Pohádkové Krušnohoří

by uneseni - 4.2.23

K povánočnímu pobytu na německý straně Krušných hor jsem přistupovala s takovym ironickym pousmáním. Nějak jsem si nedovedla představit co jinýho než pobavení nad jakymsi kurióznim retrem bysme v bývalym rekreačnim středisku východoněmecký tajný policie (dnes rekreačnim středisku oblíbeném hlavně německými důchodci) mohli čekat. Řikala jsem si, jak budu na Instagram postovat příspěvky s hashtagem #dovolenavndr, objevovat zbytky socialistickýho realismu a bude to celý hrozně vtipný. Sebekriticky přiznávám, že to ode mě bylo poněkud kravský a velmi rychle mě to přešlo.

Místo komunistických časů totiž v pohraničí vládla atmosféra pohádkovýho bezčasí, která byla umocněná vánoční výzdobou. Krušnohorské řezbářství je pojem a nádhera a tahle nádhera tu byla vystavená v každém druhém okně, před každým domem, na každé ulici. A všechny ty svícny a pyramidy po setmění něžně a tajemně svítily. Žádný zuřivě ublikaný domy, tahle krajina působila tak strašně idylicky a konejšivě. Prostě pardon, ale na vánočnějším místě jsem snad v životě nebyla. A vůbec nevadilo, že nebyl sníh a počasí připomínalo spíš jaro.

Pohádkoví byli vlastně i lidi. Všichni byli hrozně milí, usměvaví, povídaví. Small talk jsme provozovali se servírkama, prodavačkama, obsluhou zoo i infocentra v Altenbergu. Bylo to o to překvapivější, že na většině těchto pozic pracovali Češi, který z nějakýho důvodu byli hrozně potěšení, že můžou obsluhovat svoje krajany. Co mám zkušenosti, tak na český straně Krušných hor mají z Čechů o poznání menší radost. Obzvlášť když dorazíte s dětma. Speciální pozdravy posíláme panu vrchnímu na Plešivci.

I když pracujících Čechů jsme za hranicema potkali plno, pokud jde o turisty, Čechů tu bylo naprostý minimum. V našem hotelu Lugsteinhof jsme byli nejspíš jediní ubytovaní čeští hosté. Jinak samý Němec a potom český obsluhující personál. V týhle sestavě jsme si přišli trochu jako VIP.

Hotel Lugsteinhof je family friendly. Kromě poníků tu mají i zookoutek s králíky a morčaty.

Krušnohoří je zapsané na seznam UNESCO a musim říct, že ač českou stranu mám ráda a má podle mě velmi speciální a unikátní kouzlo, ta německá mě ohromila ještě víc a byla jsem fakt překvapená, co všechno může nabídnout. A to se bavíme spíš o památkách a muzeích. Přírodu jsme až tak prozkoumat nestihli, což bych na jaře nebo v létě ráda změnila. U sjezdovky v Altenbergu v létě najdete lanový park a bobovku a ještě si tam dáte kafe a dort v totálně pohádkový chaloupce. A nejlepší na tom je, že v Altenbergu jsme z domova za hodinu a půl. Prostě stojí to i za výlet na otočku a navíc je v okolí hodně dalších krásných a zajímavých míst.

Altenberg

Tohle město na česko-německý hranici jsme zvolili hlavně kvůli lyžování s dětmi. Já lyžař nejsem. Ze svýho vztahu k lyžování jsem se kdysi tady na blogu vypsala a od tý doby se nic nezměnilo. Takže s ohledem na to a na schopnosti našich dětí je vhodné volit i sjezdovky. Altenberg je pro nás ideál, protože tu je kouzelný kobereček, který malý lyžaře jednoduše vyveze na kopeček a zároveň se na něm můžete svézt i se sáňkama. Buď tedy na koberečku a kopečku mohli jezdit všichni tři (Tonička sama, Stázku učil David) a já byla za diváky a podporu dole, nebo David s Toničkou mohli na velkou sjezdovku a já jezdila se Stázkou na saních.

