architekturabarokocestování s dítětemČRJan BrokoffjeskynějídloklášterKryštof Dientzenhoferpoutní místovýlet
Barokní areál Skalka aneb zmrtvýchvstání v praxi
Kam šlápl architekt Dientzenhofer, tam to stojí za to, takže jestli hledáte tipy na výlety po českých luzích a hájích stačí třeba mrknout na nějaký seznam staveb otce a syna Dientzenhoferových (kuk Kryštof a kuk Kilián Ignác), a máte výlety minimálně na dvě léta. Prostě Dientzenhoferové jsou stejně geniální jako třeba barokní architekt Santini. A když tak koukám na ty dientzenhoferovské seznamy, tak toho mám ještě hodně co navštívit.
Ale
dneska začnu jedním drobným výletem kousek za Prahou (ano, blog je trochu
pragocentrický, omluva všem nepražským), který zvládnete levou zadní. To místo
je hotový háelpéčko (neboli hluboký lidský příběh, pokud se to dá říct o
budovách), krásný panoramata a navrch přihodim ještě gastrotip, takže šup do barokního areálu Skalka u Mníšku pod Brdy.
Skalka v dobách zbožnosti
Poutní komplex se tyčí na kopci nad městem (takže proto ty panoramata) a jde o barokní kapli a klášter,
od kterého vede čtrnáct zastavení křížové cesty až k rekolekčnímu domu
(poustevna/modlitebna). Z dětství si tohle místo pamatuju jako jednu
velkou ruinu. Kromě té kaple tehdy snad nic pořádně nestálo, ale to předbíhám.
Historie areálu se začala psát, když mníšecké panství koupil roku 1655 Servác
Engel z Engeflussu. Obratem ruky nechal zbourat starý zámek v Mníšku,
postavil nový zámek v Mníšku a vrhl se na Skalku. Pán to byl velmi zbožný,
takže proč si na kopci nad zámkem nepořídit taky nějaký ten klášter, že jo.
Navíc se mu podařilo přežít těžký mor, při kterém zemřela asi čtvrtina obyvatel
Prahy, a to už je důvod k pořádný Boží děkovačce.
Engel byl velkým ctitelem
Máří Magdalény. Prostě měl ten příběh o zlobivý holce, která podle pověsti 33
let oplakávala své hříchy v jeskyni v Marseille, rád. U téhle jeskyně
byla postavena její svatyně a Engel tam poslal architekta Kryštofa Dientzenhofera, aby mu
něco takového, jako mají v Marseille, postavil i na Skalce. Nebo tak se to
aspoň říká, i když doopravdicky o té cestě nevíme vůbec nic a možná
z Marseille přišel jenom obrázek holubí poštou. V každém případě vznikla krásná kaple, uvnitř nádhera,
přenádhera, oltář, sochy, parádní výzdoba a ještě to celé navizovalo dojem, že jste
v krápníkové jeskyni. Půdorys kaple prý připomíná kapku, aby se odkázalo na kajícný pláč Máří Magdalény. Kromě toho vznikl i klášter a
rekolekční dům. Bohužel o tom nádherném interiéru si můžeme udělat jen chabou
představu z černobílých fotek. Ale to ještě předbíhám.
Celé to začalo skřípat už po
Engelově smrti. Dědici se jaksi neměli moc k tomu, aby do postaveného
kláštera nastěhovali mnichy a hlavně je taky platili. Trochu to ještě
zkomplikoval pražský arcibiskup a na dlouho bylo ticho po pěšině. Mniši na
Skalku dorazili teprve, když si jeden z dalších majitelů přivedl na
panství společně s manželkou taky zbožnou tchyni, Benediktu Čejkovou
z Olbramovic, a to už se psala 60. léta 18. století. Skalce pak nastaly
zlaté časy. Byla založena tradice slavných skaleckých poutí, byl postaven
hostinec a z místa se stalo i oblíbené výletní místo. Právě hraběnka
Čejková nechala postavit i křížovou cestu. Františkánští mniši zde sice během
první republiky skončili, ale turistů bylo stále dost a roku 1947 byla celá
Skalka v plné parádě opravena.
Skalka v dobách komunismu
A teď k těm gastrotipům. Skalka je pořád oblíbené výletní místo a
když se takhle jede na čundr, patří k tomu táborák a buřt. No, a na Skalce
je občerstvení, kde si buřt můžete koupit, napíchnout na klacek a opéct, spát
pak jdete ovoněný táborákovým oparem, prostě vzpomínky na dětství a těžká
romantika. Pak je tu luxusnější verze oběda a to je restaurace Lískovka, kde se
můžete naobědvat a na Skalku pak dojít spálit zkonzumované kalorie. Lískovku doporučuji
všemi deseti. Byla jsem maximálně nadšená a všichni ostatní taky (a že nás bylo
poměrně dost). Takže díky a přijdeme zas!
A pokud byste toužili ještě po nějakých Dientzenhoferech, další výlet si naplánujte třeba na Broumovsko. V Praze pak určitě nevynechejte malostranský chrám svatého Mikuláše, kde se dá vyšplhat i na zvonici, která v dobách minulých sloužila jako pozorovatelna STB.
Někdo nosí dříví do lesa, někdo zase šišky na Skalku |
Poutní kaple svaté Maří Magdaleny od Kryštofa Dientzenhofera dnes |
A stav v roce 1968, repro: www.brdy.info |
Zlom na fasádě |
Dnešní stav interiéru |
A kdysi dávno..., repro: www.brdy.info |
Výhled na Mníšek |
Klášter |
Křížová cesta |
Občerstvení |
Rekolekční dům |
Pieta od Jana Brokoffa v rekolekčním domě. Ten je běžně nepřístupný, ale během Velikonoc byl výjimečně otevřený. |
2 comments