Léto s Vysočinou startujeme v Telči
V sobotu se stěhujeme na letní
byt k dědovi na Vysočinu (nebo teda já a holky, někdo musí zůstat
v Praze a vydělávat korunky na Kinder vajíčka). Co se narodila Tonička a
já mám vlastně pořád dovolenou, trávíme tam přes léto podstatně víc času než
dřív. Přece jen starej barák vedle zámku je na letní žití poněkud lepší než
rozpálenej panelák na sídláku. Na zahradu se dá strčit dětskej bazének, za rohem
je pivovar, za dvěma rohy přehrada a když vyběhnu na kopeček můžu se kochat
tim, jak sluníčko zapadá za chladicí věže jaderný elektrárny. A velkou výhodou
je strategická pozice na různý výlety.
Dřív jsme toho využívali hlavně
k cestám do Vídně na výstavy a podobně (Schönbrunn, Neziderské jezero). Za dvě hoďky tam, za dvě zpátky a ještě jsme většinou zvládli tu
kulturu odlehčit ve Freeportu na Hatích. V posledních dvou letech jsme
teda dali jen ten Freeport. V dobrém dosahu je ale také poměrně slušný
množství UNESCO památek – Vila Tugendhat v Brně, Santiniho Zelená hora u Žďáru nad Sázavou, Lednicko–valtický areál, Telč a nakonec Třebíč. Dáme si asi takové léto s Vysočinou (vždycky ke čtení
přikusujte ten salám) a začneme Telčí.
Tohle město mělo tu čest být první
UNESCO památkou, kterou Tonička navštívila. Byly jí tehdy asi tři měsíce a na
to léto jsme nic moc neplánovali. Přece jen jsme netušili, do čeho s tím
dítětem jdeme, takže jsme se nechtěli pouštět do žádných větších akcí. Proto
mám upřímně řečeno k Telči značné dluhy a z města jsme si prohlédli
pouze exteriéry, i když na zámku jsou prý dosti zajímavé i interiéry (kuk zde).
Ale ty exteriéry stojí za to. Jen
těžko narazíte na takovou renesanční galerii pod širým nebem a každá
z fasád na hlavním náměstí Zachariáše z Hradce stojí za důkladnou
prohlídku. Každá je krásná a každá jinak. Právě za Zachariáše z Hradce
dostala Telč svojí renesanční podobu, která se bez výraznějších pozdějších
zásahů dochovala až dodnes. Stavbu zdejšího zámku má za prvé na svědomí Antonio
či Antonín Vlach neboli Tonda Ital. Vlach rovná se ve starší češtině Ital.
Tehdy se ještě na příjmení moc nehrálo a umělci mívali přízviska podle místa původu
(kuk třeba na článek o Mantově). Ono vůbec to s těmi jmény bylo celé
takové divoké, takže tenhle Tonda se v různých pramenech objevuje jako
Ericer, Drican, Dryczan, Erichzan, Tryczan… Dneska by ho za takový vystavování
faktur hnali.
Za druhé má pak zámek na svědomí slavnější
architekt Baldassare Maggi někdy uváděný s přídomkem de Arogno. Tady je
taky vidět, že prameny jsou jak hra na tichou poštu, protože toho najdete i
jako pana Majo da Vomio. Však kdo měl těm Italům rozumět, když se
představovali. Maggi zasáhl podstatným způsobem do jihočeské renesance a podílel
se na takových zámeckých skvostech jako je Český Krumlov, Kratochvíle nebo
Jindřichův Hradec. V pramenech se také občas můžete dočíst, jak byli tehdy
stavitelé placeni. Maggi měl podle smlouvy s Petrem Vokem z Rožmberka
dostat za „nové stavení“ v Bechyni 1150 kop míšeňských a k tomu 88
strychů žita, 10 strychů ječmene, hrachu, 10 centnýřů sýra, 88 žejdlíků másla,
15 věrtelů bílého piva, z každé várky pak jeden věrtel řídkého piva, šaty
a nocleh nad spilkou. Přepočítat to na dnešní koruny neumim, ale prostě i
takový byly kdysi počty.
V Telči se tehdy žilo blaze a i
další zámožní měšťané chtěli mít renesanční dům po Zachariášově vzoru. Italští
umělci pracující na zámku se pravděpodobně podepsali i na některých domech na
náměstí. Jedním z nejkrásnějších příkladů je dům č. p. 61 s nádhernou
sgrafitovou výzdobou, který patřil pekaři Michaelovi. V jednotlivých
polích na štítu jsou zobrazeni různí bojovníci Starého zákona jako David,
Goliáš, Saul či Holofernes. Ale těžko vybrat nejkrásnější dům. Ostatně kouzlo
náměstí je v tom, jak se jednotlivé domy, barvy a prvky doplňují, jak se žádný
nesnaží být dominantní a překřičet ostatní. Prostě, jak se zpívá v jedné
písničce: Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc.
A čtyři roky poté...
...jsme se do Telče vrátili (naši letošní fotku najdete úplně na konci). Na zámek jsme si stále ještě s dětmi netroufli, to přijde na řadu příště, ale věž, musíte na kostelní věž! Ten výhled je prostě famózní, i když to lezení je poněkud krkolomný. Jo, a prosimvás do naší příští návštěvy, otevřete si někdo na náměstí nějakou pěknou restauraci nebo aspoň kafíčko. Stojí to tam s tim za prd.
 |
| Jedna pěkná atika neboli zeď, která kryje pohled na střechu. Takový maskování. |
 |
| Věž zdola |
 |
| A o čtyři roky později jsme se zvládli i vyškrábat nahoru |
 |
| Čau! Zas někdy! |
2 komentářů
V Telči jsem skoro rok pracovala jako recepční a je to nádherné město. Milovala jsem rybí slavnosti a okolí zámku.
OdpovědětVymazatINKA blog
Rybí slavnosti neznám, ale zní to jako něco, co by mě mohlo zajímat :) Díky za tip!
Vymazat