaelovi, stal se z něj jeden z jeho nejvýznamnějších žáků a po jeho smrti převzal i Raffaelovu dílnu. Roku 1524 pozval Giulia Romana mantovský vévoda Federico II. Gonzaga na svůj dvůr a nedlouho poté se započalo i se stavbou Palazzo Te, který je Romanovým vrcholným dílem.

            Během mojí studijní kariéry se mi Palazzo Te vryl do paměti jako jedno z míst, která někdy musím vidět. Alespoň odborná literatura ho popisovala jako výjimečnou stavbu, takže když jsme se letos rozhodli, že pojedeme na Gardu, bylo jasné, že musíme i do Mantovy. Odbornou literaturu ovšem  (překvapivě) moc lidí nečte, protože když jsme dopoledne dorazili na parkoviště u paláce, překvapilo nás, jak je prázdné. Prostě proti Veroně je to jiný svět. I když se stavba nazývá palác, šlo vlastně o předměstskou vilu, která měla sloužit vévodovi k odpočinku a zábavě. Postupem času palác pohltilo město, ale klid a ztracenou sílu zde načerpáte i dnes. Kolem paláce je i rozlehlý park, kde si můžete po kulturním zážitku odpočinout. Vypadalo to tam jako příjemné místo na piknik.

Padají triglyfy, něco si přej!
            Co je na paláci ovšem tak pozoruhodného? Architektonicky je to vynikající ukázka manýrismu, což je takový sloh nesloh mezi renesancí a barokem. Hodně jednoduše řečeno – renesance vyznávala pravidla, řád a symetrii a manýrističtí umělci se proti pravidlům renesance sice plně nevymezovali, ale záškodnicky je podrývali. Takovým „vtípkem“ jsou na fasádě Palazzo Te třeba dórské triglyfy, které vytvářejí iluzi, že spadnou na zem. Romano tímto prvkem nejen oživil fasádu, ale zároveň i odkazuje k nejslavnějšímu sálu celého paláce, Sala dei Giganti.

            Stěny i strop tohoto sálu zobrazují scénu z Ovidiových Metamorfóz, kdy se giganti pokoušeli svrhnout Olympské bohy, ale byli poraženi a zasypáni stavbou, kterou stavěli, aby se dostali na horu Olymp. Celý sál má na diváka působit, jako by byl v centru dění a vše se bortilo nejen na giganty, ale i na něj. Tuto iluzi dotváří i zaoblené rohy sálu a ještě si k tomu připočtěte, že v místnosti hořel oheň, který byl zakomponován do celé scény. Skutečné plameny pokračovaly na zdi jako plameny malované a iluze musela být něčím naprosto mimořádným. Ještě Charles Dickens celý sál popsal jako „děsivý“.


            Kromě vizuální působivosti je zde i ponaučení, že bouřit se proti vládcům se nevyplácí, a stejně tak i další výzdoba v sobě nese skrytá i zjevná poselství. Vypráví o vévodovi, jeho názorech, životě, je zde astrologická a mytologická tématika či tajuplné hádanky, které dnes už jen těžko rozluštíme. Rozbor výzdoby paláce by vydal na pořádně tlustou bichli. Jen z toho, že budete číst informace v každé místnosti, vám půjde hlava kolem. Nebo se zatím můžete kouknout aspoň na web, kde je vše také pěkně popsáno a je zde plno dalších fotek k prohlédnutí. Samozřejmě je ale nejlepší vše vidět na vlastní oči, protože sebelepší fotky nebo virtuální prohlídky skutečný zážitek nahradit nemůžou. 

Schválně kolik napočítáte ještěrek? Jsou tu všude a naráží na vévodovu neuspokojenou vášeň k jedné ženě. Ještěrka a její studená krev měla vyjadřovat protiklad vévodových citů.

Sala dei Cavalli








Strop v Sala dei Giganti











Může se vám líbit

0 komentářů