Podivuhodný svět jednoho města (Postupim)

by uneseni - 16.10.19

Všichni jsou už v Berlíně, jenom my jsme jeli do Postupimi. V mojí sociální bublině je Berlín velmi populární město, protože všechny ty hipsterský kavárny, bistříčka, galerie, street art a já nevim co ještě. V Berlíně byl skoro každý, v Postupimi málokdo. A jestli někdo náhodou v Postupimi byl, jen si tam odskočil od berlínských kafíček. Jenže přátelé a kamarádi, tohle je největší chyba vašeho cestovatelskýho života, protože Postupim je bomba. Měli jsme nějaký dva dny a chceme víc!

Město je dost unikátní v tom, že tu najdete skoro celý svět a ještě něco navíc. Je tu ruská čtvrť, holandská čtvrť, česká čtvrť, čínský pavilon, antické ruiny, římský lázně, mešita, expresionistická Einsteinova věž, univerzita, přírodovědecký park, filmový studia a most špionů k tomu. Pokud poběžíte, můžete zvládnout hotovou cestu kolem světa za 80 minut a to jsem nevyjmenovala zdaleka všechno. Jak a proč se to všechno do města velkýho zhruba jako Plzeň dostalo?

Braniborská brána - i kus Berlína tu máte!

Důvodů a příběhů je mnoho. Jedním jsou třeba emigranti. Protestanti neměli po třicetiletý válce zrovna na růžích ustláno a Postupim zase třicetiletá válka obrala o značnou část obyvatelstva. Někdo si dal dohromady dva a dva a zaručil protestantům svobodu vyznání, možnost volně se usazovat a získávat půdu, díky čemuž se po ediktu postupimskym (1685) stalo město centrem evropský imigrace a nový obyvatelé dost přispěli k jeho rozkvětu. Později už se sem atraktivní a šikovní pracovníci ze zahraničí přímo zvali a aby se takovým Holanďanům v Postupimi líbilo, nechal jim král vybudovat celou čtvrť. To jsou firemní benefity, co? A podobně to je i s ruskou vesnicí.

Ale tady jen bezobrázkově teoretizuju. Ačkoliv jsem se zvlášť do tý ruský vesnice a holandský čtvrti chtěla podívat, čas byl neúprosný. Do Postupimi jsme přijeli ve středu odpoledne a zvládli jsme už jen procházku kolem univerzity a Neue Palais. Tonička to teda vzala na kole, což je mimochodem užitečný zmínit – kola ideálně s sebou. Rozhodně toho zvládnete z města a parku vidět mnohem víc, když se nebudete muset přesouvat po svých. Pro představu – nachodili jsme za den přes 17 kilometrů a v podstatě jsme jen procházeli park, do samotného centra města jsme se dostali naprosto minimálně. Do některých částí parku Sanssouci sice kola nemůžou vůbec, ale stojanů je všude dost a skrze celý park se na kole dostat dá. Ona Postupim je celá hodně kolová.

Druhý den nás čekal hlavní bod programu, který doporučuji všema dvaceti. Park Sanssouci. Právě tady najdete všechny ty římský ruiny a čínský pavilonky, prostě milion chrámků, soch, altánků, stavbiček a samozřejmě zámků. Berte to prostě jako takový zábavní park 18. a 19. století. V dobách omezených cestovatelských možností (jako eurovíkendy tehdy zrovna nefrčely) si ti movití prostě stavěli svět na svých zahradách. Do Číny to pak bylo coby kamenem dohodil a zrovna Čína tehdy dost frčela. Říká se, že ve druhý polovině 18. století byl čínský kabinet k vidění v každém německém zámku. Ale nejde jen o Čínu. Populární samozřejmě byla i Itálie, různý starořímský ruiny, lázně nebo egyptský či perský styly.

Takovou skromnější obdobou je u nás Lednice, zámek a park Sanssouci se ale chtěly měřit hlavně s Versailles. Park ve Versailles je sice opulentnější, ale Sanssouci jsem si užila mnohem, mnohem víc. Všechny ty sochy a stavbičky ani nejsou na mapě, takže se procházíte parkem a přijdete si trochu jako objevitel, užíváte si nečekaný průhledy, obdivujete všechny ty kytičky a trávníčky a říkáte si, že to musí stát totální raketu to všechno udržovat.

V samotnym zámku Sanssouci jsme byli taky. Z toho jsem zas až tak vedle nebyla, ale to bylo daný asi příliš velkym očekávánim. Park a jeho stavby pro mě byly prostě NĚCO! Určitě se vyplatí koupit kombinovanou vstupenku, v rámci který se budete moct podívat jak do samotnýho zámku Sanssouci, tak i do dalších objektů, které jsou běžně přístupný (některý stavby jsou přístupný teda jen výjimečně). Třeba právě do Čínskýho pavilonu nebo do větrnýho mlýna. Jako fakt dodnes funkčního větrnýho mlýna, kde pořád melou mouku. Dole v obchodě si ji můžete i koupit. Určitě při procházce parkem nevynechejte Neues Palais a Oranžerii. Ten Neues Palais mě hodně mrzí, že jsme nestihli jít dovnitř, protože zvenku se mi líbí víc jak zámek Sanssouci.

V pátek už nás čekala cesta domů, ale ještě jsme potřebovali stihnout vidět Einsteinovu věž. Jeden z důvodů, proč jsem do té Postupimi chtěla. Expresionismus je umělecký směr, který se uplatnil hlavně v malířství a sochařství, v architektuře jde o výjimku a jedna taková výjimka architekta Ericha Mendelsohna stojí v Postupimi v přírodovědeckém parku Alberta Einsteina. Ta stavba i celý park kolem ní, ve kterym se pořád odhalují odpovědi na základní otázky života, vesmíru a tak vůbec, stojí za další vyprávění i za vidění, ale myslim, že už toho bylo dost a zájemce jen odkážu na tento článek. V každym případě je fascinující, že Einsteinova věž dnes, skoro sto let po svým dokončení, působí absolutně futuristicky. Jak nějakej mimozemskej organismus.

PS: Jestli šetříte, jděte na oběd do Ristorante Contadino kousek od Brandenburský brány. Gastroorgasmus to nebude, ale pizza za tři eura padesát. Naše děti doporučují!