Tuhle idylku jsme bohužel dali jen jeden den (hlavně, že jsme před Vánocema zuřivě doplňovali lyžařskou výbavu), protože ten další už nebylo na čem sáňkovat a museli jsme se přeorientovat na jiný aktivity. Těch je ale v Altenbergu a okolí víc než dost. Využít můžete třeba koupání v termálech Raupennest. Hornická krajina Altenberg-Zinnwald je na seznamu UNESCO v rámci zápisu Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří a navštívit tu můžete hornický muzeum i štolu. Jelikož už jsme poměrně dost štol a dolů s dětma navštívili, nechali jsme si tohle tentokrát ujít. Na novoroční procházku jsme se pak vydali přírodou kolem český hranice, kde najdete v létě i otevřený Georgenfeldské vřesoviště s oku lahodícími chodníčky a vůbec si můžete poskákat kolem hraničních kamenů.

Wildpark Osterzgebirge

V zooparku mezi obcemi Lauenstein a Geising na vás čekají zvířata, která povětšinou žijí u nás. Jsou tu teda i klokani nebo lamy, ale jinak hlavně různý daňci, jeleni, prasata, kozy, ale třeba i vydry nebo rysové. U pokladny se dá koupit krmení a většinu zvířat si můžete i nakrmit. Je tu i kontaktní výběh s dosti kontaktníma kozama. Park je poměrně velký a je to moc pěkná procházka.

Glashütte

Město, kde bydlí čas a kde jsem málem padla, když jsem zjistila, kolik stojí zde vyráběné hodinky (jakože třeba tolik). Město, kde nebyli blbí a když jim přestala jít těžba stříbra, přeorientovali se na hodinky. A frčí jim to dodnes. Historii a současnost hodinářskýho řemesla přibližuje zdejší muzeum, kde je kromě hodinek za vitrínkou i plno interaktivních prvků a můžete si tu i vyzkoušet, jak se s takovýma titěrnýma částečkama do hodinek manipuluje. Na hodinky nejsem, hodinky nenosim, ale po týhle návštěvě mi klasický náramkový hodinky přijdou jako naprosto fascinující umělecký dílo, který absolutně nechápu, jak může někdo vytvořit a jak to vlastně funguje.

Seiffen

Město, kde bydlí Vánoce a kde nechybělo mnoho, abychom vzali nohy na ramena a ani nevystoupili z auta. Po cestě z Altenbergu bohem zapomenutými kraji jsme najednou dojeli do městečka totálně zaplavenýho turisty. Zaparkovat se slušně nedalo, kroužili jsme jak blbci a nálada v týmu nebyla nejlepší. Nakonec nás David vyhodil v centru, jal se kroužit autem sám a nějaký to místečko našel. A byla jsem za to fakt ráda.

Seiffen je město proslulý tradičním krušnohorskym řezbářstvím. Vánoční pyramidy, svícny, louskáček na milion způsobů. Všechno tu můžete koupit a všechno si taky můžete prohlídnout ve zdejším muzeu hraček, kde je i poměrně dost prvků na hraní. Třeba krásný dřevěný kuličkodráhy tam měli. Takže jo, připravte se na hodně lidí, ale stojí to za to. Dobrou zprávou je, že do muzea už ty davy nedošly. Tam bylo poloprázdno.

Dráždany

Zhruba stejně daleko jak Seiffen jsou od Altenbergu i Drážďany. Pokud se sem vydáte s dětmi, určitě si dejte Muzeum hygieny. Takhle na první dobrou to nezní nijak zvlášť atraktivně, ale součástí je i dětské Muzeum smyslů, kde si můžete plno věcí vyzkoušet, vyzkoumat a celkově si pohrát. Pracovní listy a popisky tu jsou i v češtině. Drážďany se mi obecně zdají jako dobrý cíl na výlet s dětmi. Mají tu i zoo a chválu jsem slyšela taky na Muzeum dopravy.

Těch věcí, co se dá v Altenbergu a okolí dělat, je poměrně dost a kolem a kolem to byl poměrně vydatný skoro týden. A to jsme skoro úplně vynechali outdoorový aktivity a byli zalezlý furt někde vevnitř. Prostě jo, tenhle kraj nám učaroval, takže když budete mít možnost, dejte si sem aspoň výlet.