Když se tak ohlédnu
za našimi výlety za oceán, musim říct, že jsme byli na fakt divných místech
(třeba Nebraska). Ale zase, kde si v dnešní globalizovaný době můžete
připadat jak opravdickej objevitel než v takovejch dírách, kam noha
turistova nezavítá. Grand Canyon zrovna tenhle případ není, ale i tak jsme
tuhle cestu nejeli po zrovna tradiční ose.
Spojený státy
americký nabízí plno přírodních krás a mnoho lidí míří právě do národních
parků, kde tyhle krásy najdete. K tomu přihodí Los Angeles, San Francisco nebo
Las Vegas a je z toho parádní výlet. Právě Vegas kromě hazardu nabízí i
dobrou startovní pozici pro okruh po národních parcích jako Death Valley, Yosemite,
Sequoia, Joshua Tree a Grand Canyon. Na svý cestě jsme se Vegas taky nevyhnuli
(článek o Las Vegas najdete tady a o nehazardnim trávení času ve Vegas a okolí tady) a ať to mám v jednom článku pěkně pohromadě, hodim sem itinerář naší
tehdejší cesty, která už se udála v dubnu 2014. Jo, je to pět let, je to
děs.
Pět let. Je to špatný. Ale s tim šálem ze Srí Lanky a batohem cestujem furt, takže je vlastně vše při starym. |
Na týhle cestě jsme
tehdy strávili 18 dní a Grand Canyon byl zhruba někde v půlce. Náš
itinerář tehdy byl: Houston – Dallas (článek 1, článek 2) – Taos – Denver – Mesa
Verde (článek 1, článek 2) – Chaco Culture National Park – Antelope Canyon
(článek) – Las Vegas – Grand Canyon – Taliesin West Franka Lloyda Wrighta na
předměstí Phoenixu (článek) – Tombstone – Carlsbadské jeskyně (článek) – San
Antonio – Houston. Byla to dlouhá cesta a koukám, že tu mám ještě poměrně dost
materiálu na psaní.
Ale zpět ke Kaňonu.
Když jsem tak po cestě četla našeho průvodce a viděla, co všechno se dá
v národním parku Grand Canyon dělat, bylo mi poměrně líto, že tam jedeme
jen na den. A taky mě dost lákalo v parku přespat, ale myslim, že ty ceny
mě zase rychle odlákaly. Ony všechny tyhle americký národní parky mají hodně co
nabídnout. Počítejte s tím, že tam pohodlně můžete strávit týden. Když sem
přijedete a zaplatíte vstup, dostanete noviny a letáčky s akcemi, které se
v parku konají. Jsou to třeba různé túry s rangerem, který vám poví o
historii, rostlinách, geologii. Prostě všem možnym. Pak samozřejmě parky nabízí
množství značených tras, na které se můžete vydat pěšky.
V případě
Grand Canyonu se nabízí ho přejít nebo se aspoň podívat dolu k řece
Colorado. Upozorňuju a moc dobře si přes ta léta pamatuju, že jsem byla
upozorněna, že jen dolu k řece to je dost náročný a rozhodně to není na
jednodenní výlet. A že při přechodu Canyonu už nejeden člověk zařval, páč
prostě nedostatek vody, proviantu, přecenění sil. Přece jen Grand Canyon je
dlouhý 446 km, široký 29 km a 1,6 km hluboký. Navštívit ho můžete ze dvou stran
– South Rim a North Rim. South Rim je přístupnější, je tam lepší počasí, je
otevřen celoročně a taky tam je víc lidí než na odlehlejšim North Rim, kde je
větší zima a kvůli počasí je otevřen jen od května do října. Zajímavostí je, že
i když tyhle dva vstupy do Grand Canyonu jsou od sebe vzdušnou čarou vzdálený nějakých
16 km, autem vás to bude stát 356 km.
South Rim je sice
navštěvovanější a v létě tam bude asi lidu dost, ale my tu byli v dubnu
a žádný davy se nekonaly. A řekla bych, že duben bude jeden z ideálních měsíců
kdy Grand Canyon navštívit – počasí hezký, ale lidu ještě není moc. Stejně tak
upozorňuju, že pokud byste plánovali návštěvu v sezoně a chtěli v parku
přespat třeba v hotelu (a ono i na tábořišti) řešte vše s dodatečnym a
co největšim předstihem (oficiální stránky zde). Zájemců je mnoho a kdo pozdě
chodí…
Americký národní
parky mají velmi dobře propracovanou infrastrukturu. Stejný je to i
v případě Grand Canyonu, který se autem projet celý nedá, ale kdykoli
můžete bezplatně naskočit na autobus. Ten se samozřejmě nevydává dolu, ale
jezdí pouze po okraji. A vlastně takhle jsme se tu na cestu vydali my. Jelikož
jsme neměli dost času abychom prošli celou zpřístupněnou cestu po kraji kaňonu,
část jsme projeli autobusem a část jsme šli pěšky. Rozhodně to doporučuju.
Grand Canyon je sice obrovská díra v zemi, ale ty pohledy jsou prostě
úžasný. Díra, na kterou bych se vydržela koukat celý den. I dva. A když takhle
v dáli vidíte tu maličkou řeku Colorado, nechápete, jak se jí mohlo povést
vytvořit něco tak šílené monumentálního a fascinujícího. A když si ještě představíte,
jak úžasný to musí být tam dole. No, stejně mám takový tajný přání jednou ten
Grand Canyon přejít, protože to musí být fakt zážitek.
Děcka, neházejte tam ty koruny. Ptáci to sežerou a chcípnou. |
Elka tu budete mít doslova na dosah. |
Taková malá řeka a taková velká díra |
0 komentářů